ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1589.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1589/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Štenglové a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Petra Šuka v právní věci žalobkyně E. P., zastoupené advokátem, proti žalovanému Z. d. T., zastoupenému advokátem, o zaplacení 750.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v P. pod sp. zn. 48 Cm 133/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v P. ze dne 28. června 2006, č. j. 5 Cmo 195/2006 – 67, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.282,- Kč rukou jeho právního zástupce, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v P. v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 22. března 2006, č. j. 48 Cm 133/2004 - 45, kterým Krajský soud v P. uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 750.000,- Kč spolu se 7,5 % úrokem z prodlení z částky 250.000,- Kč od 1. prosince 2001 do zaplacení, s 3,5 % úrokem z prodlení z částky 250.000,- Kč od 1. prosince 2002 do zaplacení a s 2 % úrokem z prodlení z částky 250.000,- Kč od 1. prosince 2003 do zaplacení a k rukám zástupce žalobkyně nahradit náklady řízení ve výši 81.140,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně. Konstatoval, že odvolací řízení je ovládáno principem neúplné apelace a za dané situace, kdy v řízení před soudem prvního stupně žalovaný svůj podpis na smlouvě o úplatném převodu cenných papírů (dále jen „smlouva“), kterou bylo dokazováno v řízení před soudem prvního stupně, nijak nezpochybňoval, nebylo potřebné, aby soud zkoumal, zda podpis žalovaného zavazuje či nikoli a prováděl v tomto směru dokazování. Za situace, kdy žalobkyně předložila smlouvu, jež nebyla z hlediska závaznosti podpisu žalovaného nijak napadána, a žalovaný navíc v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně nevznášel ani žádné výhrady vůči nároku uplatněnému žalobou, nebylo k tomu žádného důvodu. Odvolací soud dále uvedl, že ne každý písemný úkon musí činit za žalovaného představenstvo, když je možné, aby jej učinily osoby dle §15 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), či osoby k tomu zmocněné.
K námitce žalovaného, zpochybňujícího podpis žalobkyně na smlouvě o postoupení pohledávek, odvolací soud konstatoval, že taková námitka, jak vyplývá z ustanovení §267 odst. 1 obch. zák., žalovanému vůbec nenáleží. Navíc pak, jak bylo zjištěno soudem prvního stupně, postupitel oznámil žalovanému, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena na žalobkyni, a tedy žalovaný pak není dle ustanovení §526 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, odkazuje co do jeho přípustnosti na §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a namítaje, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem dovodil, že byly naplněny všechny náležitosti právního úkonu, ačkoli tomu tak nebylo.
Dovolatel akcentuje, že se soud prvního stupně nezabýval otázkou platnosti právního úkonu z hlediska náležitostí projevu vůle (ač tak učinit měl), když namítá, že smlouva, na jejímž základě se žalobkyně domáhá svého nároku, „nebyla vůbec uzavřena, neboť nebyla uzavřena platně“. Dovolatel poukazuje na ustanovení §19 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění účinném ke dni 29. listopadu 1999, tj. ke dni tvrzeného uzavření smlouvy (dále jen „zákon o cenných papírech“), dle kterého smlouva o převodu listinného cenného papíru musí mít písemnou formu. Dále odkazuje na ustanovení §40 obč. zák., dle kterého písemný právní úkon je platný, je-li podepsán jednající osobou; činí-li právní úkon více osob, nemusí být jejich podpisy na téže listině, ledaže právní předpis stanoví jinak. A konečně dovolatel poukazuje na ustanovení §243 odst. 3 obch. zák., v rozhodném znění, přičemž argumentuje tím, že smlouva obsahuje pouze podpis jen jednoho člena představenstva žalovaného, což činí tento právní úkon neplatným a není tedy možné, aby z tohoto (neplatného) právního úkonu vznikla pohledávka, kterou žalobkyně uplatňuje u soudu. Namítá dále, že nevznikla-li pohledávka na zaplacení žalované částky 750.000,- Kč, nemohla být ani tato pohledávka postoupena na žalobkyni; neexistuje-li pohledávka, nelze ji ani s úspěchem žalovat.
Dovolatel požaduje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Současně navrhl odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání snáší argumenty na podporu rozhodnutí soudů obou stupňů a navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl a přiznal jí právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, že řešená právní otázka měla pro rozhodnutí o věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou otázku, na níž výrok odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení založen. Zásadní právní význam pak má rozhodnutí odvolacího soudu zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu) nebo obsahuje-li řešení právní otázky, které je v rozporu s hmotným právem. Dovolání je přípustné, jde-li o řešení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo v oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají.
Na závěr, zda má napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé zásadní význam po právní stránce (§237 odst. 3 o. s. ř.), lze usuzovat jen z okolností uplatněných dovolacím důvodem podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. nebo ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., přihlédnuto (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod číslem 132).
Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) zásadně právně významným neshledává.
Odvolací soud založil rozhodnutí na závěru, podle něhož žalobkyně předložila smlouvu, kterou žalovaný z hlediska závaznosti svého podpisu nijak nenapadl, a navíc v průběhu celého řízení před soudem prvního stupně nevznášel ani žádné výhrady vůči nároku uplatněnému žalobou, přičemž v odvolacím řízení již další námitky vzhledem k principu neúplné apelace vznášet nelze. Uzavřel, že za žalovaného nemusí činit každý právní úkon představenstvo, ale je možné, aby jej učinily osoby oprávněné k tomu dle §15 obch. zák., či osoby k tomu zmocněné.
Přezkum shora uvedeného závěru - podle přesvědčení Nejvyššího soudu - především postrádá potřebný judikatorní přesah, když jde o posouzení konkrétního právního úkonu, které je významné právě a jen pro projednávanou věc.
Rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud neshledává ani rozporným s hmotným právem. Závěr dovolatele, že smlouva o převodu listinných akcií znějících na jméno musí mít podle ustanovení §19 odst. 1 zákona o cenných papírech písemnou formu, a že ji tedy měli podepsat dva členové představenstva, je nesprávný.
Určuje-li totiž ustanovení §3 odst. 3 zákona o cenných papírech, že pokud právní předpis (např. §156 obch. zák.) označuje cenný papír jako cenný papír na jméno a současně umožňuje jeho převod rubopisem, vztahují se na tento cenný papír ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry na řad, nelze než, právě s poukazem na ustanovení §156 odst. 5 obch. zák., dovodit, že k převodu akcie na jméno není předepsána písemná forma smlouvy, a tedy ani podpis dvou členů představenstva družstva. Takovou smlouvu tudíž může uzavřít kterýkoli člen představenstva oprávněný dle zákona či stanov jednat jménem družstva samostatně.
Protože dovolání není přípustné Nejvyšší soud je podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., tak, jak se uvádí ve výroku a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení podle ustanovení §3 odst. 1 bod 5, §14, §15 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., paušální náhradu nákladů řízení podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu 19 % DPH.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat jeho výkonu.
V Brně 10. dubna 2008
JUDr. Ivana Š t e n g l o v á
předsedkyně senátu