ECLI:CZ:NSS:2013:3.AZS.20.2013:28
sp. zn. 3 Azs 20/2013 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy
a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci: M. N., zastoupen
Mgr. Leonidem Kushnarenkem, advokátem, se sídlem Politických vězňů 1272/21, Praha 1, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra České republiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 3. 2012, č. j. OAM-51/ZA-ZA14-ZA04-2012, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2013, č. j. 33 Az
5/2012 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci Mgr. Leonidu Kushnarenkovi, advokátu, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 8.228 Kč, která
mu bude vyplacena do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené
usnesení, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu
ze dne 20. 3. 2012, č. j. OAM-51/ZA-ZA14-ZA04-2012. Tímto rozhodnutím nebyla stěžovateli
udělena mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a po změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu).
Žaloba ze dne 26. 3. 2012 byla napadeným usnesením Krajského soudu v Brně odmítnuta
s odůvodněním, že postrádala označení žalobních bodů, z nichž musí být patrno, z jakých
skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné
nebo nicotné. Žalobce na výzvu soudu žalobu ve stanovené lhůtě nedoplnil. Vzhledem
k charakteru této vady, tj. absenci žalobních bodů, se dle názoru krajského soudu jednalo
o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, a krajský soud proto podání žalobce v souladu
s §46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s.ř.s.“) odmítl.
V kasační stížnosti podané proti tomuto usnesení stěžovatel namítal, že bylo porušeno
jeho právo na spravedlivý proces, přičemž judikatura Ústavního soudu vytvořila doktrínu,
podle níž je právo na spravedlivý proces komplexně tvořeno celou pátou hlavou Listiny,
a zahrnuje tak mimo jiné právo na obhajobu a právo na tlumočníka. Žalobou ze dne 26. 3. 2012
požádal o ustanovení advokáta, aby mohl žalobu doplnit. Usnesením Krajského soudu v Brně
ze dne 12. 7. 2012, doručeným 30. 7. 2012, byla jeho žádost o ustanovení zástupce zamítnuta.
Domnívá se, že v jeho případě došlo ze strany Krajského soudu v Brně k pochybení. Nedostal
žádnou výzvu, aby předložil vyplněný formulář o osobních, majetkových a výdělkových
poměrech. Je cizinec, špatně mluví česky a nezná české zákony, a proto neměl možnost doplnit
žalobu bez pomoci advokáta. V doplnění kasační stížnosti soudem ustanoveným zástupcem
stěžovatel uvedl, že byl a nadále je dlouhodobě pronásledován teroristickými, blíže nezjistitelnými
zločineckými strukturami ve svém původním bydlišti v oblasti Kavkazu, ocitl se v ohrožení života
a podnětem jeho žádosti o udělení azylu v České republice je obava o jeho život. Vzhledem
k tomu, že ani správní orgán ani soud nemohly znát shora uvedené důvody, které by se měly
zajisté považovat za důvody kasační stížnosti podle §103 s. ř. s., nemohly správně posoudit
a rozhodnout žalobcovu žádost. Proto se stěžovatel domnívá, že by Nejvyšší správní soud
vzhledem k tomu, že i krajský soud nemohl rozhodnout správně z neznalosti všech relevantních
důkazů, byť nových, měl z důvodů uvedených v 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., tj. vady řízení
spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost
rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Ze všech těchto důvodů stěžovatel požaduje,
aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Současně stěžovatel požádal, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ke kasační stížnosti podal své vyjádření, ve kterém uvedl, že je přesvědčen,
že námitky vznesené v kasační stížnosti nejsou relevantní, neboť v daném případě bylo
rozhodnuto o odmítnutí podání žalobce, když ani na výzvu soudu nebyly odstraněny vady
jeho podání. V této souvislosti stěžovatel nevyslovuje žádné konkrétní námitky, jimiž by uvedený
závěr krajského soudu vyvracel.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel je zastoupen advokátem.
Nejvyšší správní soud se dále zabýval žádostí o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat, neb podle §32 odst. 5 zákona o azylu
má podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci mezinárodní ochrany odkladný účinek ze zákona.
Protože Nejvyšší správní soud shledal, že kasační stížnost je podána včas a je proti
napadenému rozsudku přípustná, zabýval se otázkou, zda kasační stížnost podstatně přesahuje
svým významem vlastní zájmy stěžovatele ve smyslu §104a s. ř. s. Pokud by tomu tak nebylo,
musela by být podle citovaného ustanovení kasační stížnost odmítnuta jako nepřijatelná.
Zákonný pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti
kasační stížnosti, představuje typický neurčitý právní pojem. Do soudního řádu správního
byl zaveden novelou č. 350/2005 Sb. s účinností ke dni 13. 10. 2005. Jeho výklad, který
demonstrativním výčtem stanovil typická kriteria nepřijatelnosti, byl proveden např. usnesením
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, publikovaným ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 933/2006, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud v citovaném rozhodnutí shledal, že o přijatelnou kasační stížnost
se může typicky, nikoliv však výlučně, jednat v následujících případech: 1) Kasační stížnost
se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou
Nejvyššího správního soudu; 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní
judikaturou řešeny rozdílně (rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských
soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu); 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu
učinit tzv. judikatorní odklon (to znamená, že Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně); 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud
by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním
případě může jednat především tehdy, pokud: a) Krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval
ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude
docházet i v budoucnu; b) Krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu
hmotného či procesního práva. Zde je však třeba zdůraznit, že Nejvyšší správní soud není
v rámci této kategorie přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu,
ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu
nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. Nevýrazná pochybení především
procesního charakteru proto zpravidla nebudou dosahovat takové intenzity, aby způsobila
přijatelnost následné kasační stížnosti.
Z výše uvedeného plyne, že v zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech
azylu je nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodů kasační stížnosti stanovený §103 odst. 1 s. ř. s., ale také uvést, v čem spatřuje přesah
svých vlastních zájmů, a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační
stížnost věcně projednat.
Zde je nutné upozornit, že stěžovatel neuvedl žádné důvody přijatelnosti kasační
stížnosti. Kasační stížnost neobsahuje vůbec odůvodnění „přesahu vlastních zájmů stěžovatele“
tak, jak je vymezila citovaná judikatura.
K tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel v žalobě
toliko uvedl, že žádá o soudní přezkum rozhodnutí žalovaného, jelikož má za to, že byl
v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany v České republice zkrácen na svých
právech. Současně požádal o ustanovení advokáta, aby mohl svou žalobu doplnit. Krajský soud
po provedeném řízení usnesením ze dne 12. 7. 2012, č. j. 33 Az 5/2012 – 28, stěžovatelovu
žádost o ustanovení právního zástupce pro řízení o žalobě zamítl. Proti tomuto usnesení
stěžovatel podal kasační stížnost, o které rozhodl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne
10. 4. 2013, č. j. 3 As 83/2012 - 40, tak, že ji jako nedůvodnou zamítl.
Vzhledem k tomu, že žaloba neobsahovala zákonem předepisované uvedení žalobních
bodů, krajský soud usnesením ze dne 12. 7. 2012, č. j. 33 Az 5/2012 - 29, žalobce v souladu
s §37 odst. 5 s. ř. s. vyzval, aby ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení doplnil
a upřesnil své podání ze dne 26. 3. 2012 tak, aby bylo zřejmé označení žalobních bodů,
z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené
výroky za nezákonné nebo nicotné a jaké důkazy k prokázání svých tvrzení navrhuje provést.
Zároveň byl žalobce poučen o způsobu, jak má doplnění provést a o následcích nedoplnění
ve stanovené lhůtě, tedy o možnosti odmítnutí žaloby. Toto usnesení nabylo právní moci
dne 24. 7. 2012, a lhůta pro doplnění žaloby uplynula dne 8. 8. 2012. Stěžovatel však v této lhůtě,
a ostatně ani později, žalobu nedoplnil a žalobní body tak nevymezil.
Podle §71 odst. 1 s. ř. s. musí žaloba mimo jiné obsahovat žalobní body, z nichž bude
patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce (stěžovatelka) napadené výroky
rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, resp. jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce
navrhuje provést. Tyto žalobní body, je přitom stěžovatel povinen uvést ve lhůtě pro podání
žaloby. V situaci, kdy žaloba žalobní body neobsahoval, krajský soud stěžovatele vyzval
k doplnění a upřesnění původně podané žaloby, a stanovil mu k tomu přiměřenou lhůtu, přičemž
stěžovatele současně také náležitě poučil. Nejvyšší správní soud dodává, že v souladu s ustálenou
judikaturou stačilo žalobní body uvést či charakterizovat alespoň v jejich základní, resp. obecněji
formulované poloze. Stěžovatel však výzvě nikterak nevyhověl a vytýkané nedostatky žaloby
neodstranil. Krajský soud v Brně tak podle Nejvyššího správního soudu postupoval v souladu
se zákonem, pokud takovou žalobu odmítl.
Kasační námitky stěžovatele se váží k rozhodnutí krajského soudu o zamítnutí žádosti
o ustanovení advokáta pro řízení o žalobě, které bylo již v minulosti samostatně přezkoumáno
Nejvyšším správním soudem k samostatné kasační stížnosti, a to pro stěžovatele s negativním
výsledkem. V nyní projednávané věci se meritum rozhodnutí krajského soudu váže k absenci
žalobních bodů v podané žalobě. I když stěžovatel ve své kasační stížnosti k meritu napadeného
usnesení žádné výslovné námitky nevznáší, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné poukázat
na to, že otázkou neuvedení, či nedostatečného uvedení žalobních bodů a s tím spojenými
důsledky se již opakovaně zabýval a dal na tyto otázky jednoznačnou odpověď v dnes již ustálené
judikatuře.
Nejvyšší správní soud tak odkazuje např. na rozsudek ze dne 27. 2. 2004, č. j. 4 Azs
3/2004, kde bylo uvedeno, že „v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí žaloba obsahovat
nejen obecné náležitosti podání stanovené v §37 odst. 2 a 3 s. ř. s., ale zejména základní náležitosti žaloby
vymezené v §71 odst. 1 písm. a) až f) s. ř. s. Neobsahuje-li žaloba žádný žalobní bod, lze jej doplnit jedině
ve lhůtě pro podání žaloby (§71 odst. 2 s. ř. s.)“. Dále lze poukázat např. i na rozsudek rozšířeného
senátu Nejvyššího správního soudu dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005 - 58, v němž se uvádí:
Líčení skutkových okolností v žalobě proti rozhodnutí správního orgánu nemůže být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet.
… Žalobce je povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů
se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným., a dále i na rozsu dek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, kde se uvádí: Smyslem uvedení žalobních bodů [§71 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.] je jednoznačné ustavení rámce požadovaného soudního přezkumu ve lhůtě zákonem stanovené k podání
žaloby. Zákonný požadavek je proto naplněn i jen zcela obecným a stručným – nicméně srozumitelným
a jednoznačným – vymezením skutkových i právních důvodů tvrzené nezákonnosti nebo procesních vad správního
aktu tak, aby bylo zřejmé, v jaké části a z jakých hledisek se má soud věcí zabývat. Stěžovatel však ve svém
žalobním podání nic takového neuvedl.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal přijatelnost kasační stížnosti z důvodu
tvrzeného stěžovatelem, ani z úřední povinnosti pak nenalezl žádnou zásadní právní otázku,
k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací
činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti
v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost podle §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 s. ř. s. Stěžovatel,
který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
žádné náklady nevznikly. Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud rozhodl, že žádnému
z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal s §11 odst. 1 písm. b)
a d), §7 a §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna za dva úkony
právní služby (převzetí a písemné doplnění podání) ve výši 3.100 Kč, a dále mu přiznal k těmto
úkonům náhradu hotových výdajů podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 300 Kč za jeden úkon,
dohromady tedy 6.800 Kč. Jelikož ustanovený advokát je plátcem DPH, soud částku navýšil
o 21 %. Celkem tedy ustanovenému zástupci přísluší odměna ve výši 8.228 Kč, která mu bude
vyplacena do 30 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozsudku.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. prosince 2013
JUDr. Petr Průcha
předseda senátu