ECLI:CZ:NSS:2011:3.ADS.64.2011:152
sp. zn. 3 Ads 64/2011 - 152
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J. K.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o přezkoumání
rozhodnutí ministra vnitra ve věcech služebního poměru č. 991/2007 ze dne 20. 9. 2007,
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011
č. j. 8 Ca 345/2007 - 142,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 25. 1. 2011 č. j. 8 Ca 345/2007 - 142, jímž bylo řízení o kasační stížnosti
zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z kasační stížnosti.
Ze soudního spisu vyplývá, že žalobce se žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného
rozhodnutí ministra vnitra, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí správního
orgánu I. stupně o zvýšení výsluhového příspěvku. Městský soud tuto žalobu rozsudkem ze dne
26. 1. 2010 č. j. 8 Ca 345/2007 - 102 zamítl. Proti tomuto rozsudku podal žalobce kasační
stížnost, aniž by zaplatil soudní poplatek. Městský soud ho proto usnesením ze dne 8. 3. 2010
vyzval k zaplacení soudního poplatku podle zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích
(položka 15 sazebníku soudních poplatků) ve výši 3000 Kč. Městský soud následně usnesením
ze dne 4. 5. 2010, č. j. 8 Ca 245/2007 - 122 zamítl žádost žalobce o osvobození od soudních
poplatků a o ustanovení zástupce a žalobce znovu vyzval usnesením ze dne 2. 9. 2010
k zaplacení soudního poplatku; současně ho poučil o následcích jeho nezaplacení. Žalobce
však soudní poplatek nezaplatil. Městský soud proto usnesením napadeným kasační stížností
řízení o kasační stížnosti zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), a §9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
V kasační stížnosti stěžovatel uvedl (zkráceně) toto:
Rozhodnutí městského soudu je účelové, zmatečné, nezákonné a protiústavní. Nebylo
mu doručeno na jeho doručovací adresu, i když správné doručování písemností má pro soudní
řízení zásadní důležitost. Městský soud porušil zásadu zákazu vzniku neodůvodněných
rozdílů v rozhodování soudů a opakovaně porušil ústavní princip res iudicata – překážka věci
již pravomocně rozhodnuté. Celé soudní a správní řízení bylo postiženo zákazem zneužití práva –
zneužitím pravomoci veřejného úředníka, nesprávným úředním postupem, vydáváním
nezákonných rozhodnutí. Vznesl námitku podjatosti proti soudcům s komunistickou minulostí
s poukazem na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/2010. Poukazuje na knihu Vojtěcha
Šimíčka: Právo jako bezpráví-tíživé dědictví v soudní síni a cituje z ní. Cituje rovněž z rozhovoru
s místopředsedkyní Ústavního soudu JUDr. Wagnerovou s tím, že právní pozitivizmus
v nacistickém Německu zavinil holocaust. Stěžovatel se dále věnuje problému korupce v České
republice s tím, že je zde absence aplikace a demokratickým výkladem dotváření přirozeného
práva soudci České republiky. Podle stěžovatele oprávněnost kasační stížnosti dokládá i nález
Ústavního soudu ze dne 9. 12. 2010 sp. zn. IV. ÚS 2600/09: „Pokud jde o posouzení platnosti
právního úkonu podle §39 o. z., tedy přichází-li v úvahu možnost absolutní neplatnosti právního
úkonu, je povinen se soud zabývat touto otázkou z úřední povinnosti.“ Podle stěžovatele žalobou
napadená nicotná rozhodnutí byla vydána na základě jiného nicotného rozhodnutí. Dopis ředitele
odboru archivu bezpečnostních složek žalovaného je důkazem, že celoživotní kariéru a profesní
růst stěžovatele v rámci státní správy a samotný základ celoživotního úsilí stěžovatele úmyslně
zlikvidovali zákonem o zločinném komunistickém režimu č. 198/1993 Sb. Další část kasační
stížnosti stěžovatel věnuje zločincům StB. Stěžovatel podotýká, že je nesporné, že jeho účelové
převedení z funkce právník do podatelny na základě padělané a následně skartované zdravotní
dokumentace bylo od samého počátku úmyslným, dosud nepotrestaným, politickým zločinem
proti lidskosti, dle čl. 7 Římského statutu. Stěžovatel poukazuje na posudkové zhodnocení
posudkové komise, podle něhož nebyl občanem se změněnou pracovní schopností, nejednalo
se o osobu zdravotně znevýhodněnou a jeho zdravotní stav byl a je odpovídající normě.
Stěžovatel v tom spatřuje důkaz zločinu proti lidskosti, spáchaný úředníky Ministerstva vnitra
a nomenklaturními soudci justiční mafie. Stěžovatel na závěr cituje z nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I.ÚS 3168/09: Proto je úkolem soudce v podmínkách materiálního právního státu
nalézt řešení, které by zajišťovalo maximální realizaci základních práv účastníků sporu, a není-li
to možné, rozhodnout v souladu s obecnou ideou spravedlnosti, resp. dle obecného
přirozenoprávního principu.
Stěžovatel požádal o zrušení kasační stížností napadených nicotných rozhodnutí,
ustanovení advokáta Mgr. Němce, veřejné projednání věci a přiznání náhrady nákladů správního
řízení.
Nejvyšší správní soud netrval na tom, aby byl uhrazen soudní poplatek za tuto kasační
stížnost a aby byl stěžovatel zastoupen advokátem, protože ve svém důsledku by to znamenalo
jen další řetězení problému (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 43/2007 - 77
ze dne 13. 9. 2007, dostupný na www.nssoud.cz). O kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvážil
takto:
Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní
zákon. Zvláštním zákonem je zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, který v §9 odst. 1
stanoví, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání,
dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou
k tomu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
Městský soud tedy zastavil řízení o kasační stížnosti podle shora uvedených ustanovení.
Je-li podána kasační stížnost proti tomuto usnesení, musí stěžovatel tvrdit nezákonnost tohoto
rozhodnutí o zastavení řízení [§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Stěžovatel musí uvést konkrétní
skutečnosti (stížní body), z nichž dovozuje, že napadené usnesení o zastavení řízení o kasační
stížnosti pro nezaplacení soudního poplatku je nezákonné (typicky by se jednalo např. o stížní
bod, v němž stěžovatel tvrdí nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení pro nezaplacení
soudního poplatku proto, že ve skutečnosti soudní poplatek včas zaplatil). Z obsahu kasační
stížnosti, jak byl zkráceně reprodukován, však nevyplývá, že by stěžovatel uvedl byť jen jediný
stížní bod, kterým by napadal usnesení městského soudu o zastavení řízení. K tomu nutno
poznamenat, že Nejvyšší správní soud není oprávněn za stěžovatele domýšlet důvody
(stížní body) kasační stížnosti.
Podle §104 odst. 4 s. ř. s. kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody,
než které jsou uvedeny v §103. Právě taková situace nastala v projednávané věci (srov. též např.
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 Ads 113/2009 - 43).
Podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Nejvyšší správní soud odmítne
kasační stížnost, je-li kasační stížnost podle tohoto zákona nepřípustná. Nejvyšší správní soud
proto rozhodl, že se kasační stížnost jako nepřípustná odmítá.
Poznamenává se, že Nejvyšší správní soud se nezabýval námitkou „podjatosti soudců
s komunistickou minulostí“ již proto, že stěžovatel ani neuvedl, ve vztahu ke kterým soudcům
tuto námitku vznáší.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto podle §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. května 2011
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu