ECLI:CZ:NS:2011:3.TDO.544.2011.1
sp. zn. 3 Tdo 544/2011 -39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. srpna 2011 o dovolání podaném J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 24. srpna 2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 79/2009, takto:
I. Podle §265k odst. 1 trestního řádu se rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 4 To 26/2010 ze dne 24. srpna 2010 zrušuje.
II . Podle §265k odst. 2 trestního řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 1 T 79/2009 ze dne 14. října 2009 byl dovolatel uznán vinným v bodech 2) a 3) trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců, jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř roků s dohledem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně vymezených v citovaném rozsudku a trest propadnutí náhradní hodnoty podle §56a odst. 1 tr. zák. Týmž rozsudkem byl rozhodnuto o vině a trestu dalších obviněných.
Proti tomuto rozsudku podal příslušný státní zástupce odvolání toliko do výroku o trestu, přičemž Krajský soud v Brně o tomto odvolání rozhodl dne 26. 1. 2010, rozsudkem sp. zn. 4 To 26/2010. Proti tomuto rozsudku podal J. M. dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) usnesením sp. zn. 3 Tdo 570/2010-I ze dne 9. 6. 2010 tak, že částečně zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Brně, a to ve výroku ohledně obžalovaného M. a zrušil také další rozhodnutí, na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 trestního řádu Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Odvolací soud proto znovu projednal odvolání státního zástupce a rozsudek soudu prvního stupně ohledně obžalovaného M. přezkoumal i s ohledem na §16 odst. 1 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákona účinného od 1. 1. 2010, dále jen tr. zákoníku) v souladu s pokyny Nejvyššího soudu. Následně podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně J. M. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal dovolatele vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, když tento trestný čin byl spatřován ve skutečnosti, že „společně s obviněnými Z. P., K. N. a T. S.
1. po předchozí vzájemné domluvě dne 23. 1. 2009 obviněný P. nejprve předal obviněným S. a N. peníze v částce cca 20.000,- Kč na nákup omamné látky kokain, kteří ji předali obviněnému M., a tento jim za to v B. poskytl cca 10 gramů omamné látky kokain, z čehož si obviněný N. ponechal cca 1 gram, zbylou omamnou látku kokain obvinění S. a N. předali téhož dne v B. obviněnému P. a obviněný P. téhož dne v B. na ulici U. mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T., poté, co si ze zakoupeného kokainu ponechal cca 1,5 až 2 gramy, prodal J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 6,9142 gramu omamné látky kokain, obsahující 0,7951 gramu kokain báze, a dále 20 tablet obsahující paracetamol, vše za 18.800,- Kč, přičemž kokain náleží dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, přičemž z takto získaných peněz obviněný P. poté částku 18.000,- vrátil obviněnému R. B.,
2. po předchozí vzájemné domluvě dne 29. 1. 2009 kolem 23.00 hodin v B. na ulici U. na parkovišti mezi objekty prodejny Elektrická ruční nářadí V. a OD T. prodali J. N. (utajený svědek dle §55 odst. 2 trestního řádu) 86,49 gramu omamné látky kokain, obsahující 18, 68 gramu kokain báze za částku 195.500,- Kč, kdy tento obchod proběhl tak, že v době 26. 1. do 29. 1. 2009 obviněný P. oslovil obviněného S. s tím, aby kontaktoval obviněného N. a zajistil přes něj od obviněného M. 100 gramu kokainu, přičemž dne 29. 1. 2009 obviněný P. přijel do B. společně s obviněným S. a obviněný M. spolu s obviněným N. přivezli na shora uvedené místo výše zmiňovaný kokain, který opatřil obviněný M., přičemž na témže místě obviněný P. za přítomnosti obviněného M. po zvážení shora uvedený kokain předal J. N., převzal od něho shora uvedenou částku, kterou si ihned poté vzal obviněný M. s tím, že si ji následně všichni čtyři obvinění na základě předchozí dohody rozdělí, obviněný P. dále předal J. N. 0,89 gramu rostlinné hmoty zvané marihuana obsahující psychotropní látku tetrahydrokanabinol a v dalším jednání jim bylo zabráněno zákrokem Policie ČR, přičemž kokain dle zákona č. 167/1998 Sb. přílohy 1 náleží mezi omamné látky zařazené do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách, a tetrahydrokanabinol náleží dle téhož zákona přílohy 4 mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách.“
Za výše uvedený trestný čin byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti osmi měsíců a pro jeho výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest propadnutí věci, a to věcí přesně specifikovaných v citovaném rozsudku.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal J. M. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce a za splnění i všech dalších, zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za důvod dovolání označil ten, který je uveden v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že doposud nebylo judikováno, co se považuje za větší rozsah v případě nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy. V souvislosti s ustanovením §187 tr. zák. odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2005, sp. zn. 5 Tdo 280/2005. Vzhledem k absenci příslušné judikatury týkající se §283 tr. zákoníku uvedl, že má za to, že lze přiměřeně aplikovat §138 tr. zákoníku, podle nějž by s ohledem na prospěch tímto činem jím získaný, šlo o rozsah odpovídající rozsahu většímu, tedy o rozsah kokainové báze v hodnotě rozmezí 50.000,- Kč až 500.000,- Kč, značný nad 500.000,- Kč. Zdůvodnění odvolacího soudu, že množství větší než malé představuje hodnotu 1 gramu, za větší rozsah lze považovat hodnotu 85 gramů a za značný rozsah lze považovat hodnotu 25 gramů, zcela dle dovolatele pominulo přílohu č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kde je stanoveno množství účinné látky, které musí být přítomno ve směsi dosahující svou hmotností množství menší než malé. Konkrétně u kokainu je toto množství větší než jeden gram, přičemž jeden gram směsi musí obsahovat 0,54 g účinné psychotropní látky, přičemž soud provedl prostý součet směsi a zcela pominul obsah kokain báze, když součet kokain báze představuje částku 19,829952 gramů, tedy množství menší než 25 gramů. Dále dovolatel poukázal podpůrně na ustanovení §138 tr. zákoníku k porovnání násobků mezi jednotlivými hranicemi stanovování škody (prospěchu), kdy hodnota větší je dvojnásobkem hodnoty malé a hodnota značná je dvojnásobkem hodnoty větší, což podle něj soud v napadeném rozhodnutí vyhodnotil též nesprávně. Z výše uvedených důvodů mělo být jeho jednání posouzeno podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, což by mělo následně vliv i na jemu uložený trest. Současně požádal o odklad jemu uloženého trestu. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek a současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Konečně navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265 l odst.1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolatelem uplatněné námitky odpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu a přestože některé dílčí argumenty dovolatele nejsou přiléhavé, základní námitku, podle které měl být skutek kvalifikován toliko podle základní skutkové podstaty označeného trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, je však nutno ve světle aktuální judikatury Nejvyššího soudu považovat za důvodnou. Poukázal na skutečnost, že výkladem některých znaků kvalifikovaných skutkových podstat trestného činu podle §283 tr. zákoníku se zabýval Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1337/2010 a dospěl při tom k podstatně jiným závěrům nežli v napadeném rozhodnutí Krajský soud v Brně, podle kterého je „větším rozsahem“ pětinásobek vládním nařízením č. 467/2009 Sb. stanoveného množství látky „většího než malého“ a „značným rozsahem“ pětinásobek množství odpovídajícího „většímu rozsahu“. V této souvislosti státní zástupce uvedl, že podle citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu kvalifikace rozsahu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku, jak je vymezena zákonnými znaky „ve větším rozsahu", „ve značném rozsahu" a „ve velkém rozsahu", musí vyjadřovat takové odstupňování, které rovnoměrně a plynule postihuje celou škálu typicky se vyskytujících případů. Přitom jednotlivě znaky vyjadřující rozsah spáchání trestného činu musí mít ve vzájemné relaci přiměřený a zároveň dostatečně citelný odstup, aby tím byla vyjádřena typově rozdílná míra, v níž je dotčen chráněný zájem. Zdůraznil, že Nejvyšší soud považoval za logické, aby určitým východiskem naznačeného odstupňování byl vzájemný poměr pojmů „množství větší než malé" a „ve větším rozsahu", protože při výkladu těchto pojmů se soudní praxe ustálila již v rámci výkladu trestního zákona účinného do 31. 12. 2009. Toto rozhodnutí se týkalo trestní věci, ve které pachatel neoprávněně nakládal s metamfetaminem. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že jestliže podle rozhodovací praxe existující před 1. 1. 2010 byl za množství látky odpovídající „většímu rozsahu“ považován orientačně dvacetinásobek množství „většího než malého“ (0,5 gramu - 10 gramů), pak za přiměřené vyjádření rozdílu mezi spácháním činu „ve větším rozsahu" a „ve značném rozsahu" lze považovat takový vztah, při kterém „značný rozsah" je alespoň dvacetinásobkem „většího rozsahu". Dále státní zástupce uvedl, že v případě kokainu vycházela rozhodovací praxe existující před 1. 1. 2010 ze stejné relace množství látky, tj. z „většího rozsahu“ (orientačně 5 gramů) jako dvacetinásobku, „množství většího než malého“ (orientačně 0,25 gramu). Proto lze dle jeho názoru závěry výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu plně vztáhnout i na trestní věc dovolatele, s tím, že v současné době se u kokainu podle přílohy č. 2 k nařízení vlády č. 467/2009 Sb., považuje za „množství větší než malé“ množství větší než jeden gram látky. Z jednoduchého výpočtu provedeného podle výše uvedených zásad vyplývá, že za „značný rozsah“ lze v případě kokainu považovat množství orientačně 400 gramů látky, avšak tomuto množství se množství látky, se kterým obviněný M. disponoval (96,49 gramů omamné látky) ani nepřiblížilo a tedy za této situace již není třeba se z hlediska existence znaku „značného rozsahu“ dále zabývat kvalitou drogy danou především množstvím účinné látky, kterou obsahovala, a dalšími okolnostmi, za kterých byl čin spáchán. Kvalifikační moment spáchání činu „ve značném rozsahu“ tedy v předmětné trestní věci dle státního zástupce naplněn nebyl, a to bez ohledu na skutečnost, že odkazy dovolatele na ust. §138 tr. zákoníku jsou samy o sobě nepřiléhavé. Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2010 sp. zn. 4 To 26/2010 a aby uvedenému soudu podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasil i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu (§265r odst. 1 písm. c/ tr. ř.).
Na tomto místě je nutno opakovaně připomenout, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen a výlučně z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. a je tedy nezbytné vždy posoudit, zda uplatněný dovolací důvod v té které věci je právě tím, který lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, když bez jeho existence nelze vůbec provést přezkum napadeného rozhodnutí.
Důvod dovolání vymezený ustanovením §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem tato jsou takového druhu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Za dané situace se tak nelze s poukazem na označený dovolací důvod domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na kterých je napadené rozhodnutí vystavěno. Nejvyšší soud se tedy nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních a je takto zjištěným skutkovým stavem vázán. Povahu právně relevantních námitek nemohou mít takové námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká neúplnost provedeného dokazování.
Z hlediska předmětného dovolacího důvodu je tedy námitka uplatněná dovolatelem a spočívající v tom, že se odvolací soud nedostatečně vypořádal s kvalifikačním rozsahem „značného rozsahu“ uplatněna nejen právně relevantně, ale i důvodně.
Přitom je namístě pouze ve stručnosti uvést, že odvolací soud správně aplikoval na daný případ nový trestní zákoník v souladu s pravidly časové působnosti trestních zákonů, neboť tato právní úprava je pro obviněného příznivější.
Přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
Zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo spáchá takovýto čin (uvedený v odstavci 1) ve značném rozsahu.
Co se týče pojmu „ve značném rozsahu“, jedná se o pojem zcela nový, který byl do trestního práva implementován novým trestním zákoníkem a tento pojem není dosud přesně definován. Při stanovování jednotlivých stupňů rozsahu se však v případě množstevní hranice jedná pouze o hranici orientační a v každém konkrétním případě je třeba posoudit i další okolnosti každého jednotlivého (konkrétního) případu. K tomu lze odkázat i na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 463/2010 ze dne 12. května 2010, podle kterého při stanovení jednotlivých typů rozsahů omamné nebo psychotropní látky je třeba vzít v úvahu zmíněné stupně rozsahu činu, který může být větší, značný či velký. Přitom lze posoudit jejich vzájemnou proporcionalitu a společenskou škodlivost, která je vyjádřena sazbami trestu odnětí svobody v kvalifikovaných skutkových podstatách. Existence určitého typu rozsahu nezávisí jen na konkrétním množství a kvalitě omamné nebo psychotropní látky, ale je ji třeba vyvodit i z dalších okolností (např. z toho, o jakou z uvedených látek se jednalo, jaká byla její kvalita, jaké bylo její množství, jaká byla intenzita újmy, jež hrozila nebo skutečně nastala apod.). Tyto závěry lze vyvodit i z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 620/2003 ze dne 28. 5. 2003, které se týkalo kriterií pro stanovení „většího rozsahu“ lze je však analogicky vztáhnout i na stanovení „značného rozsahu“. Podle tohoto rozhodnutí kvalifikační znak prodeje a držení omamných a psychotropních látek ve "větším rozsahu" ve smyslu §187 odst. 2 písm. a) tr. zák. vyjadřuje jednak kvantitativní a jednak kvalitativní stránku prodeje a držení takových látek ve svém celku a míru ohrožení života a zdraví jejich uživatelů. Z hlediska naplnění této okolnosti je proto zásadní vedle množství, též druh účinných látek a četnost osob, jejichž potřebu mohou potencionálně uspokojit. (Musí přitom jít o množství, které značně přesahuje jednotlivou denní spotřební dávku a zároveň je tak velké, že je potencionálně způsobilé ohrozit na zdraví nebo přímo na životě větší počet osob. Dále je významným také finanční vyjádření hodnoty prodávané nebo držené látky, způsob provedení činu a kvalita takové látky. Není přitom vyloučeno, že s ohledem na konkrétní specifické okolnosti případu může převážit význam i některého jiného kriteria, například délka doby, po kterou pachatel uvedené látky prodával či držel nebo pravidelnost zásobování určité osoby těmito látkami.
Těmito úvahami se však odvolací soud neřídil, když vyšel z pouhého násobení hraničních množství v případě kokainu a nezabýval se dalšími okolnostmi případu (zejména počtem zainteresovaných osob - odběratelů drogy, finančním prospěchem, který měl dovolatel z takovéto distribuce drog, počtem osob, které byla droga potenciálně schopná ohrozit a intenzitou tohoto ohrožení, kvalitou a složením prodávaného kokainu atd.).
Nelze zcela souhlasit s argumentací státního zástupce v tom, že by v případě kokainu měla být orientační množstevní hranice stanovena pro případ „značného rozsahu“ jako dvacetinásobek „většího rozsahu“, který je dvacetinásobkem „množství většího než malého“ , které je stanoveno vyhláškou č. 467/2009 Sb. (příloha 2) pro případ kokainu o hmotnosti větší než jeden gram. Za daných okolností by tak dle státního zástupce mělo být „značným rozsahem“ 400 g kokainu. Tato argumentace však zjevně neobstojí, když tou samou vyhláškou je množství pervitinu „větší než malé“ stanoveno jako více než dva gramy této látky, přičemž za „značný rozsah“ by tedy bylo nutno považovat analogií 800 g této látky. Jak vyplývá z dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, za „značný rozsah“ je považováno i množství několikanásobně menší, a to právě s přihlédnutím ke všem okolnostem případu.
Jak však bylo již uvedeno výše, žádné z těchto kriterií odvolací soud nevzal v potaz a spokojil se s pouhým stanovením „značného rozsahu“ jako pětinásobku „rozsahu většího“, tedy 5 gramů.
Rozhodnutí odvolacího soudu je tedy zatíženou takovou vadou, že dovolacímu soudu v rámci řízení o podaném dovolání nezbylo než tomuto dovolání obviněného v uvedeném směru přisvědčit a napadený rozsudek zrušit podle §265k odst. 1 tr. ř., stejně jako podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušit také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy se znovu v uvedeném směru zabýval odvoláním obviněného. Řízení se tak vrací do stadia, kdy bude znovu projednáno odvolání J. M., přičemž v tomto novém řízení je Krajský soud v Brně vázán právním názorem, který vyslovil v tomto usnesení Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.). Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, je odvolací soud povinen aplikovat ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., podle kterého nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného (zákaz reformace in peius).
Toto rozhodnutí učinil dovolací soud v neveřejném zasedání, neboť je zřejmé, že vady nelze odstranit ve veřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. b) tr. ř.], když s ohledem na způsob svého rozhodnutí o návrhu na odklad rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání, již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 3. srpna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka