ECLI:CZ:NS:2019:3.TDO.1467.2018.1
sp. zn. 3 Tdo 1467/2018-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2019 o dovoláních, která podali obviněný P. P. , nar. XY, trvale bytem XY, okres Jihlava, obviněný J. S. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, obviněná Ž. B. P., nar. XY, trvale bytem XY, okres Jihlava, obviněná H. B. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, obviněný M. K., nar. XY, trvale bytem XY, okres Jihlava, a obviněný P. M. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 10 T 219/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněných odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. 10 T 219/2014 , ve kterém je podrobně popsán skutkový děj a na nějž tímto Nejvyšší soud odkazuje, byl obviněný P. P. uznán vinným ad 1), 2), 4), 5-12), 16) ze spáchání zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 5 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný, ve stadiu pokusu, spáchaný dílem sám, dílem ve spolupachatelství. Za to byl odsouzen podle §210 odst. 5 a §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na pět let, pro jehož výkon byl zařazený do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen peněžitý trest v celkové výši 730.000 Kč s náhradním trestem odnětí svobody na jeden rok. Obviněný J. S. byl ad 2) ad 11) shledán vinným dvojnásobným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku spáchaný dílem sám, dílem ve spolupachatelství, a ad 12) byl shledán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 2, 4 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství. Za to byl odsouzen podle §210 odst. 4 a §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen se zkušební dobou tři a půl let. Obviněná Ž. B. P. byla ad 9), ad 17) uznána vinnou dvojnásobným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku spáchaným ve spolupachatelství. Za to byla odsouzena podle §210 odst. 4 a §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky, přičemž výkon trestu jí byl podmíněně odložen se zkušební dobou tří let. Obviněná H. B. byla ad 13) uznána vinnou přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku spáchaným ve spolupachatelství. Za to byla odsouzena podle §210 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden a půl roku, přičemž výkon trestu jí byl podmíněně odložen se zkušební dobou na dva a půl roku. Obviněný M. K. byl ad 14) uznán vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku spáchaným ve spolupachatelství. Za to byl odsouzen podle §210 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden a půl roku, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen se zkušební dobou jeden a půl roku. Obviněný P. M. byl ad 14) uznán vinným přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku spáchaný ve spolupachatelství. Za to byl odsouzen podle §210 odst. 4 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na jeden a půl roku, přičemž výkon trestu mu byl podmíněně odložen se zkušební dobou na jeden a půl roku. Podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2, odst. 3 trestního zákoníku bylo současně rozhodnuto o náhradě škody. Pod bodem c) rozsudku nalézacího soudu bylo také rozhodnuto o částečném zproštění obžaloby týkající se obviněných P. P. a J. S.
O odvolání obviněných P. P., J. S., Ž. B. P., H. B., M. D., M. K. a P. M. proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu obviněného P. P. napadený rozsudek ve vztahu k tomuto obviněnému zrušil ve výroku o trestu. Nově pak rozhodl tak, že obviněného odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou a uložil mu peněžitý trest ve výměře 400.000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců. Podle §256 trestního řádu zbylá odvolání zamítl.
Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadli obvinění P. P., J. S., Ž. B. P., H. B., M. K. a P. M. svými dovoláními. Obviněný P. P. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Ze svého úhlu pohledu popsal skutkové okolnosti a rozporoval jednotlivá skutková zjištění. Podle jeho názoru soudy jednostranně a nesprávně hodnotily provedené důkazy a bez přiměřených důvodů odmítly dovolatelem navrhované doplnění dokazování, které bylo potřebné pro objasnění věci. Namítl také extrémní nesoulad mezi právními závěry a zjištěnými okolnostmi a nesprávné hodnocení otázky zavinění. Podle jeho tvrzení znalecké posudky zpracované na žádost obžaloby vykazovaly zásadní rozpory a neshody. Obviněný nesouhlasil s tím, že soudy nevyhověly návrhu obhajoby na zpracování revizního znaleckého posudku a na provedení dalších důkazů. Hmotněprávní závěry soudu nejsou správné ani přezkoumatelné. Ve svém doplnění dovolání ze dne 25. 2. 2018 uvedl, že zvažuje podat žádost o povolení obnovy řízení, neboť získal nové důkazy.
Proto obviněný P. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. 10 T 219/2014, ve výrocích, které se obviněného P. přímo dotýkají, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Jihlavě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Vyjádřil souhlas s projednáním v neveřejném zasedání.
Obviněný J. S. ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. V úvodu svého dovolání vznesl stejné námitky jako obviněný P., které se týkaly toho, že soudy nesprávně vycházely ze znaleckých posudků zpracovaných na žádost obžaloby, přičemž tyto znalecké posudky obsahovaly zásadní rozpory a chyby. Soudy také vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu věci a nevypořádaly se se všemi významnými okolnostmi případu. Ve vztahu k bodu 13) rozsudku obviněný odmítl svou účast na daném jednání. Výpovědi spoluobviněných označil za účelové, neboť jim předcházela vzájemná domluva. Podle jeho tvrzení soud nepostupoval v souladu se zásadou in dubio pro reo. Stav provedeného dokazování byl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a byl projevem libovůle.
Procesní návrh obviněného J. S. byl stejný jako procesní návrh obviněného P. P.
Obviněná Ž. B. P. opřela své dovolání o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítla, že nebyl prokázán její úmysl podílet se na tvrzeném fingování dopravních nehod. Neexistuje žádný důkaz, který by její účast potvrzoval. Skutková zjištění soudů označila za extrémně nesouladná. Namítla, že Nejvyšší soud je v dané věci povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s příslušnou skutkovou podstatou.
Procesní návrh obviněné Ž. B. P. byl stejný jako návrh obviněného P. P.
Obviněná H. B. ve svém dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Namítla extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a z toho vyvozenými právními závěry. Nalézací soud ji uznal vinou na základě dvou zcela protichůdných znaleckých posudků – znalecký posudek Ing. Semely a znalecký posudek Ing. Šlosárka. Tyto znalecké posudky pak navzájem porovnávala a dovozovala věrohodnost znaleckého posudku Ing. Šlosárka. Soudy se nevypořádaly s návrhem na vypracování revizního znaleckého posudku.
Z tohoto důvodu obviněná H. B. navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu tento soud věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Obviněný M. K. své dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) trestního řádu. Namítl, že skutková zjištění nebyla možné podřadit pod znaky přečinu pojistného odvodu, a proto měl být v plném rozsahu zproštěn obžaloby. V souvislosti s tím odkázal na judikaturu Ústavního soudu. Ve svém dovolání napadl znalecké posudky. Domnívá se, že odvolacím soudem byl celý případ paušalizován, soudy se nezaměřily na jednotlivé kauzy zvlášť. Odvolací soud se nevyjádřil k navrhovaným důkazům (výslech znalce Ing. Semely a zpracování revizního znaleckého posudku). Rozsudek odvolacího soudu označil za nepřezkoumatelný a vadný. Porušena byla také zásada in dubio pro reo.
Proto obviněný M. K. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017, a aby podle §265l odst. 1 trestního řádu tento soud věc znovu v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Obviněný P. M. v dovolání uvedl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Nesprávné právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že soudy skutková zjištění nevzaly v úvahu při konstrukci odsuzujících rozhodnutí. Porušily tak §13 odst. 1, 2 trestního zákoníku a §210 odst. 1 písm. c), odst. 4 trestního zákoníku a svá rozhodnutí vydaly, aniž byly splněny podmínky podle §2 odst. 6 trestního řádu. Obviněný popřel, že by byl účasten dohody o fingování dopravní nehody. Jako úspěšný podnikatel neměl zájem páchat protiprávní činnost. Uvedl, že soudy měly odmítnout znalecký posudek Ing. Semely pro nevěrohodnost podkladu tohoto posudku. Skutková zjištění a provedené důkazy postrádají podle jeho tvrzení obsahovou návaznost. Namítl, že byla porušena zásada práva na spravedlivý proces.
Obviněný P. M. proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 trestního řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 11. 2017, sp. zn. 3 To 272/2017, i ve věci mu předcházející rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 17. 2. 2017, sp. zn. 10 T 219/2014, a dále postupoval podle §265l odst. 1 trestního řádu.
Opis dovolání obviněných byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci . Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že z obsahu dovolání je patrno, že důvody podle písm. g) §265b odst. 1 trestního řádu se mají vztahovat k odsuzujícímu rozsudku nalézacího soudu a že rozsudek odvolacího soudu chtěli dovolatelé napadnout pouze podle písm. l) citovaného ustanovení. Obvinění ve svých dovoláních opakují námitky, které byly uplatněny již v předchozím řízení a soudy se s nimi vypořádaly.
K dovolacím námitkám P. P. uvedl, že vychází z nesprávného názoru, že k porušení procesních podmínek podle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. l) trestního řádu může dojít i tím, že se odvolací soud dostatečně nevypořádá s odvolacími námitkami. Tento dovolací důvod se však vztahuje k situaci, pokud by odvolací soud námitky obsažené v dovolání vůbec nepřezkoumával. To však není případ projednávané trestní věci. V řízení nebyly opomenuty žádné důkazy, a pokud soud některé důkazy neprovedl, tak uvedl, proč tak učinil (například pro nadbytečnost důkazního návrhu). K odkazu obviněného P. na závěrečnou řeč jeho obhájce odkázal na judikaturu, podle které dovolatel nemůže svou námitku opírat o odkaz na skutečnosti uplatněné v závěrečných řečech.
K dovolání obviněné Ž. B. P. uvedl státní zástupce, že v části, v níž napadá rozsudek nalézacího soudu, je její dovolání nepřípustné. Ve svém dovolání zaměnila příčinu a následek, jelikož skutková zjištění jsou výsledkem a nikoliv zdrojem hodnocení důkazů. K námitce, že se soud nezabýval subjektivní stránkou, odkázal na konkrétní strany rozhodnutí, kde soud toto hledisko posuzoval. Podle jeho mínění obviněná B. P. napadá především učiněná skutková zjištění a svými námitkami se pohybovala mimo dovolací důvody.
K dovolání obviněné H. B. uvedl, že ta sice namítá extrémní nesoulad, ale z obsahu dovolání je patrné, že má na mysli pouze porušení zásady in dubio pro reo. Tato zásada je procesní a nikoliv hmotněprávní a Nejvyšší soud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. V souvislosti s tím odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Shrnul, že dovolání obviněné B. napadá především skutková zjištění a pohybuje se mimo dovolací důvody.
K dovolání obviněného M. K. státní zástupce konstatoval, že obsahově napadá správnost skutkových zjištění – nesouhlasí se závěry znaleckých posudků. Odůvodnění rozhodnutí ve vztahu ke skutku spáchaného obviněným K. posoudil jako logická, bez extrémního nesouladu.
Ve vztahu k dovolání obviněného P. M. posoudil, že v části, ve které napadá rozsudek nalézacího soudu je jeho dovolání nepřípustné. Dovolací argumentaci směřující do skutkových zjištění a k závěrům znaleckého posudku nelze podřadit pod dovolací důvody.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu dovolání všech obviněných odmítl, neboť byla podána z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b trestního řádu. Následně souhlasil s projednáním všech dovolání v neveřejném zasedání.
Všichni obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobami oprávněnými k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká. Dovolání byla podána v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňují formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti jednotlivých dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadají pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky (odvolání) proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest, a dále v případě dovolání P. P. je toto přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního řádu.
Vzhledem k tomu, že dovolací námitky se v jednotlivých dovoláních opakují, považuje Nejvyšší soud za vhodné tyto námitky vypořádat společně. Uplatněné námitky navíc obvinění již uplatnili v předchozím řízení a soudy obou stupňů se s nimi řádně vypořádaly.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění opírají svá dovolání, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který všechna dovolání odkazují. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
Takovými vadami však napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně ani Okresního soudu v Jihlavě netrpěla. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněných. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
Většina dovolacích námitek všech obviněných byla založena především na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů. Tyto námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se jejich prostřednictvím obvinění snažili prosadit jejich vlastní pohled na hodnocení důkazů, přičemž výsledkem byly odlišné skutkové závěry. Další nepřípustné námitky obviněných směřovaly ke zpracování a hodnocení znaleckých posudků. Jednotlivé námitky v tomto ohledu rozporovaly dílčí části znaleckých posudků, ale i tyto posudky jako celek. Námitkami tohoto typu nebyl deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu naplněn. Nezaložily tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu. Nejvyšší soud dodává, že soudy ve svých rozhodnutích náležitě odůvodnily, proč se ztotožnily zejména se závěry znalců obžaloby Kropáče a Semely a uvedly konkrétní důvody, proč odmítly závěry znalců obhajoby Šlosárka a Šámala. Ze znaleckých posudků znalců Kropáče a Semely je jasně patrné, že se jednalo o fingované dopravní nehody. Nejvyšší soud dodává, že z důvodů jasně vysvětlených odlišností v závěrech znalců obhajoby a obžaloby (nedostatek technických podkladů u prvně zmíněných), nevyvstala potřeba revizního znaleckého posudku. Soudy také poukázaly na souvislosti mezi jednotlivými skutky i na doznání učiněná částí obviněných, která ostatní obviněné usvědčovala.
K námitce neprovedení navrhovaných důkazů – např. revizní znalecký posudek a výslech znalce Ing. Semely, lze připomenout, že soud není povinen provést každý navržený důkaz. Musí se však k němu ve svém odůvodnění vyjádřit a zdůvodnit, proč jej neprovedl. Této povinnost nalézací soud plně dostál a skutkový stav zjistil náležitě tak, aby bylo možné spolehlivě rozhodnout. V řízení nebyly opomenuty žádné důkazy, a pokud některé důkazy nebyly provedeny, tak soud odůvodnil, proč tak učinil (například z důvodu nadbytečnosti důkazního návrhu). V tomto směru pak nepochybil ani odvolací soud.
Zásada in dubio pro reo je ryze procesní zásadou, která se pojí se zjišťováním skutkového stavu. Porušení této zásady nelze podřadit pod kategorii nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Tuto námitku nelze uplatňovat ani v rámci jiného zákonem stanoveného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud tedy zpravidla nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Její porušení by bylo možno konstatovat pouze tehdy, pokud by vedlo k extrémnímu rozporu s obsahem provedených důkazů, taková situace však v této věci nenastala.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) trestního řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) trestního řádu. Z argumentace obviněných plyne, že podle jejich přesvědčení byl v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Jelikož však na základě dovolacích argumentací obviněných nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, zjevně nemohly být shledány opodstatněnými ani výhrady poukazující na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l ) trestního řádu.
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněných dospěl k závěru, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jejich odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu