ECLI:CZ:NSS:2009:3.ADS.128.2008:112
sp. zn. 3 Ads 128/2008 - 112
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: V. V., zastoupený
JUDr. Romanem Krmenčíkem, advokátem se sídlem Třída Míru 92, Pardubice, proti žalované:
Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí
žalované ze dne 26. 7. 2007, č. x, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 19. 3. 2008, č. j. 54 Cad 71/2007 – 47,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne
19. 3. 2008, č. j. 54 Cad 71/2007 – 47, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce brojí včas podanou kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, kterým byla zamítnuta jeho žaloba
směřující proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 7. 2007, č. x. Tímto
rozhodnutím žalovaná odňala žalobci od 16. 8. 2007 výplatu plného invalidního důchodu podle
ustanovení §56 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). V odůvodnění napadeného
rozhodnutí žalovaná uvedla, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení (dále jen
„OSSZ“) v Hradci Králové ze dne 8. 6. 2006 již není žalobce plně invalidní, neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho schopnost soustavné výdělečné
činnosti pouze o 20 %.
Krajský soud vycházel z následujícího skutkového stavu:
Ke dni vydání napadeného rozhodnutí žalované byl žalobce poživatelem plného
invalidního důchodu. Při kontrolní lékařské prohlídce zdravotního stavu žalobce, která se konala
dne 8. 6. 2006, byl jeho zdravotní stav vyhodnocen příslušnou posudkovou lékařkou
OSSZ v Hradci Králové jako dlouhodobě nepříznivý spočívající v patologické sexuální agresivitě,
kdy proběhla nařízená ústavní ochranná léčba v Psychiatrické léčebně Havlíčkův Brod
antihormonální terapií, ještě před dokončením požádal žalobce o převedení na ambulantní léčbu.
Zdravotní stav žalobce byl ohodnocen podle přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
kterou se provádí zákon o důchodovém pojištění, ve znění platném v době vydání napadeného
rozhodnutí (dále jen „vyhláška č. 284/1995 Sb.“), dle kapitoly V., položky 5, písm. b) a míra
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce byla stanovena na 20 %.
Z obsahu správního spisu vyplynulo, že žalobce byl následně dne 28. 8. 2007 posouzen
posudkovým lékařem OSSZ Karviná, který za rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého
zdravotního stavu žalobce označil poruchu osobnosti a chování se středním narušením a lehkým
snížením celkové výkonnosti, přičemž uvedené zdravotní postižení bylo zařazeno do kapitoly V.,
položky 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb., míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti žalobce byla stanovena na 30 % a následně vzhledem k neurologickému
nálezu zvýšena dle §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. o 5 %.
Dále krajský soud provedl ve věci důkaz posudkem Posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí (dále jen „posudková komise MPSV“) v Ostravě ze dne 23. 1. 2008. Dle výroku
tohoto posudku nebyl žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí ani částečně invalidní,
přičemž posudková komise uvedla, že rozhodující zdravotní postižení – patologická sexuální
agresivita u anomální osobnosti žalobce je plně kompenzována a stabilizována – bylo zařazeno
do kapitoly V., položky 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. a míra poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce byla stanovena na 20 %. Posudková komise
prostudovala kompletní spisovou dokumentaci, nález lékaře Vazební věznice Karviná,
propouštěcí zprávu z Psychiatrického oddělení Vazební věznice Brno a výsledky ambulantního
psychiatrického vyšetření a neurologického vyšetření. V propouštěcí zprávě z Psychiatrického
oddělení Vazební věznice Brno ze dne 21. 8. 2007 je výslovně uvedeno, že „po psychické stránce
toho času neshledáváme důvody k invalidizaci“. Z neurologického vyšetření MUDr. B. ze dne
27. 7. 2007 vyplývá, že bolesti zad žalobce jsou ponám ahového charakteru bolestí bederní páteře,
objektivně se jedná o lehčí dysfunkci bederní páteře. Posudková komise se vyjádřila ke
zhodnocení posudkovým lékařem OSSZ Karviná ze dne 28. 8. 2007, které označila za výrazné
nadhodnocení zdravotního stavu žalobce. Současně posudková komise vyslovila, že u žalobce
nešlo o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela
mimořádných podmínek a dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav mu neztěžoval obecné životní
podmínky.
Při posuzování dochované pracovní schopnosti žalobce k datu vydání přezkoumávaného
rozhodnutí žalované krajský soud uvedl, že zhodnotil posudek Posudkové komise
MPSV v Ostravě jednotlivě, jakož i v souvislosti s výsledky dokazování správního řízení.
Dále krajský soud zdůraznil, že předmětný posudek posudkové komise, jakož i posudek
OSSZ v Hradci Králové a následně posudek OSSZ Karviná vzal za rozhodující zdravotní
postižení žalobce shodné postižení – patologickou sexuální agresivitu – a uvedené postižení
zařadil shodně do kapitoly V., položky 5, písm. b) přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.
Stanovení procentuální míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti žalobce
se pohybuje v rámci vymezeném zákonodárcem a je podle krajského soudu posudkem
přesvědčivě odůvodněno. Přiznání částečného invalidního důchodu žalobce dle posouzení
OSSZ Karviná není předmětem tohoto soudního přezkumu, nicméně pro účely přesvědčivosti
posudku jeho vysvětlení obsažené v posudku považuje krajský soud za dostatečné, zejména
s ohledem na lehčí dysfunkci bederní páteře žalobce, což nedosahuje intenzity hodné zhodnocení
ve smyslu ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. Odbornost přizvaného lékaře
klinických oborů – odborný psychiatr – odpovídá rozhodujícímu zdravotnímu postižení žalobce.
Krajský soud vzal za prokázané, že dle posudku Posudkové komise MPSZ v Ostravě
žalobce trpěl k datu vydání napadeného rozhodnutí žalované v posudku popsaným rozhodujícím
zdravotním postižením, přičemž toto postižení způsobovalo jeho pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti o 20 %, zároveň se nejednalo u žalobce o schopnost vykonávat pro zdravotní
postižení soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek ani o dlouhodobě
nepříznivý zdravotní stav, který by mu značně ztěžoval obecné životní podmínky, tedy žalobce
není ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 písm. a), b) zákona o důchodovém pojištění plně invalidní
ani částečně invalidní ve smyslu ustanovení §44 odst. 1, 2 téhož zákona. K případným zhoršením
zdravotního stavu žalobce v době po vydání napadeného rozhodnutí žalované krajský soud
nepřihlížel. Krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí žalované dospěl k závěru,
že žalovaná ve správním řízení správně ohodnotila dostateč ně zjištěný skutkový stav,
tedy žalovaná napadeným rozhodnutím nezkrátila žalobce na veřejném právu na ponechání
plného invalidního důchodu, neboť podmínky pro jeho ponechání nebyly splněny.
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích napadl žalobce
(dále též „stěžovatel“) kasační stížností, ve které uplatnil důvody vymezené v ustanovení §103
odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel je přesvědčen, že posouzení jeho zdravotního stavu posudkovou lékařkou
OSSZ v Hradci Králové dne 8. 6. 2006 bylo neúplné a nepřesvědčivě posoudilo jeho rozhodující
zdravotní postižení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jímž trpěl ke dni vydání
napadeného rozhodnutí žalované. Posudková lékařka automaticky převzala patologickou sexuální
agresivitu, aniž by však provedla řádné lékařské vyšetření, které by mohlo odhalit i jiné zdravotní
problémy stěžovatele. V důsledku tohoto vadného zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele
vycházelo napadené rozhodnutí žalované z nedostatečně zjištěného skutkového stavu
a představuje tak podle stěžovatele takovou vadu řízení před správním orgánem, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele a následně nesprávné posouzení zákonných podmínek plné invalidity. Stěžovatel
má za to, že i samotné napadené rozhodnutí žalované je nedostatečně odůvodněné. Stěžovatel
dále uvedl, že jeho zdravotní stav se v mezidobí žádným způsobem nezlepšil ani nestabilizoval,
naopak dochází k jeho neustálému zhoršování. Posudková lékařka OSSZ v Hradci Králové
v předmětném posudku nevylíčila konkrétní skutečnosti, které vedly k natolik odlišnému
posouzení stěžovatelova zdravotního stavu (změna procentuální míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ze 70 % na 20 %). Z posudku nevyplývá, zda ke změně
došlo z důvodů zlepšení či stabilizace stavu stěžovatele nebo z důvodů předchozího
posudkového nadhodnocení.
Stěžovatel namítá, že i posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě nesplňuje požadavek
úplnosti a přesvědčivosti, když v něm zcela absentuje konkrétní a srozumitelné odůvodnění,
co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná dávka přiznána, u zdravotního stavu
stěžovatele přesně změnilo. Chybí v něm obligátní určení a objasnění důvodů či příčin zániku
nebo snížení stupně invalidity. Ze samotného posudku pak podle stěžovatele nevyplývá,
na základě jakých konkrétních skutečností došla posudková komise k závěru, že rozhodující
zdravotní postižení stěžovatele – patologická sexuální agresivita by měla být kompenzována
a stabilizována. Stěžovatel se tak neztotožňuje se závěrem krajského soudu, že stanovení
procentuální míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnost je ve vypracovaném posudku
Posudkové komise MPSV v Ostravě přesvědčivě odůvodněno. Dále stěžovatel vytýká krajskému
soudu porušení ustanovení §75 odst. 1 s. ř. s., neboť posudková komise a následně i soud
při svém rozhodování vycházeli z lékařských zpráv zpracovaných až po vydání napadeného
rozhodnutí žalované, ačkoliv při hodnocení zdravotního stavu se vychází pouze z lékařských
zpráv a dokumentace vypracovaných do dne vydání přezkoumávaného rozhodnutí. Řízení
před krajským soudem tak bylo podle stěžovatele postiženo podstatnou vadou, která mohla mít
za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé. Další vadu napadeného rozhodnutí krajského
soudu stěžovatel spatřuje také v neúplnosti jeho odůvodnění a v důsledku
toho v jeho nepřezkoumatelnosti. Napadené rozhodnutí krajského soudu se podle stěžovatele
nevyjadřuje ke všem skutečnostem rozhodným pro vznik nároku na přiznání plného
nebo částečného invalidního důchodu, když zcela opomíjí potřebn ou dobu pojištění, ani
se nijak nevyjadřuje k okolnosti, zda zkoumaný stav stěžovatele nebyl způsoben pracovním
úrazem.
Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná. Nejvyšší správní soud přezkoumal
kasační stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
v souladu s ustanovením §109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán jejím rozsahem a uplatněnými stížními
důvody. Po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
O jednotlivých stížních námitkách uvážil Nejvyšší správní soud
takto:
Stěžovatel uvedl důvod kasační stížnosti vyjádřený v ustanovení §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Dále stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu z důvodů
uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jednak namítl existenci vady řízení
před soudem, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, a dále vytkl
napadenému soudnímu rozhodnutí nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů
rozhodnutí.
V prvé řadě se Nejvyšší správní soud zabýval stěžovatelem tvrzenou nepřezkoumatelností
napadeného rozsudku a existencí vady řízení před soudem, jež mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, neboť tyto vady jsou vadami natolik závažnými, že se jimi musí Nejvyšší
správní soud zabývat i v případě, pokud by je stěžovatel výslovně nenamítal – jde o vady,
k nimž je soud podle §109 odst. 3 s. ř. s. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.
Je tomu tak z toho důvodu, že pokud by podaná kasační stížnost byla opodstatněná již ve smyslu
ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., mohlo by být i nadbytečné, nebo přinejmenším
předčasné, zabývat se posouzením věci samé.
Stěžovatel spatřuje pochybení krajského soudu mj. v tom, že vzal za podklad
svého rozhodnutí posudkové zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele Posudkové komise
MPSV v Ostravě ze dne 23. 1. 2008, které podle jeho názoru nesplňuje požadavek na úplnost
a přesvědčivost posudkových závěrů pro nedostatečné a nepřesvědčivé odůvodnění příčin zániku
dříve přiznaného stupně invalidity. Principiálně tedy stěžovatel namítá nedostatečně zjištěný
skutkový stav, z něhož krajský soud vycházel při právním posouzení dané věci. Této námitce
Nejvyšší správní soud přisvědčil. Namítanou neúplnost odůvodnění napadeného rozsudku
způsobující jeho nepřezkoumatelnost pak stěžovatel shledává v absenci úvah týkajících
se potřebné doby pojištění a okolnosti, zda zkoumaný stav stěžovate le byl způsoben pracovním
úrazem. V tomto směru se Nejvyšší správní soud s názorem stěžovatelem neztotožňuje,
neboť vytýkané skutečnosti nebyly z hlediska předmětu daného řízení relevantní, a žalovaná
ani krajský soud nebyly povinni se jimi v rámci posuzované věci vůbec zabývat. Naplnění
kasačního důvodu spočívajícího v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí krajského soudu
však Nejvyšší správní soud přesto seznal z důvodů níže popsaných dle §109 odst. 3 s. ř. s. z moci
úřední.
Podle §157 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“) ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s. není-li dále stanoveno jinak, soud
v odůvodnění rozsudku uvede, čeho se žalobce (navrhovatel) domáhal a z jakých důvodů
a jak se ve věci vyjádřil žalovaný (jiný účastník řízení), stručně a jasně vyloží, které skutečnosti
má prokázány a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami
se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr o skutkovém stavu
a jak věc posoudil po právní stránce; není přípustné ze spisu opisovat skutkové přednesy
účastníků. Soud dbá o to, aby odůvodnění rozsudku bylo přesvědčivé.
V projednávané věci jde o odnětí pobírané dávky důchodového pojištění podmíněné
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu proto závisí především
na odborném lékařském posouzení zdravotního stavu stěžovatele. V přezkumném soudním
řízení ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů
podle §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tím účelem
zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudková komise MPSV je oprávněna
nejen k celkovému přezkoumání zdravotního stavu a dochované pracovní schopnosti občana,
ale též k po souzení schopnosti soustavné výdělečné činnosti a k zaujetí posudkových závěrů
o plné invaliditě, částečné invaliditě, jejím vzniku, trvání a zániku. Posudek této posudkové
komise, pokud splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti, je zpravidla v přezkumném soudním
řízení stěžejním důkazem.
Při přezkumu správního rozhodnutí o nároku na invalidní důchod neposuzuje soud
věcnou správnost posudku posudkové komise MPSV, neboť k tomu nemá potřebné odborné
znalosti. Je však povinen přezkoumat, zda má posudek stanovené náležitosti a vyplývá-li z něj,
zda posuzující orgán přihlédl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti
k výsledkům vlastního šetření, jestli komise vycházela z lékařských zpráv a posudků
vypracovaných odbornými lékaři o zdravotním stavu posuzovaného (§1 vyhl. č. 182/1991 Sb.,
kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení). Z posudku je nutno také ověřit, že komise
zasedala v řádném složení, které odpovídá ustanovení §3 vyhlášky č. 182/1991 Sb. Dále se soud
zabývá tím, zda jsou v pos udkovém hodnocení obsaženy závěry o zdravotním stavu
posuzovaného, a v případě, že posuzující orgány zjistily u posuzovaného dlouhodobě nepříznivý
zdravotní stav, které zdravotní postižení bylo vzato za jeho rozhodující příčinu, a konečně
zda stanovení poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti posuzovaného odpovídá
této zjištěné příčině. Soud tedy z hlediska úplnosti posudku zkoumá, zda posuzující orgán učinil
všechna potřebná zjištění k tomu, aby se mohl vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi
podle zákona č. 155/1995 Sb. a vyhl. č. 284/1995. Následně soud posuzuje, zda posudek splňuje
požadavek přesvědčivosti, tzn. obsahuje náležité a logické zdůvodnění posudkových závěrů.
Krajský soud však vyžádaný posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne
23. 1. 2008 z výše uvedených hledisek neposoudil. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský
soud konstatoval, že zhodnotil posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě jednotlivě,
jakož i v souvislosti s výsledky dokazování správního řízení. Dále uvedl, že se st anovení
procentuální míry poklesu schopnosti soustavné výděle čné činnosti žalobce pohybuje v rámci
vymezeném zákonodárcem a je posudkem přesvědčivě odůvodněno. Krajský soud uzavřel,
že žalovaná ve správním řízení správně ohodnotila dostatečně zjištěný skut kový stav,
aniž by bylo z odůvodnění rozsudku zřejmé, na základě jakých skutkových zjištění a úvah
k tomu dospěl. V odůvodnění soudního rozhodnutí pak zcela chybí úvahy krajského soudu,
z jakých důvodů považoval předmětný posudek za úplný a přesvědčivý. Na základě uvedeného
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že přezkoumávaný rozsudek krajského soudu neobsahuje
náležitosti stanovené v ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ustanovením §64 s. ř. s.
a postrádá onu úplnost, srozumitelnost a přesvědčivost, která je ze strany zákona předpokládána
a v případě rozhodnutí krajského soudu i důvodně očekávána. Nejvyšší správní soud
tedy z úřední povinnosti přihlédl k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku podle §109
odst. 3 s. ř. s. a tím k naplnění kasačního důvodu vymezeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.
Konečně pak z obsahu samotného posudku Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne
23. 1. 2008 Nejvyšší správní soud zároveň seznal, že ani posudkový závěr, tj. že stěžovatel nebyl
k datu vydání rozhodnutí žalované plně ani částečně invalidní, nebyl komisí náležitě odůvodněn.
V této souvislosti Nejvyšší správní soud považuje za nezbytné zdůraznit, že v případě,
kdy dochází k odnímání pobírané dávky důchodového pojištění, je posudková komise MPSV
povinna přesvědčivě odůvodnit, co se při porovnání s obdobím, kdy byla odnímaná dávka
přiznána, u zdravotního stavu občana přesně změnilo, jinak řečeno určit a objasnit důvod
či příčinu zániku nebo snížení stupně invalidity. Podle konstantní soudní pr axe jsou tak uznávány
tři okruhy příčin, jenž mohou vést k přesvědčivému odůvodnění zániku nebo snížení stupně
dříve uznané invalidity. Jedná se o posudkově významné zlepšení zdravotního stavu, stabilizaci
zdravotního stavu spojenou s adaptací např. na poúrazovou situaci a tím i s obnovením výdělečné
schopnosti ve stanoveném rozsahu, a dřívější posudkové nadhodnocení zdravotního stavu,
tzv. posudkový omyl (srov. rozsudek Nejvyššího správní soudu ze dne 29. 7. 2003,
č. j. 4 Ads 19/2003 – 48, dostupný na www.nssoud.cz). Pro přesvědčivost posudkových závěrů
je nezbytné, aby v posudku uváděný důvod zániku nebo snížení stupně invalidity byl
zcela konkrétně a jednoznačně vysvětlen, neboť jen tak může soud získat potřebný skutkový
základ pro správné právní posouzení věci.
V souzené věci se Posudková komise MPSV v Ostravě v rámci posudkového zhodnocení
zdravotního stavu stěžovatele stran zániku jeho plné invalidity vyjádř ila toliko, že patologická
sexuální agresivita jako rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
stěžovatele byla k datu přezkoumávaného rozhodnutí žalované plně kompenzována
a stabilizována. Nikterak však blížeji nezdůvodnila, v čem spatřuje stabilizaci rozhodujícího
zdravotního postižení stěžovatele v porovnání s obdobím, kdy byla jeho plná invalidita na základě
tohoto zdravotního postižení uznána. V posudku uváděný důvod zániku dříve přiznané invalidity
stěžovatele tak posudkovou komisí nebyl konkrétně a jednoznačně vysvětlen. Předmětný
posudek Posudkové komise MPSV v Ostravě ze dne 23. 1. 2008. se tedy nevypořádal s obligátní
otázkou odůvodnění zániku plné invalidity stěžovatele a nesplňuje tak požadavky správní praxe
na úplnost skutkových zjištění a přesvědčivost posudkových závěrů. Krajský soud
proto pochybil, když tento posudek považoval za přesvědčivý a z jeho závěrů v projednávané
věci vycházel. V důsledku toho pak bylo neúplně a nepřesvědčivě posouzeno určení míry poklesu
schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ke dni vydání rozhodnutí žalované o odnětí
plného invalidního důchodu.
Nejvyšší správní soud se tak ztotožnil s námitkou stěžovatele, že krajský soud rozhodoval
na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, jenž představuje takovou vadu řízení
před soudem ve smyslu ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., která mohla mít za následek
nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stěžovatele ke dni
přezkoumávaného rozhodnutí žalované a v jeho důsledku nesprávné posouzení zákonných
podmínek plné invalidity ve smyslu §39 od st. 1 písm. a), b) zákona o důchodovém pojištění
jako základního předpokladu pro posouzení dalšího trvání nároku na plný invalidní důchod,
jehož se stěžovatel dovolává (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2003,
č. j. 4 Ads 13/2003 - 54, uveřejněný pod č. 511/2005 Sb. NSS).
Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížn ostí napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podle §110 odst. 1 s. ř. s.
zrušil a současně vrátil věc soudu k dalšímu řízení. V něm je soud vázán právním názorem
Nejvyššího správního soudu tak, že si nejdříve vyžádá doplňkový posudek Posudkové komise
MPSV v Ostravě, v němž se posudková komise konkrétně a jednoznačně vypořádá s otázkou
hodnocení zdravotního stavu stěžovatele (zvláště rozhodujícího zdravotního postižení) ke dni
rozhodnutí žalované v porovnání s obdobím, kdy mu byla pro nepříznivý zdravotní stav plná
invalidita uznána. Krajský soud projednávanou věc poté opětovně posoudí a doplní odůvodnění
rozsudku o předepsané náležitosti, tak aby z rozhodnutí soudu bylo především zřejmé,
z jakých skutkových zjištění soud vycházel a jakými úvahami se řídil při naplňování zásady
volného hodnocení důkazů.
Dalšími námitkami uplatněnými v kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud nezabýval,
neboť za situace, kdy rozhodnutí krajského soudu bylo zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti
a současně soudní řízení trpělo i takovou vadou, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé, nemohl usuzovat na důvodnost či nedůvodnost námitek ve vztahu
k přezkoumávanému rozhodnutí žalované.
V novém rozhodnutí pak Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích
rozhodne podle §110 odst. 2 s. ř. s. i o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2009
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu