ECLI:CZ:NS:2007:29.ODO.1233.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1233/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Petra Gemmela v právní věci navrhovatele Ing. Z. B., CSc., zastoupeného JUDr. M. V., advokátem o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti J. d., a. s., zastoupené JUDr. J. V., advokátem vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1147/2003, o dovolání obou účastníků proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 Cmo 217/2005 – 205, takto:
I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2005, č. j. 7 Cmo 217/2005 – 205 se ve výroku, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a ve výroku o náhradě nákladů řízení zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Napadeným usnesením potvrdil odvolací soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. ledna 2005, č. j. 13 Cm 1147/2003 – 153, ve výroku, kterým tento soud zamítl návrh na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady společnosti J. d., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne 2. října 2003 (dále jen „valná hromada“), kterým valná hromada rozhodla o změně stanov [výrok I. a)]. Ve zbývajícím rozsahu toto rozhodnutí změnil tak, že usnesení, kterými valná hromada
- rozhodla o zvýšení základního kapitálu upsáním nových akcií o 182,000.000,- Kč a splacení emisního kursu peněžitými vklady,
- schválila účast společnosti na syndikovaném úvěru pro společnosti náležející do koncernu ovládající osoby A. G., a. s.
- schválila pokyny valné hromady představenstvu podle §194 odst. 4 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), jimiž se ukládá:
1. Nejpozději do 1. července 2004 zajistit zavedení jednotného informačního systému v rámci společnosti s využitím stávajícího informačního systému A. G., a. s.
2. Nejpozději do 1. prosince 2003 zajistit zavedení jednotného systému s využitím stávajícího jednotného personálního systému uplatňovaného v rámci společnosti A. G., a. s.
3. Nejpozději do 1. dubna 2004 schválit zásady za účelem vytvoření nového hospodářského stylu na nové značky společnosti.
4. Nejpozději do 1. prosince 2003 schválit zásady za účelem zahájení Nového vizuálního stylu společnosti v souladu s ovládající osobou A. G., a. s.
5. Nejpozději do 1. listopadu 2003 schválit zásady pro spolupráci společnosti s dalšími společnostmi v rámci koncernu A. G., a. s.
6. Nejpozději do 1. listopadu 2003 přijmout opatření k zajištění kapitálové stability J. d. M., a. s.,
prohlásil za neplatná [výrok I. b)]. Rozhodl rovněž o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
V odůvodnění usnesení odvolací soud především uvedl, že valná hromada se konala dne 2. října 2003. Návrh na vyslovení neplatnosti jejích usnesení, vyjma usnesení o schválení změny stanov, byl podán dne 15. prosince 2003, tedy v tříměsíční prekluzivní lhůtě podle §131 odst. 1 a §183 obch. zák. Podáním ze dne 7. června 2004 označeným jako oprava zjevné nesprávnosti, navrhovatel sdělil, že v rámci návrhu zřejmou administrativní chybou neuvedl jedno z usnesení přijatých valnou hromadou, a to usnesení, jímž valná hromada rozhodla o změně stanov společnosti. Odvolací soud dospěl k závěru, že podání ze dne 7. června 2004 není opravou původního návrhu, leč jeho rozšířením. Jelikož valná hromada se konala 2. října 2003, tříměsíční prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti kteréhokoli usnesení této valné hromady uplynula dnem 2. ledna 2004. I když valná hromada nebyla řádně svolána, jak posléze dovodil odvolací soud, minimálně ke dni 15. prosince 2003, tedy ke dni podání návrhu, byl navrhovatel o valné hromadě zpraven. Odvolací soud konstatoval, že tříměsíční lhůta by tak navrhovateli uplynula nejpozději ke dni 15. března 2004. Došlo-li k faktickému rozšíření návrhu až 7. června 2004, navrhovatel v době podání návrhu na rozšíření návrhu již k tomuto úkonu nebyl aktivně věcně legitimován ve smyslu §183 a §131 odst. 1 obch. zák., a proto napadené usnesení soudu prvního stupně ohledně této části návrhu potvrdil.
Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v hodnocení důkazů a ve skutkových i právních závěrech, tj. v tom, že
- většinovému akcionáři nebyla poskytnuta rozhodováním valné hromady výhoda spočívající v tom, že nebyl vyloučen z hlasování na valné hromadě,
- se valné hromady zúčastnily příslušné osoby, a že není nutné informovat o svolání valné hromady každého jednotlivého člena dozorčí rady,
- pakliže bylo na předchozí valné hromadě rozhodnuto o odvolání navrhovatele z funkce člena představenstva, tedy že představenstvo ve složení bez takto odvolaného člena i za situace, že takové usnesení valné hromady bylo napadeno návrhem podle §183 obch. zák., je oprávněno rozhodovat bez takto odvolaného člena (respektive, že tento člen se považuje až do případného rozhodnutí o platnosti, respektive neplatnosti usnesení valné hromady za odvolaného).
Odvolací soud poté, co sám doplnil dokazování o znalecký posudek Ing. P.K. ze dne 3. listopadu 2005 vzal za prokázané, že předložená obálka obsahovala pozvánku na valnou hromadu a že během přepravy se v této obálce pozvánka na valnou hromadu nacházela.
Odvolací soud poukázal na ustanovení §184 odst. 4 obch. zák., dle kterého je představenstvo povinno uveřejnit pozvánku na valnou hromadu nebo oznámení o jejím svolání způsobem určeným zákonem a stanovami. U společnosti s akciemi na jméno pozvánku uveřejňuje představenstvo tak, že ji zašle všem akcionářům na adresu sídla nebo bydliště uvedenou v seznamu akcionářů nejméně třicet dní před konáním valné hromady. V daném případě z obchodního rejstříku plyne, že v době konání, respektive svolání valné hromady měla společnost vydány kmenové akcie na jméno, oznámení o konání valné hromady mělo být tedy doručováno akcionářům do bydliště, respektive sídla uvedeného v seznamu akcionářů. Z formulace, že valnou hromadu svolává představenstvo vyplývá, že jde o vnitřní povinnost představenstva akciové společnosti, že tedy povinným orgánem ke svolání valné hromady je představenstvo. Představenstvo je však pouze vnitřním orgánem akciové společnosti, a jeho vnější jednatelská oprávnění jsou realizována tím, že představenstvo, respektive jeho jednotliví členové jednají jménem akciové společnosti. Z toho, že představenstvo svolává valnou hromadu, odvolací soud dovodil, že jde ve smyslu jeho jednání jednak o vnitřní úkon vůči akcionářům, tedy osobám uvnitř společnosti, nicméně o úkon s vnějším projevem v tom, že svolání valné hromady činí toto představenstvo coby úkon celé společnosti. Jednotliví členové představenstva tak dle názoru odvolacího soudu nevystupují ve vnějším jednání, v tomto jednání fakticky i právně vystupuje sama společnost, neboť ani jednotliví členové představenstva ani celé představenstvo nejsou samotnou právnickou osobou, ale pouze vykonávají vnitřní a vnější jednatelská oprávnění jménem této právnické osoby – akciové společnosti. Odvolací soud tak uzavřel, že valnou hromadu svolává představenstvo jménem akciové společnosti, fakticky ji tedy svolává akciová společnost. Nicméně, i kdyby bylo použito pouze sémantického výkladu zákona – pokračoval odvolací soud – pak valná hromada by byla svolávána představenstvem coby orgánem společnosti.
Odvolací soud dále uvedl, že je-li valná hromada, společnosti s akciemi na jméno, svolávána, tak, že představenstvo pozvánku zašle akcionáři na adresu jeho bydliště, pak z této zásilky musí být samo o sobě zřejmé, že úkon v ní obsažený se nějakým způsobem vztahuje k předmětné akciové společnosti, respektive, že takovýto úkon činí představenstvo této akciové společnosti. Jinak řečeno, ze samotné zásilky musí být zřejmé, že jde o úkon činěný ve smyslu §184 odst. 4 obch. zák., že jde o uveřejnění pozvánky na valnou hromadu. Takováto informace musí dle odvolacího soudu plynout z označení odesílatele zásilky. Odvolací soud zastává názor, že v opačném případě by adresát zásilky byl nucen k tomu, aby přijímal všechny písemnosti jemu určené, a to bez ohledu na odesílatele, a to i v těch případech, kdy takovouto zásilku nechce z nějakého důvodu přijmout. Takový závěr však dle odvolacího soudu možný není, když není možné říci, že adresát je povinen proto, že v nějaké zásilce se může nacházet pozvánka na valnou hromadu, přijímat naprosto všechny zásilky i od osob, od nichž tyto zásilky přijmout nechce, případně u nichž odesílatel není označen. Naopak zásilka obsahující pozvánku na valnou hromadu musí být sama o sobě, již jen z vnějšího pohledu, označena tak, aby adresát mohl důvodně předpokládat, že obsahuje listinu týkající se jeho účasti na akciové společnosti, tedy týkající se samotné této společnosti. Odvolací soud dovodil, že v daném případě je z provedených důkazů zřejmé, že mezi navrhovatelem coby adresátem a předmětnou akciovou společností, jakož i mezi jejím majoritním akcionářem a také Ing. J. M. byla poměrně čilá korespondence. Ze samotného označování zásilek shledal zřejmým, že bylo odlišováno, zda zásilka je odesílána právnickou osobou – majoritním akcionářem – společností A. G., a. s. (A., a. s.) nebo fyzickou osobou Ing. J. M., nebo právnickou osobou – předmětnou akciovou společností J. d., a. s.
V posuzovaném případě z obálky od předmětné zásilky – pozvánky na valnou hromadu společnosti konanou dne 2. října 2003 plyne, že jako odesílatel je uveden Ing. J. M. Dovětek J. d. V. odvolací soud vyložil tak, že zásilka se týká odesílatelova vztahu ke společnosti, nikoli však tak, že zásilku odesílá společnost nebo Ing. M. za představenstvo společnosti. Z toho odvolací soud dovodil, že předmětné oznámení o konání valné hromady nelze považovat za řádné. Z toho pohledu není již dle odvolacího soudu relevantní, zda zásilka pozvánku skutečně obsahovala či nikoli. Odvolací soud rovněž uvedl, že nelze přičítat k tíži navrhovatele odmítnutí převzetí této zásilky, neboť ze zásilky není možné s přihlédnutím ke všem okolnostem dovodit, že by se týkala jeho účasti na předmětné akciové společnosti, že by tedy potencionálně mohla obsahovat pozvánku na valnou hromadu.
Odvolací soud dále uvedl, že za situace, kdy se majoritní akcionář zjevně snaží o její ovládnutí, respektive získání akcií s jmenovitou hodnotou více než 51 % základního kapitálu a podle pravomocného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 13 Cm 119/2003 – 540 bylo usnesení valné hromady společnosti konané dne 29. ledna 2003, kterým byl navrhovatel odvolán z funkce člena představenstva, prohlášeno za neplatné, nelze než dospět k závěru o účelovosti jednání společnosti, respektive Ing. J. M., při svolání napadené valné hromady, a to ze všech výše uvedených důvodů. Odvolací soud tak dospěl k závěru, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť navrhovateli nebylo řádně oznámeno její konání.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali navrhovatel i společnost dovolání.
Navrhovatel opírá přípustnost dovolání o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Pokud jde o dovolací důvody, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, „že řešilo právní otázku výkladu ustanovení §79, §95 a §43 o. s. ř. ohledně náležitostí návrhu, rozšíření (změny) návrhu, vad podání a jejich odstraňování, která v části dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena a v části bylo napadenou částí usnesení rozhodnuto rozdílně oproti jejímu rozhodování odvolacím a dovolacím soudem“.
Dovolatel namítá, že v čl. I. návrhu na zahájení řízení ze dne 15. prosince 2003 podaném ve lhůtě dle §183 odst. 1 ve spojení s §131 odst. 1 obch. zák. výslovně označil všechna usnesení valné hromady, tedy včetně usnesení o změně stanov společnosti, za rozhodnutí neplatná. Poukazuje na ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř., dle kterého musí návrh kromě obecných náležitostí obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Pokud jde o požadavek na uvedení, čeho se navrhovatel domáhá, nestanoví zákon pro takové uvedení žádnou přesnou formu. Dovolatel má za to, že to může vyplynout i z obsahu návrhu. Dovolatel uvádí, že návrh při svém podání obsahoval všechny náležitosti, ale pouze v důsledku administrativní chyby při psaní návrhu nebylo v jeho petitu uvedeno usnesení o změně stanov, což způsobovalo nesoulad petitu s ostatním obsahem návrhu. Z celého obsahu návrhu, jeho argumentace a důvodů jeho podání však má za zřejmé, že napadá neplatnost všech usnesení valné hromady.
Dovolatel argumentuje i tím, že nebylo-li v petitu výslovně jedno z usnesení valné hromady uvedeno, bylo za existence takového logického rozporu mezi tvrzenými rozhodujícími skutečnostmi a petitem povinností soudu, aby ho vyzval k odstranění této vady; dříve, než tak učinil, odstranil dovolatel tuto vadu svým podáním ze dne 7. června 2004. Dle mínění dovolatele, pokud by mělo jeho podání představovat rozšíření návrhu, tedy jeho změnu ve smyslu ustanovení §95 o. s. ř., musel by soud rozhodnout o připuštění či nepřipuštění takové změny návrhu a změněný návrh doručit druhému účastníkovi, což soud prvního stupně neučinil. Dovolatel dále namítá, že právo na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podáním návrhu u soudu uplatnil, přičemž neobsahuje-li návrh všechny náležitosti či je-li nesrozumitelný nebo neurčitý, jde přesto o návrh, který vyvolá předpokládané následky.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený výrok I. a) usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Společnost ve vyjádření k dovolání navrhovatele obsáhle argumentuje na podporu závěru, že dovolání není přípustné ani důvodné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl nebo zamítl.
Společnost podala proti „výroku pod písm. a)“ rozhodnutí odvolacího soudu dovolání, z odůvodnění dovolání však je patrné, že brojí proti měnícímu výroku napadeného rozhodnutí. Co do přípustnosti odkazuje na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., co do důvodů odkazuje na to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, na to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a konečně na to, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.
Dovolatelka tvrdí, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil významné právní otázky, které mohou mít zásadní dopad na obecnou praxi, když má za to, že extenzivním výkladem zákona rozšířil povinnosti při svolání valné hromady nejen na náležitosti pozvánky, ale také na náležitosti obálky obsahující pozvánku na valnou hromadu. Zejména pak napadá závěr odvolacího soudu, že z obálky musí být zřejmé, že obsahuje pozvánku na valnou hromadu a že jako odesílatel zásilky obsahující pozvánku nemůže být uveden předseda představenstva akciové společnosti s bydlištěm předsedy představenstva uvedeným v obchodním rejstříku.
K jednotlivým dílčím závěrům odvolacího soudu dovolatelka argumentuje následovně:
1) K závěru odvolacího soudu, že valnou hromadu svolává představenstvo jménem celé společnosti, fakticky ji proto svolává celá společnost, dovolatelka uvádí, že valnou hromadu svolává představenstvo, za které jedná její předseda, popřípadě pověřený člen. Právě proto, že svolání valné hromady není právní úkon, ale jde o jiný vnitřní úkon společnosti, nejedná v tomto případě orgán, resp. osoba svolávající valnou hromadu jménem společnosti, ale jménem představenstva. Namítá, že zásilku obsahující pozvánku na valnou hromadu proto může odeslat fyzická osoba, která je zároveň předsedou, resp. pověřeným členem představenstva a tato osoba je také odesílatelem. V posuzované věci navíc odvolací soud nerespektoval skutečnost, že na schůzi představenstva dne 15. září 2003 bylo v souvislosti s rozhodnutím o svolání valné hromady zároveň rozhodnuto o pověření Ing. M., aby zajistil svolání valné hromady, tj. i uveřejnění pozvánky, a byl také schválen text pozvánky.
2) K závěru odvolacího soudu, že ze zásilky obsahující pozvánku na valnou hromadu musí být zřejmé, že se vztahuje k akciové společnosti, resp. že jde o úkon, který činí představenstvo celé společnosti a že obsahuje pozvánku na valnou hromadu, dovolatelka namítá, že takový požadavek jde nad rámec zákona a není z jeho textu nijak předvídatelný. Nadto poukazuje na skutečnost, že v daném případě nad rámec zákona byla zásilka odeslána doporučenou poštou, přesto ji navrhovatel odmítl.
3) Zásilka obsahující pozvánku na valnou hromadu musí být sama o sobě, již z vnějšího pohledu, označena tak, aby adresát mohl důvodně předpokládat, že obsahuje listinu týkající se jeho účasti na akciové společnosti. Jinak by se nemohl rozhodnout, zda má zásilku přijmout či nikoli. V opačném případě bychom nutili adresáta, aby přijímal zásilky, které z nějakého důvodu přijímat nechce. S tímto závěrem dovolatelka rovněž nesouhlasí a namítá, že není možné při svolávání valné hromady stanovit více povinností, než ukládá zákon či stanovy. Namítá, že rozhodne-li se akcionář nepřebírat zásilky, potom musí nést důsledky takového rozhodnutí. V daném případě však důsledky nepochopitelného rozhodnutí akcionáře odmítnout převzít zásilku obsahující pozvánku na valnou hromadu v důsledku extenzivního výkladu odvolacího soudu má nést společnost, když významné rozhodnutí valné hromady o zvýšení základního kapitálu je postiženo neplatností.
4) Pokud byl na předmětné zásilce jako odesílatel označen Ing. M., lze důvodně předpokládat, že odesílatelem zásilky je fyzická osoba Ing. J. M. Nelze však z takového označení odesílatele dovozovat, že jde o zásilku týkající se účasti navrhovatele na společnosti. Dovětek J. d. V. lze chápat jen tak, že se týká vztahu Ing. M. ke společnosti, rozhodně však nikoli, že zásilku odesílá společnost, resp. Ing. M. za představenstvo společnosti. I tento závěr odvolacího soudu dovolatelka napadá a opětovně odkazuje na to, že představenstvo uložilo svému předsedovi Ing. M., aby zajistil uveřejnění pozvánky, tj. její odeslání akcionářům. Dovětek pak dle dovolatelky může znamenat pouze jediný vztah ke společnosti, tj. že zásilku odesílá Ing. M. jako předseda jejího představenstva.
5) Z označení odesílatele nelze dovodit, že by ji posílal Ing. J. M. jako člen představenstva společnosti, neboť tak nebyl označen a navíc by u takového člena musela být uvedena adresa sídla společnosti. Tento závěr odvolacího soudu považuje dovolatelka za nesprávný, když navrhovatel nepochybně věděl, že Ing. M. je předsedou představenstva společnosti a posílal-li zásilku s dovětkem J. d. V. Ing. M., nemohl dle dovolatelky navrhovatel dospět k jinému poznatku, než že mu zásilku posílá Ing. M. za J. d. V. a. s., a protože Ing. M. ve společnosti neměl žádnou jinou funkci než předseda představenstva, muselo být navrhovateli zřejmé, že zásilku za společnost posílá předseda představenstva. Nadto, i kdyby to navrhovateli v konkrétním okamžiku zřejmé nebylo, nemůže být tento jeho subjektivní dojem relevantní. Stejně tak napadá dovolatelka závěr odvolacího soudu, že by u člena představenstva musela být uvedena adresa sídla společnosti.
6) Závěr odvolacího soudu o účelovosti jednání dovolatelky, resp. Ing. M., dle dovolatelky nemůže obstát, když v odůvodnění usnesení není ani uvedeno, v čem taková účelovost spočívá. Zásilku odmítl převzít navrhovatel, nikoli dovolatelka, přičemž chování navrhovatele nebylo možno žádným způsobem předvídat. Tento závěr tak dovolatelka pokládá za nepřezkoumatelný, neboť není jasné v čem je účelovost spatřována.
7) Závěr odvolacího soudu, že valná hromada nebyla řádně svolána, neboť navrhovateli nebylo řádně oznámeno její konání, nemůže dle dovolatelky obstát již proto, že žádný zákon ani stanovy neukládají zvláštní náležitosti obálky obsahující zásilku na valnou hromadu. Povinnost uveřejnění je splněna již odesláním zásilky (v daném případě navíc doporučeně) a není rozhodné, jak se zásilkou naloží adresát, což nejen, že nelze předvídat, ale ani kýmkoli ovlivnit. Dovolatelka dále namítá, že vztahy mezi akcionáři (tj. majoritním A. G., a. s. a navrhovatelem) se nemohou dotýkat společnosti, jejíž orgány musí postupovat podle zákona a stanov. Dovolatelka rovněž poukazuje na skutečnost, že navrhovatel navíc v minulosti nikdy převzít zásilku neodmítl a přebíral dopisy jak od společnosti A. G., a. s., tak i od dovolatelky zasílané mu Ing. M. Dovolatelka odkazuje na ustanovení §131 odst. 1 obch. zák., dle kterého podmínkou vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady musí být zcela konkrétní rozpor s právními předpisy nebo stanovami, což v daném případě nenastalo.
Vadu řízení dovolatelka spatřuje v tom, že odvolací soud činil pro dovolatelku nepříznivé závěry ze zjištění učiněných z listinných důkazů – dopisů mezi dovolatelkou, A. G., a. s. a navrhovatelem, resp. jeho manželkou. Dovolatelka namítá, že skutkové závěry, které odvolací soud z těchto dopisů učinil, byly nesprávné a neodpovídaly obsahu těchto důkazů (Ing. M. jako fyzická osoba nikdy navrhovateli žádný dopis nepsal), nadto dovolatelka spatřuje vadu řízení v tom, že odvolací soud neprovedl důkaz čtením těchto listin a nedal dovolatelce možnost se k těmto listinám vyjádřit.
Dovolatelka rovněž napadá úvahy odvolacího soudu, ze kterých vycházel a jež dle ní nemají oporu v provedeném dokazování – dle dovolatelky tak neodpovídá provedeným důkazům závěr, že Ing. M. zasílal v minulosti navrhovateli dopisy jako soukromá osoba, že by byl Ing. M.akcionářem dovolatelky (argumentuje, že majoritníma akcionářem je A. G., a. s. a Ing. M. jako fyzická osoba nemá jiný vztah k dovolatelce, než jako předseda představenstva). Dovolatelka dále napadá závěr odvolacího soudu, dle kterého majoritní akcionář A. G., a. s. usiluje o ovládnutí dovolatelky a získání 51 % akcií, když tyto již vlastní. A konečně dle dovolatelky neodpovídá provedeným důkazům závěr odvolacího soudu, že z obálky není zřejmé, že ji Ing. M. zasílá za představenstvo dovolatelky.
Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu v napadené části, kterým tento soud změnil usnesení soudu prvního stupně, jakož i ve výroku o nákladech řízení a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Navrhovatel ve svém vyjádření k dovolání argumentuje na podporu závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu je ve výroku I. písm. b) správný a navrhuje, aby dovolání společnosti bylo zamítnuto.
Dovolání navrhovatele není přípustné.
Již v usnesení ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož na to, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce, lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., s tím, že k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo podle ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto. Od tohoto závěru nemá Nejvyšší soud důvod odchýlit se ani v projednávané věci.
I když navrhovatel v projednávané věci předestírá dovolacímu soudu otázky zásadního právního významu, z odůvodnění dovolání jak shora uvedeno plyne, že namítá vady řízení před soudy obou stupňů, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové námitky však přípustnost dovolání založit nemohou.
Dovolání společnosti je přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
Odvolací soud založil napadené rozhodnutí na tom, že navrhovateli nebyla řádně doručena pozvánka na valnou hromadu, neboť na zásilce, která obsahovala pozvánku na valnou hromadu, nebylo řádné označení společnosti, jako odesílatelky zásilky.
Závěr o nezbytnosti takového označení odůvodnil tím, že adresát zásilky má právo zásilku odmítnout, a proto musí být v případě pozvánky na valnou hromadu z obálky patrné, o jakou zásilku jde, aby se mohl se znalostí věci rozhodnout, zda zásilku přijme či odmítne.
K tomu Nejvyšší soud uzavírá, že je nepochybně právem každého adresáta odmítnout přijetí doručované zásilky. Musí si však být vědom toho, že ponese důsledky takového odmítnutí, spočívající v tom, že se o obsahu zásilky nedozví a ponese následky z toho plynoucí. Za situace, kdy obchodní zákoník ani jiný právní předpis neukládá společnosti povinnost označit zásilku obsahující pozvánku na valnou hromadu tak, aby z ní bylo patrné, že obsahuje takovou zásilku, a takový závěr nelze učinit ani za použití výkladových pravidel, nelze na společnosti požadovat, aby plnila povinnost, kterou jí zákon neukládá a z nesplnění takové „povinnosti“ pro ni dovozovat nepříznivé důsledky. (K tomu Nejvyšší soud poznamenává, že tento závěr nic nemění na tom, že takové označení je účelné a vůči akcionářům vstřícné.) To, že v projednávané věci byly na obálce obsahující pozvánku na valnou hromadu uvedeny jméno a adresa předsedy představenstva společnosti, na uvedeném závěru ničeho nemění, neboť z takového označení nepochybně plynulo, že zásilka má souvislost s účastí navrhovatele na společnosti a bylo věcí pouhé opatrnosti přesvědčit se, o jakou zásilku jde; přitom vyhýbá-li se navrhovatel přebírání zásilek od předsedy představenstva společnosti, musí, jak shora uvedeno, nést případné následky nesprávného vyhodnocení situace.
Protože právní posouzení věci co do řešení otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání, usnesení odvolacího soudu ve výroku, kterým odvolací soud změnil usnesení soudu prvního stupně a ve výroku o náhradě nákladů řízení, podle ustanovení §243b odst. 2, věty za středníkem a odst. 3 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1, věta druhá a §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1, věta třetí, o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2007
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu