ECLI:CZ:NS:2008:29.ODO.1799.2006.1
sp. zn. 29 Odo 1799/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Filipa Cilečka v právní žalobce R. P., zastoupeného Mgr. L. H., advokátem, proti žalovanému Ing. S. N., zastoupenému JUDr. R. O., advokátem, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cm 16/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. června 2006, č.j. 5 Cmo 94/2006-111, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 19. dubna 2005, č.j. 7 Cm 16/2003-56, jímž Městský soud v Praze ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 21. října 2004, č.j. 7 Cm 16/2003-34, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobci částku 1,150.000,- Kč s 6% „úrokem z prodlení“ od 7. října 1998 do zaplacení, směnečnou odměnu 3.833,- Kč a náklady řízení.
Odvolací soud - odkazuje na ustanovení §175 odst. 1 a 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) - uzavřel, že: a/ námitka promlčení nebyla uplatněna včas a b/ k námitce započtení uplatněné po vydání směnečného platebního rozkazu nelze v řízení, v němž soud rozhoduje o tom, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti nebo jej zcela (nebo zčásti) zruší, přihlédnout.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. Dovolatel nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, podle nichž se v ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. vyjádřená zásada koncentrace řízení vztahuje i na námitku promlčení a k námitce započtení uplatněné (až) v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu nelze přihlížet. Přitom zdůrazňuje, že namítnout promlčení lze kdykoli během řízení před soudem prvního stupně a že důvodností námitky započtení se odvolací soud měl zabývat.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání žalovaného, které není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., Nejvyšší soud neshledal - vzhledem k závěrům formulovaným v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 48/2006 a 31/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a vzhledem k tomu, že ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř. nevzbuzuje žádné pochybnosti o tom, že v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu musí žalovaný uvést vše, co proti němu namítá (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2006, sp. zn. 29 Odo 462/2005, které obstálo i v ústavní rovině, když ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí Ústavní soud usnesením ze dne 8. listopadu 2006, sp. zn. II. ÚS 547/06, odmítl, jakož i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. října 2006, sp. zn. 5 Cmo 342/2006, uveřejněný v časopise Právní rozhledy, číslo 7, ročník 2007) přípustným ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; proto je podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. května 2008
JUDr. Petr G e m m e l
předseda senátu