ECLI:CZ:NS:2022:29.NSCR.51.2021.1
KSOL 41 INS XY 29 NSČR 51/2021-B-70
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků a) J. M. , narozeného XY, bytem XY, a b) A. M. , narozené XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 41 INS XY, o splnění oddlužení, o dovolání insolvenční správkyně dlužníků JUDr. Hany Karáskové, se sídlem v Praze 7, Jankovcova 94/41, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. března 2021, č. j. KSOL 41 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 14. listopadu 2020, č. j. KSOL 41 INS XY, vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníky (J. M. a A. M.) plněním splátkového kalendáře (výrok I.), schválil celkovou odměnu jejich insolvenční správkyně (JUDr. Hany Karáskové) ve výši 29.947,50 Kč, celkové hotové výdaje insolvenční správkyně ve výši 5.989,50 Kč, odměnu z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek ve výši 2.722,50 Kč a mimořádnou odměnu ve výši 54.070,22 Kč, s tím, že tyto částky již byly insolvenční správkyni zálohově uhrazeny (výrok II.), zamítl návrh insolvenční správkyně na „navýšení“ odměny (výrok III.), zprostil insolvenční správkyni funkce (výrok IV.), osvobodil dlužníky od placení pohledávek: a) zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, b) věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a c) věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok V.), a určil, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníkům pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VI.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání insolvenční správkyně usnesením ze dne 18. března 2021, č. j. KSOL 41 INS XY, 3 VSOL XY, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku v části, v níž bylo rozhodováno o hotových výdajích insolvenční správkyně tak, že určil její hotové výdaje v celkové výši 6.347,60 Kč včetně daně z přidané hodnoty, s tím, že částka hotových výdajů ve výši 358,16 Kč včetně daně z přidané hodnoty bude uhrazena z prostředků deponovaných na účtu majetkové podstaty. Ve zbývající části výroku II., v níž byla určena celková odměna insolvenční správkyně ve výši 86.740,22 Kč včetně daně z přidané hodnoty, a ve výroku III. usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:
1) Usnesením ze dne 19. prosince 2017, č. j. KSOL 41 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníků, povolil řešení jejich úpadku oddlužením a insolvenční správkyní ustanovil žalobkyni.
2) Ve zprávě ze dne 4. dubna 2018 (B-5) insolvenční správkyně upozornila, že dlužník a) darovací smlouvou ze dne 2. března 2016 daroval (označené) nemovitosti v obci XY své dceři A. P. (dále jen „nemovitosti“ a „darovací smlouva“), přičemž předběžně zjistila, že nemovitosti by měly mít hodnotu minimálně 1.000.000,- Kč. Proto požádala insolvenční soud, aby nerozhodoval o způsobu řešení oddlužení splátkovým kalendářem (jak původně navrhovala), když po ocenění nemovitostí znalcem zváží podání odpůrčí žaloby. V případě jejího úspěchu nelze vyloučit, že „řešení oddlužení zpeněžením (případně kombinací) bude znamenat 100% uspokojení všech nezajištěných věřitelů“.
3) Dne 12. září 2018 insolvenční správkyně předložila aktualizovaný soupis majetkové podstaty (B-8), do něhož sepsala i nemovitosti, s tím, že rozsudkem insolvenčního soudu ze dne 2. července 2018, č. j. 44 ICm XY, bylo rozhodnuto o neúčinnosti darovací smlouvy; rozsudek nabyl právní moci 18. srpna 2018.
4) Usnesením ze dne 6. prosince 2018 (B-10) insolvenční soud (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře.
5) Insolvenční soud v působnosti věřitelského výboru k žádosti insolvenční správkyně usnesením ze dne 15. března 2019 (B-27) schválil smlouvu o provedení dobrovolné dražby ze dne 15. února 2019, jejímž předmětem byly nemovitosti.
6) Dne 7. června 2019 insolvenční správkyně předložila insolvenčnímu soudu návrh na vydání zpeněžení nezajištěného majetku nezajištěným věřitelům nad rámec splátkového kalendáře (B-29), s tím, že nemovitosti byly coby hodnota z neúčinného právního jednání ve smyslu ustanovení §412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), zpeněženy dne 30. dubna 2019 za 910.000,- Kč. Současně předložila (mimo jiné) vyúčtování své odměny, kterou vyčíslila (jde-li o zpeněžení nemovitostí) částkou 150.195,05 Kč, tj. 25 % z částky 496.512,54 Kč (rozdělované mezi nezajištěné věřitele) včetně daně z přidané hodnoty.
7) Dne 7. října 2020 insolvenční správkyně předložila insolvenčnímu soudu zprávu o splnění oddlužení, podle které nezajištění věřitelé dlužníků byli uspokojeni ze 100 %; poslední splátka podle splátkového kalendáře proběhla 23. září 2019. Současně vyúčtovala celkovou odměnu částkou 152.917,55 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), ze které jí bylo uhrazeno 86.740,22 Kč, a celkové hotové výdaje částkou 6.347,66 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), ze které jí bylo uhrazeno 5.989,50 Kč (včetně daně z přidané hodnoty).
Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení §36, §38 a §412 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §3 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění účinném do 31. května 2019 (dále jen „vyhláška“), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 28. listopadu 2018, sen. zn. 29 NSČR 27/2017 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2020, pod číslem 52) – dospěl (mimo jiné) k následujícím závěrům:
a) Insolvenční správkyni nepřísluší odměna za zpeněžení majetkové podstaty podle ustanovení §412 odst. písm. b) insolvenčního zákona v rozsahu vyúčtovaných 25 % z částky představující mimořádný příjem rozdělený mezi nezajištěné věřitele (§1 odst. 3 vyhlášky), ani odměna z téhož důvodu vypočtená analogicky podle ustanovení §1 odst. 2 a §5 vyhlášky.
b) Insolvenční správkyně v dané věci postupovala v souladu se zákonem, když při plnění povinností podle ustanovení §36 a §412 odst. 2 insolvenčního zákona správně vyhodnotila, že darovací smlouva může být neúčinným právním jednáním, podala odpůrčí žalobu a byla v incidenčním sporu úspěšná, čímž v konečném důsledku zajistila, že pohledávky nezajištěných věřitelů byly v insolvenčním řízení uspokojeny v plném rozsahu.
c) Proto bylo správné postupovat podle ustanovení §38 odst. 3 insolvenčního zákona a zvýšit tu odměnu, na kterou má insolvenční správkyně nárok podle ustanovení §3 písm. b) vyhlášky. Byla-li insolvenční správkyni za plnění splátkového kalendáře určena odměna ve výši 29.947,50 Kč (včetně daně z přidané hodnoty), pak zvýšení této odměny o částku 54.070,22 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) [obě částky již byly insolvenční správkyni zálohově uhrazeny] je přiměřené (nejsou dány důvody pro její další zvýšení).
d) Důvodem pro přiznání vyšší odměny nemůže být ani skutečnost, že při jiném průběhu řízení, který by též vedl k (plnému) uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníků, by insolvenční správkyni vznikl nárok na vyšší odměnu (eventuálně na zvýšení odměny). Potud považoval za nevýznamnou argumentaci, podle níž insolvenční soud postupoval nesprávně, když rozhodl o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, ačkoli „se nabízelo přijmout rozhodnutí o schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty či prohlášení konkursu“.
Proto odvolací soud co do výše odměny insolvenční správkyně usnesení insolvenčního soudu potvrdil.
Proti usnesení odvolacího soudu podala insolvenční správkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení právní otázky, zda majetek, který byl do majetkové podstaty dlužníků sepsán ještě před rozhodnutím o schválení oddlužení dlužníků, podléhá režimu zpeněžení dle ustanovení §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona, a v jaké výši náleží insolvenční správkyni odměna za zpeněžení takového majetku.
Dovolatelka podrobně popisuje skutkový stav dané věci (majíc jej za odlišný od poměrů ve věci Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017), včetně své činnosti v průběhu insolvenčního řízení, a zdůrazňuje, že nemovitosti sepsala do majetkové podstaty dlužníků již 12. září 2018, tj. téměř 3 měsíce před usnesením o schválení oddlužení.
Insolvenčnímu soudu vytýká, že schválil oddlužení plněním splátkového kalendáře [a označil nemovitosti „za mimořádný příjem podle ustanovení §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona“], čímž reálně zkrátil její odměnu oproti stavu, kdy by schválil plnění oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Vadným rozhodnutím o oddlužení dlužníků ji insolvenční soud nespravedlivě poškodil, navzdory tomu, že právě její zásluhou byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny v plném rozsahu.
Zvýšením odměny (jen) o částku 54.070,22 Kč ‒ pokračuje dovolatelka ‒ insolvenční soud dostatečně nezohlednil její činnost, která směřovala ke zpeněžení majetku dlužníků.
Konečně poukazuje na ustanovení §3 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 313/2007 Sb. ve znění účinném od 1. června 2019, byť si je vědoma, že v poměrech dané věci se uplatní vyhláška ve znění účinném před tímto datem.
Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, popřípadě aby usnesení soudů nižších stupňů změnil tak, že se jí přiznává odměna v úhrnné výši 152.917,55 Kč (rozuměj odměna o částku 66.177,33 Kč vyšší, než plyne z rozhodnutí odvolacího soudu).
Dovolání insolvenční správkyně, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, plně odpovídá závěrům formulovaným Nejvyšším soudem v usnesení sen. zn. 29 NSČR 27/2017, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (pro účely výkladu insolvenčního zákona a vyhlášky ve znění účinném do 31. května 2019) v usnesení ze dne 30. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2019, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2021, pod číslem 43, jakož i v usnesení ze dne 24. února 2021, sen. zn. 29 NSČR 32/2019, a které lze shrnout následovně.
1) Pro určení odměny insolvenčního správce je rozhodující, jakým způsobem je úpadek dlužníka řešen a podle toho lze odměnu určit aplikací ustanovení §38 insolvenčního zákona ve spojení s vyhláškou a v ní nastavenými kritérii pro způsob výpočtu odměny. Při oddlužení je tak podle ustanovení §38 insolvenčního zákona možné určit odměnu pouze dle ustanovení §3 vyhlášky, přičemž pro oddlužení plněním splátkového kalendáře, kde není zpeněžován majetek tvořící předmět zajištění, lze odměnu určit jen dle ustanovení §3 písm. b) vyhlášky.
2) Při oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenčnímu správci nenáleží odměna za zpeněžení majetkové hodnoty podle ustanovení §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. To však nevylučuje možnost případného zvýšení odměny insolvenčního správce určené podle §3 písm. b) vyhlášky, a to za podmínek určených v ustanovení §38 odst. 3 insolvenčního zákona.
3) Může nastat situace, že insolvenční správce vykoná po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře činnosti nad rámec svých běžných povinností, jež spočívají kromě povinností dle ustanovení §36 insolvenčního zákona zejména v dohledu nad činností dlužníka (§412 odst. 2 insolvenčního zákona) a ve výplatě měsíčních splátek (§398 odst. 3 věta druhá insolvenčního zákona). Pod okruh činností vykonaných nad rámec běžných povinností by mohlo spadat i zpeněžování dle ustanovení §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. V takovém případě může insolvenční soud podle okolností případu po projednání s věřitelským výborem (zástupcem věřitelů; ledaže tuto funkci nevykonává sám insolvenční soud dle §66 insolvenčního zákona) odměnu insolvenčního správce určenou dle ustanovení §3 písm. b) vyhlášky přiměřeně zvýšit podle ustanovení §38 odst. 3 insolvenčního zákona. Jiným způsobem není možné odměnu nad rámec ustanovení §3 písm. b) vyhlášky insolvenčnímu správci přiznat, respektive ji zvýšit. Pro úplnost lze dodat, že s ohledem na to, že vyhláška insolvenčnímu správci přiznává v ustanovení §3 písm. b) odměnu při oddlužení plněním splátkového kalendáře, nelze též aplikovat §5 vyhlášky, stejně jako není přijatelná analogická aplikace (ani rozšiřující výklad) §3 písm. c) vyhlášky.
4) Při úvaze o zvýšení odměny dle §38 odst. 3 insolvenčního zákona musí insolvenční soud vzít v potaz všechny okolnosti daného případu, přičemž podstatný bude rozsah činnosti insolvenčního správce ve vztahu k mimořádnému příjmu dle §412 odst. 1 písm. b) insolvenčního zákona. Bude tak rozhodující náročnost činnosti, např. zda činil při zpeněžování větší množství úkonů (jaké jsou spojené např. se zpeněžováním nemovitostí), nebo zda a jak se svou činností přičinil o to, že mimořádný příjem byl získán do majetkové podstaty. Aktivita insolvenčního správce nad rámec jeho běžných povinností, hlavně mimo standardní dohlédací činnost, tedy je relevantním faktorem při úvaze o možném zvýšení odměny.
Přitom důvodem pro přiznání vyšší odměny insolvenčnímu správci nemůže být ani skutečnost, že při jiném průběhu řízení, který by též vedl k (plnému) uspokojení (nezajištěných) věřitelů dlužníka, by insolvenční správce měl nárok na vyšší odměnu. Srov. opět usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 27/2017.
Konečně úvahu odvolacího soudu, podle níž v poměrech dané věci odpovídá zvýšení odměny insolvenční správkyně (§38 odst. 3 insolvenčního zákona) o částku 54.070,22 Kč (včetně daně z přidané hodnoty) její „aktivitě“ nad rámec běžných povinností, neshledává Nejvyšší soud ani zjevně nepřiměřenou.
K aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou v judikatuře Nejvyššího soudu obecně srov. např. důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2022, sp. zn. 31 Cdo 833/2022.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 8. 2022
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu