ECLI:CZ:NSS:2006:3.AS.43.2004
sp. zn. 3 As 43/2004 - 95
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce
B., s.r.o., zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Hándlem se sídlem Elišky Peškové 7,
Praha 5, proti žalovanému Ministerstvu zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003 čj. 25105/03-7020, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2004 č. j. 8 Ca
171/2003 - 63,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2004 č. j. 8 Ca 171/2003 - 63
se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce podal včas kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
20. 5. 2004 č. j. 8 Ca 171/2003 - 63, jímž byla zamítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 2. 7. 2003 čj. 25105/03-7020.
Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že tímto rozhodnutím žalovaného bylo
zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Státní rostlinolékařské správy čj. 0227/2003Ř-
10, kterým byla zrušena registrace přípravku P., registr.č. X, a toto rozhodnutí bylo potvrzeno.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že prvostupňové rozhodnutí o zrušení
registrace tohoto přípravku bylo vydáno na základě zjištění, že část produkce přípravku,
uvedená do oběhu, neodpovídá podmínkám stanoveným v rozhodnutí o registraci.
V žalobě žalobce napadl všechny výroky rozhodnutí s tím, že žalovaný dospěl
k rozhodnutí na základě nesprávného posouzení věci a v řízení došlo k závažným procesním
chybám. Namítl, že odběry vzorků byly provedeny nesprávně, neboť nebylo postupováno
podle platné a závazné metodiky.V odběrech byla učiněna řada chyb, takže jsou nepoužitelné.
Toto tvrzení bylo v žalobě konkretizováno.
Z hlediska procesních závad žalobce vytkl pochybení u dvou navazujících řízení,
kdy byl za totéž porušení postižen sankcí za delikt a dříve než mohl zjednat nápravu, bylo
s ním zahájeno další řízení. Před rozhodnutím o pokutě žádné pravomocné rozhodnutí
neobdržel a vzorky pro řízení o zrušení registrace byly z doby před právní mocí rozhodnutí
o pokutě. Postup správního orgánu I. stupně nerespektoval základní principy řízení
o udělování pokut; pokuta má být trestem a motivací k neopakování porušení. Žalobce dále
namítl, že v odborné komisi, která se podle zákona č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči,
k věci vyjadřovala, zasedaly dvě podjaté osoby, které veřejně prezentovaly svůj negativní
vztah k žalobci. V žalobě jsou uvedena jména těchto osob a tvrzený negativní vztah
je konkretizován. Žalobce proto vyjádřil pochybnost o objektivitě těchto osob, které byly
v procesním smyslu podjaté, takže prvostupňové rozhodnutí mělo být zrušeno.
Městský soud v Praze odmítl námitku žalobce vůči metodice odběru vzorků
a neakceptoval v tomto směru ani další námitky, což v odůvodnění napadeného rozsudku
podrobně vysvětlil. Skutečnost, že žalobci byla za (dílem) totožné porušení povinností
uložena pokuta, neznamenala nic podstatného pro rozhodování o zrušení registrace, neboť šlo
o dvě nezávislé právní skutečnosti, mezi nimiž zákon č. 147/1996 Sb. nekonstruuje žádnou
souvislost či závislost. I kdyby tedy podkladem jak pro vyvození odpovědnosti za delikt,
tak pro rozhodování o zrušení registrace byla totožná zjištění o závadách na straně žalobce,
neznamenalo by to žádný rozpor se zákonem č. 147/1996 Sb.
Pokud jde o námitku podjatosti dvou osob, které zasedaly v odborné komisi, soud
ze zákona č. 147/1996 Sb. dovodil, že odborná komise pro přípravky se pouze vyjadřuje
před rozhodnutím o zrušení registrace, má tedy toliko poradní hlas a její vyjádření tak může
být jen jedním z podkladů pro rozhodnutí, které činí příslušný orgán rostlinolékařské péče.
Tento orgán nemá ze zákona žádnou povinnost se vyjádřením odborné komise řídit či k němu
jakkoliv přihlížet. Za tohoto stavu není rozhodné, že členy odborné komise byly osoby, které
podle žalobce k němu, resp. k předmětnému přípravku měly negativní vztah.
Městský soud v Praze pro úplnost konstatoval, že podle §75 odst. 2 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §71 odst. 2 s. ř. s.
přezkoumal napadené rozhodnutí pouze v mezích těch žalobních bodů, jež byly uplatněny
včas; nepřihlížel tedy k námitkám, které žalobce nově uplatnil v pozdějších písemných
podáních, resp. při ústním jednání (správně jednání).
Městský soud v Praze dospěl k závěru, že uplatněné žalobní body nejsou dů vodné
a žalobu podle §78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.
Z obsahu soudního spisu vyplývají tyto skutečnosti podstatné pro posouzení věci:
V žalobě žalobce navrhl (mimo listinných důkazů) provedení výslechu doc. ing. Dáši
Veselého, CSc., a přibrání znalce z oboru mikrobiologie, „jehož jmenování se tímto soudu
navrhuje“.
V podání ze dne 10. 5. 2003 (č.l. 29) žalobce navrhl provedení důkazu listinami, které
předložil a které jsou ve spise na č.l. 30 a 31.
V podání ze dne 15. 10. 2003 (č.l. 32) a v rubrice nazvaném „Doplnění listinného
důkazu“ žalobce předložil listiny, které považuje za důkazy o tom, že kvalita předmětného
přípravku odpovídá registraci (č.l. 34 a 35).
V podání ze dne 3. 12. 2003 (č.l. 44) a v rubrice nazvaném „Doplnění listinného
důkazu“ žalobce předložil listinu – zprávu od firmy, která je odběratelem a uživatelem
předmětného přípravku (č.l. 45).
Z protokolu o jednání konaném dne 20. 5. 2004 (č.l. 60) vyplývá, že soud konstatoval
podstatný obsah správního spisu. Ze soudního spisu nebylo konstatováno nic a nebylo
rozhodnuto o tom, které z důkazů navržených žalobcem budou provedeny.
Kasační stížnost je podána z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s.
Kasační stížnost vyjadřuje nesouhlas s tím, že ze zákona plyne povinnost zrušit
registraci v případě závažného porušení rozhodnutí o registraci, jak uvedl Městský soud
v Praze. Ustanovení o uložení pokuty a o zrušení registrace „pracují se stejným proviněním“.
Podle názoru žalobce je logické a evidentní, že v zákoně existuje určité „odstupňování“
sankcí.
Kasační stížnost dále zpochybňuje způsob provádění testů a tedy i jejich výsledků.
K prokázání tohoto tvrzení měly sloužit důkazy, které byly navrženy u Městského soudu
v Praze, ale o jejich provedení nebylo rozhodnuto.
Žalobce dále namítl, že řízení před soudem trpělo vadami, které mohly mít vliv
na zákonnost rozhodnutí. Žalobce se domnívá, že soud měl před skončením jednání dát výzvu
odpovídající výzvě podle §119a odst. 1 o. s. ř., a to s přihlédnutím k §64 s. ř. s.
Soud též zaujal nesprávný výklad §71 s. ř. s., protože koncentrační zásada neplatí
o důkazech k prokázání dosavadních tvrzení, tedy žalobních bodů uvedených ve lhůtě.
Namítá se dále, že navržené důkazy (včetně návrhů na výslechy svědků či ustanovení
znalce) nebyly provedeny. O těchto důkazních návrzích však především nebylo soudem vůbec
rozhodnuto. Soud tedy pominul listinné důkazy a důkazní návrhy, jako kdyby neexistovaly.
I kdyby soud návrhy důkazů zamítl jako přesahující rámec řízení, měl o tom alespoň
rozhodnout.
V kasační stížnosti je konečně vznesena námitka nesprávního právního názoru soudu
pokud jde o tvrzenou podjatost dvou členů odborné komise.
Žalobce navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci Městskému soudu
v Praze k dalšímu řízení. Navrhuje, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti, dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná.
Podle §71 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je žalobce v žalobě povinen uvést, jaké důkazy
k prokázání svých tvrzení navrhuje provést. Neznamená to však, že by návrhy na provedení
důkazů nemohl uvést i později. Koncentrační zásada se vztahuje pouze na rozšíření žaloby
na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo na rozšíření žaloby o další žalobní body (§71
odst. 2 s. ř. s.), nikoli na návrhy na provedení důkazů.
Podle §52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede, a může
provést i důkazy jiné.
V projednávané věci Městský soud v Praze ponechal všechny návrhy na provedení
důkazů, ať již byly podány v žalobě nebo později, zcela stranou. Nerozhodl o tom, které
důkazy z těch, které byly žalobcem navrženy, provede, a tím pochopitelně ani odůvodnění
rozsudku nemohl zdůvodnit, proč o provedení těchto důkazů rozhodl ve smyslu §52 odst. 1
s. ř. s.
Řízení u Městského soudu v Praze tak bylo zatíženo jinou vadou, která mohla mít
za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Nejvyšší
správní soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu
řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.). Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto ve věci, nerozhodoval
již Nejvyšší správní soud o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V dalším řízení Městský soud v Praze rozhodne, které z důkazů navržených žalobcem
provede. Bude také jeho povinností odůvodnit, co jej vedlo k přijatému rozhodnutí, protože
absence řádného odůvodnění rozhodnutí vede k nepřezkoumatelnosti a nedává dostatečné
záruky pro to, že nebylo vydáno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně
zaručené právo na spravedlivý proces (srov. nález Ústavního soudu sp.zn. II ÚS 686/02,
č. 618/2005 Sb. NSS).
V dalším řízení je Městský soud v Praze vázán právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.).
Městský soud v Praze v novém rozhodnutí rozhodne i o náhradě nákladů řízení
o kasační stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu