ECLI:CZ:NS:2003:29.ODO.832.2001.1
sp. zn. 29 Odo 832/2001-80
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně P. s. a v. s., a. s., proti žalované A., a. s., o zaplacení částky 7.472,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Cm 424/96, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, č. j. 2 Cmo 335/2000-68, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. dubna 2001, č. j. 2 Cmo 335/2000-68, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský obchodní soud v Praze usnesením ze dne 9. června 2000, č. j. 44 Cm 424/9654, nepřipustil zastoupení žalované JUDr. D. B. (coby obecnou zmocněnkyní).
Odvolání žalované Vrchní soud v Praze - cituje ustanovení §201 a §204 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) - odmítl ve výroku označeným rozhodnutím podle §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. jako opožděné. Uzavřel totiž, že usnesení bylo žalované doručeno 13. června 2000, takže lhůta k podání odvolání uplynula 28. června 2000 a odvolání bylo podáno do podatelny soudu osobně dne 3. července 2000, tedy po lhůtě.
Žalovaná podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (tedy že je dán dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Konkrétně dovolatelka poukazuje na to, že usnesení soudu prvního stupně mělo být doručeno právnímu zástupci žalované do vlastních rukou. Jelikož adresát písemnosti nebyl zastižen, pošta vložila dne 13. června 2000 do schránky výzvu s upozorněním, že druhý pokus o doručení bude proveden 14. června 2000. Na výzvě ze dne 14. června 2000 bylo zaškrtnuto, že písemnost bude adresátu uložena na poště, kde si ji bude moci vyzvednout během následujících patnácti dnů. Právní zástupce žalované zásilku vyzvedl na poště dne 19. června 2000 a ve shodě s poučením obsaženým v usnesení podal odvolání 3. července 2000, tedy včas. Od 14. června 2000 lhůta k podání odvolání běžet nemůže, jelikož se žalovaná o vydání napadeného usnesení nedozvěděla. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Podle bodu 17., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001). O takový případ jde i v této věci, jelikož odvolací soud – ve shodě s bodem 15., hlavy první, části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. – odvolání rovněž projednal a rozhodl o něm (jak se výslovně podává z odůvodnění jeho usnesení) podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001.
Dovolání v dané věci je přípustné podle §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. a je i důvodné.
Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nebyly dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají, zkoumal Nejvyšší soud - v mezích dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu - správnost závěru odvolacího soudu, že odvolání bylo opožděné.
Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §204 odst. 1 o. s. ř. odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí u soudu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Bylo-li vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení opravného usnesení.
Z ustanovení §47 o. s. ř. se podává, že do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon, a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu (odstavec 1). Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl (odstavec 2).
Ustanovení §57 odst. 3 o. s. ř. pak určuje, že lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.
Dle §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. pak platí, že odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno opožděně.
Podle §27 o. s. ř. účastník se může dát zastoupit také kterýmkoliv občanem způsobilým k právním úkonům. Tento zástupce může jednat jedině osobně (odstavec 1). Soud rozhodne, že zastoupení podle odstavce 1 nepřipouští, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně (odstavec 2).
Ze spisu je patrno, že usnesení ze dne 9. června 2000 doručil soud prvního stupně žalované 13. června 2000 a JUDr. D. B. tak, že písemnost byla (po předchozích dvou pokusech o doručení) uložena na poště dne 14. června 2000 a adresátka ji osobně převzala dne 19. června 2000. V obou případech šlo o zásilky určené do vlastních rukou adresáta.
Je-li obecný zmocněnec zřejmě nezpůsobilý k řádnému zastupování nebo vystupuje-li v různých věcech opětovně, vyloučí jej soud z řízení rozhodnutím, kterým vysloví nepřípustnost zastoupení (srov. též rozhodnutí uveřejněné pod č. 43/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); dokud ovšem takové rozhodnutí není v právní moci, jsou procesní úkony, jež tento zmocněnec učiní jako zástupce účastníka, účinné (shodně srov. i usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 23/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek /dále též jen „R 23/2000“).
Podle §49 odst. 1 o. s. ř., má-li účastník zástupce s plnou mocí pro celé řízení, doručuje se písemnost pouze tomuto zástupci. Má-li však účastník osobně v řízení něco vykonat, doručuje se písemnost nejen zástupci, ale i jemu.
Z povahy rozhodnutí podle §27 odst. 2 o. s. ř. (řešícího vztah mezi účastníkem řízení a jeho zástupcem), plyne, že i když je obecný zmocněnec ve smyslu §49 odst. 1 věty první o. s. ř. zástupcem s plnou mocí pro celé řízení (s procesní plnou mocí), musí být usnesení doručeno nejen jemu, nýbrž (dle §49 odst. 2 věty druhé o. s. ř.) i zastoupenému (v jehož rukou tkví možnost zjednat nápravu tím, že si ustanoví nového (způsobilého) zástupce. Je-li proti rozhodnutí, které se doručuje jak zástupci účastníka s procesní plnou mocí, tak zastoupenému účastníku, přípustné odvolání, začíná lhůta k podání odvolání běžet od doručení rozhodnutí zástupci s procesní plnou mocí. To v konkrétním případě (ve spojení se závěry plynoucími z výše cit. R 23/2000) znamená, že lhůta k podání odvolání proti usnesení ze dne 9. června 2000 začala běžet až od doručení tohoto usnesení JUDr. B. Pro úplnost se dodává, že obecnému zmocněnci se rozhodnutí podle §27 odst. 2 o. s. ř. doručuje i jako osobě, která je oprávněna proti němu podat (sama za sebe) odvolání, neboť v tomto rozsahu bylo v řízení rozhodováno i o jejích právech a povinnostech (pro tento úsek řízení se stává jeho účastníkem).
Z výše uvedených údajů plyne, že byla-li zásilka s usnesením, adresovaná JUDr. B., uložena na poště ve středu 14. června 2000, pak za den jejího doručení se v souladu s ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. pokládá pondělí 19. června 2000, kdy adresátka písemnost též osobně převzala. Posledním dnem patnáctidenní lhůty počítané od 19. června 2000 pak je úterý 4. července 2000. Odvolání podané 3. července 2000 bylo tudíž včasné a opačný úsudek odvolacího soudu správný není.
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu, že odvolání je včasné, je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
V další fázi řízení nepřehlédne odvolací soud usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2001, sp. zn. 20 Cdo 2474/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2002, pod číslem 5, v jehož důvodech odvolací soud rozebírá situaci, kdy se osoba uvedená v §21 o. s. ř. v řízení prokazuje listinou vykazující znaky procesní plné moci.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně 6. května 2003
JUDr. Zdeněk Krčmář, v.r.
předseda senátu