ECLI:CZ:NS:2019:29.ND.218.2019.1
sp. zn. 29 Nd 218/2019-151
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce SANATORIUM TOPAS s. r. o. , se sídlem ve Škvorci, Masarykovo nám. č. p. 112, PSČ 250 83, identifikační číslo osoby 48950165, zastoupeného JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou, se sídlem v Praze 10, K sokolovně 37, PSČ 104 00, proti žalovanému BARCHAN s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 28809645, zastoupenému Mgr. Robertem Němcem, LL. M., advokátem, se sídlem v Praze 1, Jáchymova 26/2, PSČ 110 00, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a o návrhu žalovaného na vyklizení prostor sloužících k podnikání, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017, o přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému soudu prvního stupně, takto:
Věc vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 11 C 24/2017 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 1.
Odůvodnění:
U Okresního soudu ve Zlíně je pod sp. zn. 11 C 24/2017 vedeno řízení o žalobě, kterou se žalobce domáhá určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu prostor sloužících k podnikání a o vzájemném návrhu žalovaného na vyklizení prostor sloužících k podnikání, zahájené dne 25. ledna 2017.
Okresní soud ve Zlíně předložil věc Nejvyššímu soudu (16. května 2019) s návrhem na přikázání věci z důvodu vhodnosti Obvodnímu soudu pro Prahu 1. Návrh odůvodnil tím, že:
1/ Došlo ke změně v obsazení senátu, když dosavadní předseda senátu M. K., „pozbyl“ funkce soudce.
2/ Účastníci řízení, jejich zástupci i „převážná část svědků“ mají „vazby na Čechy, resp. na hlavní město“; žalovaný a právní zástupci obou účastníků mají sídlo v Praze, žalobce a svědek A. K., mají sídlo a bydliště v obci XY (vzdálené od Obvodního soudu pro Prahu 1 přibližně 25 km), svědek R. M., má bydliště v Kolíně a „u svědka T. (správně V. T.) nejsou známé žádné údaje“.
Žalovaný s přikázáním věci jinému soudu nesouhlasí.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.) Okresnímu soudu ve Zlíně, u nějž je vedeno řízení, i Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jemuž má být věc přikázána, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba - jako výjimku - vykládat restriktivně.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (které je dostupné - stejně jako další níže označená rozhodnutí Nejvyššího soudu - i na webových stránkách Nejvyššího soudu).
V poměrech dané věci Nejvyšší soud shledává důvody uváděné Okresním soudem ve Zlíně nedostatečnými k prolomení výše popsaných ústavních principů.
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků (svědků) nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními, zdravotními či jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přikázání věci jinému soudu přesvědčivě odůvodnit (k tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2013, sp. zn. 29 Nd 289/2013).
Důvod pro postup podle §12 odst. 2 o. s. ř., který Okresní soud ve Zlíně spatřuje ve změně v obsazení soudu (§119 odst. 3 o. s. ř.), nepovažuje Nejvyšší soud za postačující pro přijetí závěru, že přikázání věci Obvodnímu soudu pro Prahu 1 by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci.
Z návrhu na přikázání věci jinému soudu současně nevyplývají žádné další skutečnosti, jež by mohly být důvodem k delegaci vhodné ve smyslu §12 odst. 2 o. s. ř. Uvedené přitom platí tím spíše v případě, kdy žalovaný s navrhovaným přikázáním věci nesouhlasí a kdy rozhodným kritériem pro založení místní příslušnosti okresního soudu k projednání žaloby i vzájemné žaloby je místo, kde se nachází nemovitost, jejíž součástí jsou předmětné prostory (Vizovice). Srov. ustanovení §88 písm. b/ o. s. ř. (upravující tzv. výlučnou místní příslušnost soudu) a k tomu dále např. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod číslem 45/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jinak řečeno, pravidlem vyjádřeným v ustanovení §88 písm. b/ o. s. ř. dal zákonodárce najevo, že skutečnosti, jichž se Okresní soud ve Zlíně dovolává, nepokládá za rozhodné pro založení místní příslušnosti soudu v tomto typu sporů.
Nejvyšší soud proto návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc Obvodnímu soudu pro Prahu 1 nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 7. 2019
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu