ECLI:CZ:NS:2022:3.TDO.1318.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 1318/2021-779
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 1. 2022 o dovolání, které podali obvinění Z. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a Z. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 7. 2021, sp. zn. 12 To 18/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 57 T 6/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 11. 2020 sp. zn. 57 T 6/2020 byli obvinění Z. M. a Z. M. uznáni vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku formě spolupachatelství podle §23 trestního zákoníku, dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl obviněný Z. M. podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to peněžitých prostředků zajištěných na bankovních účtech a pěti kusů kmenových listů vystavených společností B. I. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku byly současně ve vztahu k obviněnému zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 89/2017 ze dne 6. 6. 2018 a z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 245/2018 ze dne 28. 11. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněná Z. M. byla podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §58 odst. 1 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazena do věznice ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku byl obviněné dále uložen trest propadnutí věci, a to peněžitých prostředků zajištěných na bankovních účtech. Podle §228 odst. 1 trestního řádu byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným způsobenou škodu.
2. O odvolání obviněných proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 7. 2021 sp. zn. 12 To 18/2021 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d) trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že oba obviněné na upraveném skutkovém základě uznal vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku. Obviněného Z. M. za to a za sbíhající se přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §254 odst. 1 trestního zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 6. 6. 2018, č. j. 1 T 89/2017-1822 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2018, č. j. 12 To 245/2018-1877, podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §43 odst. 2 trestního zákoníku odsoudil k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku obviněnému dále uložil trest propadnutí věci, a to peněžních prostředků zajištěných na bankovním účtu. Podle §43 odst. 2 trestního zákoníku současně ohledně obviněného zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2018, č. j. 12 To 245/2018-1877, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněnou Z. M. za to podle §209 odst. 5 trestního zákoníku za použití §58 odst. 1 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné dále uložil podle §70 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku trest propadnutí věci a podle §71 odst. 1, 2 trestního zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to peněžních prostředků zajištěných na bankovních účtech. Podle §228 odst. 1 trestního řádu obviněným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit poškozeným způsobenou škodu.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli oba obvinění dovoláním , v němž uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obvinění namítli, že jednání, které je popsáno ve výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze, není trestným činem. Důkazní řízení zůstalo podle názoru obviněných neúplné, neboť soud se nezabýval celou řadou důkazů, které by měly být provedeny, aby celá věc byla objasněna. Vrchní soud v Praze ve výroku o vině hodnotil některé technické otázky týkající se zjištěných hodnot tlumiče výfuku EKART-MACH 01, aniž by k takovému hodnocení měl odpovídající technické vzdělání. Dále namítli, že poškozené výhradně kontaktoval a oslovil advokát JUDr. Richard Gürlich, který obviněné právně zastupoval. Jelikož měl nárok na pětiprocentní provizi, bylo v jeho zájmu uvést do smlouvy co nejvyšší částku investice od investorů. Obvinění se na koncipování textu smlouvy nepodíleli, ani žádným způsobem nepřesvědčovali investory k uzavření smlouvy o podílu na výnosech z patentu. Investoři měli možnost se seznámit s výsledky měření předmětného tlumiče v porovnání s tlumičem standardním. Obvinění trvají na tom, že poškozené v žádném případě neuvedli v omyl v úmyslu sebe nebo jiného obohatit, investorům neuváděli žádné zkreslené informace a rozhodné skutečnosti dokládali protokoly o měření účinnosti tlumiče výfuku z renomovaných nezávislých pracovišť. Protokol o měření TÜV SÜD Czech s.r.o., který byl přiložen k uzavřené smlouvě, nebylo možno označit za falsum. Žádným důkazem nebylo ověřeno ani prokázáno, jak tento protokol vznikl a jak proběhlo měření, které bylo uvedeno v tomto protokolu. Vrchní soud rozhodoval v těchto souvislostech na základě neúplných skutkových zjištění a bez dalšího důkazu vykládal obsah provedeného protokolu v neprospěch obviněných.
Obvinění jsou přesvědčeni, že pokud při posouzení věci soudem existovaly pochybnosti o vlastnostech tlumiče hluku, měly být provedeny důkazy, jejichž provedení odsouzení navrhovali a jež by jednoznačně objasnili podstatu věci, a to nejen technickou. Obviněná Z. M. se případných schůzek s investory účastnila výjimečně, neúčastnila se žádných technických hodnocení věci, do technických záležitostí nezasahovala, nepodílela se na odborných diskuzích, vysvětlování funkce nebo činnosti předmětného zařízení. Nebýt skutečnosti, že byla spolumajitelkou patentu, nepřišla by do kontaktu s poškozenými, se kterými nikdy o obsahu smlouvy nejednala, nevyjednávala podmínky a nediskutovala o technické stránce.
4. Obvinění proto navrhli, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a věc přikázal soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedla, že z obsahu dovolací argumentace je zřejmé, že ji dovolatelé neučinili kvalifikovaným předmětem požadovaného dovolacího přezkumu, neboť ji nestylizovali tak, jak vyplývá z jimi namítané nesprávnosti právního posouzení skutku. Výhrady dovolatelů ve smyslu jimi uplatněné obhajoby se omezují na odmítnutí skutkového podkladu výroku o jejich vině. Dovolatelé se prostřednictvím uplatněné dovolací argumentace domáhají pouze toho, aby na základě jiného skutkového zjištění došlo k jinému způsobu posouzení jejich jednání.
6. Státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o společném dovolání obviněného Z. M. a obviněné Z. M. tak, že se odmítá podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
7. Obvinění Z. M. i Z. M. jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byli obvinění uznáni vinnými a byly jim uloženy tresty.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které se dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu uplatnili oba obvinění. V době rozhodování Nejvyššího soudu byl již tento důvod podle novely trestního řádu, účinné od 1.1.2022, zařazen ve stejném znění pod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) trestního řádu. Je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž - s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces - je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Takovými vadami však napadená rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ani Městského soudu v Praze netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných zásadních výhrad, pouze upřesnil popis skutku tak, aby odpovídal obsahu důkazů provedených a hodnocených soudem prvého stupně. Odvolací soud zdůraznil obsah provedených důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
13. Dovolací argumentace byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Námitky obviněných nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažili jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
14. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že výhrady obviněných uvedené v dovolání jsou opakováním obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, přičemž soudy se s jejich námitkami náležitě vypořádaly a lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Obvinění znaky trestného činu podvodu naplnili tím, že úmyslně prohlásili za pravdivý protokol o měření tlumiče výfuku společností TÜV SÜD Czech s.r.o. přiložený ke smlouvě uzavírané s poškozenými, coby investory, ač si byli vědomi, že údaje v protokolu byly pozměněny oproti hodnotám naměřeným a uvedeným v originálním znění protokolu. Pozměněny tak, že byly vykazovány hodnoty, které vyvolávaly dojem, že tlumič výfuku má lepší vlastnosti, než byly reálně naměřeny. Tím uvedli poškozené v omyl ohledně informace, která byla pro poškozené velmi důležitá z hlediska jejich rozhodování, zda obviněným poskytnou či neposkytnou peníze v očekávání budoucích zisků, pokud by projekt tlumiče výfuku byl jakkoli zpeněžen. Trestný čin spáchali tím, že uvedli poškozené v omyl ještě před uzavřením smlouvy o poskytnutí peněz, v úmyslu se takto na úkor poškozených obohatit, což následně v částce 15 000 000 Kč úspěšně realizovali. Na těchto skutkových závěrech nemůže nic změnit ani případné zjištění, že v pozdější době byl tlumič výfuku vyvíjený obviněnými patentován, případně v důsledku dalšího vývoje má lepší vlastnosti, eventuálně se někdy v budoucnu dočká komerčního využití.
15. Přisvědčit nelze ani námitce, že obviněná Z. M. se na rozhodných jednáních s poškozenými nepodílela. Odporuje to nejen obsahu výpovědí poškozených, ale i formě, jakou obviněná uplatňovala svoji obhajobu v řízení před soudem, kdy kladla svědkům otázky, případně se vyjadřovala způsobem, který jednoznačně svědčí o její plné informovanosti a vlastní aktivitě v dané věci. Nelze ostatně přehlédnout, že peníze od poškozených byly poukázány na účet obviněné a ona provedla jejich následnou rychlou distribuci. Všechny transakce musely proběhnout s jejím vědomím, neboť byla jedinou osobou oprávněnou s účtem disponovat. Dovolacím výhradám obviněných proto nelze přiznat jakékoliv opodstatnění.
16. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněných dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 12. 1. 2022
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu