ECLI:CZ:NS:2020:29.NSCR.57.2018.1
KSOS 36 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 57/2018-P5-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka A. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS XY, o přihlášce pohledávky věřitele č. 5, o dovolání věřitele č. 5 FEBE CRAFT s. r. o. , se sídlem v Ostravě-Muglinově, Na Úrovni 722/6, PSČ 712 00, identifikační číslo osoby 25858670, zastoupeného Mgr. Janem Pflegrem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Dlouhá 6, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. října 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, 3 VSOL XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 2. srpna 2017, č. j. KSOS 36 INS XY, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) odmítl jako opožděnou přihlášku pohledávky věřitele č. 5 (FEBE CRAFT s. r. o.) a určil, že právní mocí rozhodnutí končí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení.
K odvolání věřitele č. 5 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
Odvolací soud shodně s insolvenčním soudem uzavřel, že rozhodnutí o úpadku dlužníka bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 21. ledna 2016, posledním dnem lhůty k podání přihlášky pohledávky bylo pondělí 22. února 2016 a věřitel č. 5 podal přihlášku pohledávky u insolvenčního soudu dne 8. června 2017 (prostřednictvím datové schránky). Na tomto základě odvolací soud - vycházeje z §136 odst. 2 písm. d/, odst. 3, §173 odst. 1 a §185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2010, ze dne 22. ledna 2014, sen. zn. 29 NSČR 11/2012, a ze dne 30. září 2015, sen. zn. 29 NSČR 104/2013, uveřejněném pod číslem 93/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 93/2016“) [která jsou (stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu) dostupná i na webových stránkách Nejvyššího soudu] - přisvědčil insolvenčnímu soudu v tom, že věřitel č. 5 podal přihlášku pohledávky opožděně.
Přitom odmítl argumentaci věřitele č. 5, že mu nezačala běžet lhůta k přihlašování pohledávek, když v insolvenčním rejstříku nebylo uvedeno identifikační číslo osoby dlužníka (přidělené dlužníku jako fyzické osobě provozující živnost do roku 2010), což znemožnilo vyhledání dlužníka v insolvenčním rejstříku.
Proti usnesení odvolacího soudu podal věřitel č. 5 dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Konkrétně jde o otázku, zda je insolvenční soud povinen zveřejnit v insolvenčním rejstříku identifikační číslo osoby dlužníka (fyzické osoby), který ke dni zahájení insolvenčního řízení již nepodnikal, avšak má závazky (dluhy) vzešlé z jeho podnikání.
Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil v tom smyslu, že jeho přihláška pohledávky se neodmítá a jeho účast v insolvenčním řízení se nekončí.
Nejvyšší soud dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (od níž Nejvyšší soud nemá důvod se odchýlit ani na základě dovolací argumentace v této věci).
Jde především o usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 11/2012 a R 93/2016 (přiléhavě citovaná též odvolacím soudem), na jejichž závěry Nejvyšší soud odkazuje.
K povaze přihlašovací lhůty dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2008, sen. zn. 29 NSČR 4/2008, uveřejněné pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (ústavní stížnost podanou proti tomuto usnesení odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08 - dostupným na webových stránkách Ústavního soudu), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sen. zn. 29 NSČR 27/2009, uveřejněné pod číslem 63/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2012, sen. zn. 29 NSČR 63/2012.
K významu a povaze insolvenčního rejstříku srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2012, sen. zn. 29 NSČR 3/2012, uveřejněné pod číslem 84/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 11/2012.
K lustraci údajů o dlužníku v insolvenčním řízení a k vyhledávání dlužníků v insolvenčním rejstříku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2010, uveřejněné ve zvláštním čísle I. časopisu Soudní judikatura (Judikatura konkursní a insolvenční), ročník 2012, pod číslem 21, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2015, sen. zn. 29 NSČR 43/2015.
Výhrady, které dovolatel uplatňuje proti závěru o opožděnosti jeho přihlášky pohledávky, založené na argumentaci o nemožnosti vyhledat v insolvenčním rejstříku coby informačním systému veřejné správy osobu dlužníka z důvodu nezveřejnění jeho identifikačního čísla osoby, nezpochybňují správnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Již v R 93/2016 totiž Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že ustanovení §420 insolvenčního zákona neukládá insolvenčnímu soudu povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku (v seznamu dlužníků) identifikační číslo osoby, jde-li o dlužníka - fyzickou osobu, který ke dni zahájení insolvenčního řízení (§97 odst. 1 část věty za středníkem insolvenčního zákona) již není podnikatelem. Skutečnost, že insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku identifikační číslo osoby týkající se dlužníka - fyzické osoby, který ke dni zahájení insolvenčního řízení již nebyl podnikatelem, nemá žádný vliv na běh této lhůty.
Dovolatelem zastávaný názor, že jím předložená otázka, na níž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem, je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, Nejvyšší soud nesdílí a důvod ke změně závěrů obsažených v R 93/2016 na základě podaného dovolání neshledává.
Dovolatelem formulovaný závěr (že insolvenční soud je povinen zveřejnit identifikační číslo osoby dlužníka, který již nepodniká a má dosud dluhy vzešlé z jeho podnikání, v insolvenčním rejstříku ihned poté, co vyjde najevo, že dlužník má dluhy z podnikání) Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 11/2012 nevyslovil (ani z něj neplyne).
S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí (16. října 2017) je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění (srov. bod 2., části první článku II. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 2. 2020
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu