ECLI:CZ:NS:2004:29.ODO.149.2002.1
sp. zn. 29 Odo 149/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobce m. H. S., zastoupeného, advokátkou, proti žalované Ing. G. L., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 94.764,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 16 C 347/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 12 Co 517/2001-97, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. září 2001, č. j. 12 Co 517/2001-97, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni ve výroku označeným rozsudkem změnil k odvolání žalované rozsudek ze dne 30. května 2001, č. j. 16 C 347/98-78, jímž Okresní soud v Karlových Varech vyhověl žalobě o zaplacení částky 94.764,60 Kč s příslušenstvím (šestnáctiprocentním úrokem z prodlení), tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud se neztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že žalobce je aktivně legitimován k uplatnění nároku na zaplacení úhrady za teplo a teplou vodu, vyplývajícího ze smlouvy číslo 101/96 ze dne 3. října 1996 (dále též jen „smlouva“). Uzavřel, že smlouva nebyla uzavřena mezi účastníky, nýbrž mezi S. m. m. H. S. (právnickou osobou) a žalovanou. Právě tato právnická osoba mohla sama nároky ze smlouvy vymáhat. Pokud snad označený subjekt zanikla a jeho práva a povinnosti přešla na žalobce - pokračoval odvolací soud - bylo na žalobci, aby ještě před vydáním rozsudku soudu prvního stupně tuto skutečnost prokázal. Ačkoli oba účastníci byli při posledním jednání před soudem prvního stupně řádně poučeni dle §119a občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), žalobce žádné důkazy nenavrhl, a proto je již nemůže s úspěchem uplatnit v odvolacím řízení. V řízení před soudem prvního stupně rovněž nezměnil žalobu a z opatrnosti se nedomáhal přisouzení žalované částky jako bezdůvodného obohacení poskytnutého žalované jako plnění bez právního důvodu. Pro tento případ by se žalobce musel vypořádat s námitkou žalované „na řádné vyúčtování bezesmluvního plnění za druhou polovinu roku 1995“. Žalobce také nenabídl důkazy o výši uplatněného nároku a neprokázal, kdy žalované doručil faktury, jimiž vyčíslil výši nedoplatku; proto nemá právo ani na příslušenství pohledávky.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu včasné dovolání, uváděje, že řízení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Konkrétně dovolatel namítá, že soud prvního stupně mu neposkytl poučení dle §118a odst. 1 a 2 o. s. ř. Proto také nemohly být uplatněny důkazy dle §119a o. s. ř. Proto dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání je přípustné dle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a je i důvodné.
Pro závěr, že ustanovení občanského soudního řádu ve znění zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se uplatní i pro řízení zahájená před 1. lednem 2001 (bod 1 hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb.), není podstatné, jak dlouhou dobu před tímto datem řízení probíhalo a kolik procesních úkonů soud učinil v době od 1. ledna 2001 (shodně srov. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 45/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Bez zřetele k tomu, že řízení o žalobě bylo zahájeno v dubnu 1999, tedy platí, že při jednáních před soudem prvního stupně, jež se uskutečnila ve dnech 21. února, 19. března a 30. května 2001, již soud prvního stupně byl povinen postupovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001, včetně úpravy obsažené v §118a a §119a o. s. ř.
Podle ustanovení §119a odst. 1 o. s. ř., před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v §120 odst. 2 o. s. ř., účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. Ustanovení §118b, 118c a §175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř. tím nejsou dotčena.
Dle ustanovení §118a o. s. ř., ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy (odstavec 1). Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak, než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností; postupuje přitom obdobně podle odstavce 1 (odstavec 2). Zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy (odstavec 3).
Z ustanovení §211a o. s. ř. pak plyne, že jiní účastníci řízení než odvolatel mohou u odvolacího soudu namítat skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jen za podmínek uvedených v §205a o. s. ř. nebo tehdy, neplatí-li pro odvolatele omezení odvolacích důvodů podle §205a odst. 1 o. s. ř.
Jak se podává obsahu spisu, přítomným zástupcům účastníků s procesní plnou mocí se při jednání dne 30. května 2001 vskutku dostalo poučení dle §119a o. s. ř., přičemž dovolatel poté žádné další důkazy soudu nenabízel. Soud prvního stupně pak ve výše označeném rozsudku (v reakci na závazný pokyn obsažený v kasačním usnesení ze dne 24. srpna 2000, č. j. 12 Co 99/2000-42, jímž odvolací soud odklidil jeho předchozí vyhovující rozsudek ze dne 28. dubna 1999, č. j. 16 C 347/98-27) o aktivní věcné legitimaci žalobce uvedl, že oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku má za prokázané zřizovací listinou S. m. m. H. S., podle které pohledávky může vymáhat pouze zřizovatel (dovolatel).
Podle ustanovení §212a odst. 5 věty druhé o. s. ř., k jiným vadám řízení před soudem prvního stupně přihlíží odvolací soud, jen když mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Mezi jiné vady řízení před soudem prvního stupně, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, patří především nedostatky v poučovací povinnosti soudu prvního stupně podle §118a o. s. ř.
V posuzovaném případě odvolací soud dospěl - oproti soudu prvního stupně – k odlišnému závěru ohledně oprávnění dovolatele vymáhat žalovanou částku vlastním jménem (v situaci, kdy smlouvu, z níž je žalováno, uzavřela S. m. m. H. S.). Kdyby k témuž úsudku dospěl již soud prvního stupně, musel by - v intencích §118a odst. 3 o. s. ř. - žalobce poučit, že dosud nenavrhl důkaz potřebný k prokázání tvrzení, že je oprávněn uvedenou částku sám vymáhat (jelikož zřizovací listina to sama o sobě nedokládá), vyzvat jej, aby takový důkaz označil bez zbytečného odkladu, a poučit jej o následcích nesplnění této výzvy.
Obdobné závěry platí pro úvahy odvolacího soudu o bezdůvodném obohacení. Přicházelo-li v úvahu (jak naznačuje odvolací soud) posuzovat věc (při společném skutkovém základu) i v rovině bezdůvodného obohacení, pak se mělo žalobci před soudem prvního stupně dostat - ve smyslu §118a odst. 2 o. s. ř. - poučení, aby pro případ, že věc bude posuzována podle ustanovení o bezdůvodném obohacení, doplnil vylíčení rozhodujících skutečností (a sdělit mu jakých) nezbytných pro rozhodnutí věci i v této právní rovině.
Žalobci se tudíž těchto poučení nedostalo jen proto, že soud prvního stupně zaujal pro žalobce sice příznivý, leč z pohledu odvolacího soudu nesprávný, právní názor.
Odvolací soud pak přehlédl, že poučovací povinnost dle §118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo i v tomto případě k porušení ustanovení §118a o. s. ř. a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení. Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně - ať již tím, že by příslušné poučení poskytl žalobci sám, nebo tím, že by přihlédl k novým žalobním tvrzením, jež žalobce uplatnil v odvolacím řízení - v důsledku úpravy obsažené v §213 odst. 3 o. s. ř.; podle tohoto ustanovení totiž platí, že při zjišťování skutkového stavu odvolací soud nepřihlíží ke skutečnostem nebo důkazům, které byly účastníky řízení uplatněny v rozporu s §205a o. s. ř. nebo §211a o. s. ř. (shodně srov. v právní teorii např. Bureš, J. - Drápal, L. - Krčmář, Z. - Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl, 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 962-963 a v rozhodovací praxi soudů např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Odo 850/2001, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2003, pod číslem 209). Jiný postup než kasaci rozhodnutí soudu prvního stupně by při zjištění existence popsané vady řízení mohl odvolací soud zvolit jen v případě, že by žalobce na řádné poučení odvolacího soudu podle §118a o. s. ř., nijak nereagoval.
Lze tedy uzavřít, že při zaujatém právním názoru měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit pro jinou vadu řízení, která mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která spočívá v absenci poučení podle §118a odst. 2 a 3 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený rozsudek podle §243b odst. 2 o. s. ř. pro tuto vadu zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně (odvolací soud) závazný O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 16. března 2004
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu