ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.839.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 839/2021-3927
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný M. S. , nar. XY , trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně pod sp. zn. 61 T 3/2014 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 20. 7. 2020, sp. zn. 61 T 3/2014, byl obviněný M. S. uznán vinným ze spáchání zločinu ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b), odst. 5 trestního zákoníku. Za to byl podle §157 odst. 5 trestního zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let a jednoho měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody.
2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. b), d), f) trestního řádu z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce napadený rozsudek zrušil a za splnění §259 odst. 3 trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti podle §157 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku, za to jej podle §157 odst. 3 trestního zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon podle §81 odst. 1 trestního zákoníku, §84 trestního zákoníku a §85 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti let za současného vyslovení dohledu, a podle §85 odst. 2 trestního zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. i) trestního zákoníku obviněnému dále uložil povinnost, aby podle svých sil nahradil poškozeným škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §70 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku. Podle §228 odst. 1 trestního řádu a §229 odst. 2 trestního řádu rozhodl o nárocích poškozených na náhradu způsobené škody.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu. Obviněný namítl, že se nedopustil žádného trestného činu, tedy ani přečinu s nedbalostním zaviněním. Obviněný nesouhlasí s tím, že by v příčinné souvislosti s jeho jednáním došlo k úmrtí čtyř osob a těžké újmě na zdraví v případě poškozeného V. L. Alkohol nezakoupil ani neobstaral z pokoutného zdroje, ale pouze od oficiální a zavedené likérky HP Premium nebo od její obchodní organizace Alkinea, s. r. o. Stánek na ulici XY v XY navíc neprovozoval, ale byl pouze zaměstnancem A. D. Alkohol od likérky HP Premium sám běžně konzumoval a činili tak i jeho kamarádi a známí. Zdravotní nezávadnost a kvalitu alkoholu měla garantovat likérka. Obviněný nevěděl, že alkohol dodávaný likérkou může být nebezpečný lidskému zdraví. Z hlediska příčinné souvislosti nebylo v řízení prokázáno, že poškození požili alkohol právě ze stánku na ulici XY v XY a v důsledku jeho požití pak zemřeli. Závěr o příčinné souvislosti byl vystavěn na obecných tvrzeních, že poškození měli nakupovat ve zmíněném stánku alkohol někdy v minulosti. Žádné přímé důkazy o nákupu alkoholických nápojů konkrétními poškozenými v konkrétní den neexistují. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že míchání a pančování alkoholu bylo v XY velmi častým jevem, a stánky které takový alkohol prodávaly, byly od sebe vzdáleny dvě stě až pět set metrů. Nebylo prokázáno ani způsobení trvalé ztráty zraku u poškozeného V. L., neboť je otázkou, zda nepožil před návštěvou lékaře nějaký jiný alkohol. Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje obviněný také v tom, že nalézací soud nepostupoval podle §219 odst. 3 trestního řádu, nesdělil podstatný obsah dosavadního jednání, nedal stranám možnost vyjádřit se, zda udělují souhlas s přečtením předchozích protokolů o hlavním líčení, a návrh na opakované provedení hlavního líčení zamítl. Odvolací soud pak takto uplatněnou procesní námitku vyhodnotil jako nedůvodnou. Obviněný k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 109/2008.
4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 3. 2021, sp. zn. 5 To 73/2020, v dovoláním napadených výrocích zrušil a sám obviněného zprostil obžaloby.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněným formulované výhrady směřují proti hodnocení důkazů a obviněný se jejich prostřednictvím v podstatě snaží dát soudem provedeným důkazům jiný obsah. Podle státního zástupce si ovšem soud prvního stupně provedením relevantních důkazů vytvořil dostatečný skutkový podklad pro své rozhodnutí a patřičnou pozornost věnoval i hodnocení důkazů, kdy ve svém rozhodnutí odůvodnil, na jakých důkazech své rozhodnutí založil, jakým způsobem tyto důkazy hodnotil, proč je takto hodnotil a z jakých skutkových závěrů vycházel při právním posouzení. Odvolací soud se s jeho postupem ztotožnil, když nezjistil, že by některý ze stěžejních důkazů nebyl proveden, nebo že by důkazy byly hodnoceny v rozporu s pravidly uvedenými v trestním řádu a pravidly formální logiky. Navíc Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1206/2019, uzavřel, že nevznikají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a rozsahu provedeného dokazování v předcházejícím řízení před soudy obou stupňů. Podle státního zástupce nelze přisvědčit ani námitce obviněného, že soud prvního stupně procesně pochybil, pokud nepostupoval podle §219 odst. 3 trestního řádu. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 1971, sp. zn. 7 Tz 49/71, nemusí být vždy nutné znovu opakovat celé hlavní líčení, záleží na důvodech, jež vedly k vrácení věci soudu prvního stupně, resp. na rozsahu, v němž bylo jeho rozhodnutí zrušeno. Státní zástupce uvedl, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. 3. 2020, č. j. 3 Tdo 1206/2019-3283, konstatoval absenci jakýchkoli pochybností stran správnosti skutkových zjištění, jakož i rozsahu provedeného dokazování v řízení před soudy obou stupňů. Skutkový děj byl podle něj řádně prokázán, soudy se dostatečně vypořádaly s návrhy obviněných na doplnění dokazování a tzv. skutková věta popisující jejich jednání byla ustálena v souladu s pravidly vyplývajícími z §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Nejvyšší soud soudu prvního stupně neuložil žádnou povinnost doplnění dokazování, ale pouze stanovil, aby bylo znovu v intencích jeho usnesení rozhodnuto o právní kvalifikaci jednání obviněných s důsledným zohledněním zjištěných skutkových okolností. Za takto popsané situace se státní zástupce domnívá, že soudu prvního stupně nelze vytýkat, že nepostupoval podle §219 odst. 3 trestního řádu, neboť takový postup nebyl důvodný.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu.
7. Obviněný M. S. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Soudy zjištěný skutkový stav věci, kterým je dovolací soud vázán, je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Dovolací soud přitom musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku a rozveden v jeho odůvodnění, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3 trestního řádu, §263 odst. 6, 7 trestního řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 trestního řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by (taxativně) velmi úzké vymezení dovolacích důvodů (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
11. Tento závěr učinil Nejvyšší soud při znalosti právního názoru vyjádřeného v konstantní judikatuře Ústavního soudu, podle nějž – s ohledem na právo obviněného na spravedlivý proces – je nutno o relevanci námitek proti skutkovým zjištěním uvažovat i v dovolacím řízení v těch případech, kdy je dán extrémní rozpor mezi skutkovým stavem věci v soudy dovozené podobě a provedenými důkazy (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ve věcech sp. zn. I. ÚS 4/04 nebo sp. zn. III. ÚS 3136/09). Extrémní rozpor je ovšem dán tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných důkazů, nebo zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování.
12. Nejvyšší soud ve věci obviněného již jednou rozhodl, když usnesením ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1206/2019, zrušil obviněným napadená rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí. V rámci dovolacího přezkumu Nejvyšší soud tehdy nezjistil žádná pochybení, která by měla vliv na správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci (§2 odst. 5, 6 trestního řádu). Důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí byla pouze otázka stanovení odpovídající právní kvalifikace náležitě zjištěného skutku. Po novém projednání věci nedošlo k žádné změně skutkových zjištění týkajících se obviněného. Ani nyní proto nemá Nejvyšší soud důvod k zásahu do skutkového podkladu napadených rozhodnutí.
13. Lze konstatovat, že ve věci neexistuje rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soud prvního stupně se ve svém rozsudku s provedenými důkazy vypořádal jak jednotlivě, tak i ve vzájemných souvislostech. Přitom vyhodnotil jejich obsah a zároveň podrobně vyložil a odůvodnil (§125 odst. 1 trestního řádu), jaké skutečnosti vzal za prokázané. Odvolací soud po provedeném přezkumu (§254 odst. 1 trestního řádu) neměl ke skutkovým zjištěním soudu prvního stupně žádných výhrad. Zdůraznil přitom obsah usvědčujících důkazů a vypořádal se s odvolacími námitkami obviněného. Sám analyzoval důkazní situaci a přesvědčivě vyložil, proč o skutkovém stavu věci nepřetrvávají důvodné pochybnosti. Nelze říci, že by byl v projednávaném případě skutkový stav věci zjišťován povrchně, anebo že by byl výsledek řízení toliko projevem nepřípustné soudní libovůle.
14. Dovolací argumentace obviněného byla založena výlučně na zpochybňování zjištěného skutkového stavu věci v rozhodnutích soudů obou stupňů, když rozporoval prakticky všechna rozhodná skutková zjištění soudů. Jeho námitky nenapadaly právní posouzení skutku, nýbrž se snažil jejich prostřednictvím prosadit vlastní pohled na hodnocení důkazů, jehož výsledkem by byly odlišné skutkové závěry. Námitkami tohoto typu tudíž deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nenaplnil. Nezaložil tím ani přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.
15. Nad její rámec Nejvyšší soud uvádí, že dovolací argumentace obviněného je opakováním jeho obhajoby z předchozích stadií trestního řízení, přičemž soudy se s jeho námitkami náležitě vypořádaly a lze odkázat na odůvodnění jejich rozhodnutí. Nalézací soud při zjišťování skutkového stavu vycházel z řady zajištěných a provedených důkazů, které společně podávaly jasný obraz o skutkovém ději. Jednalo se především o výpovědi obou obviněných, dále výpovědi již pravomocně odsouzených P., K. a J., jakož i výpovědi celé řady ve věci slyšených svědků. Soud dále vycházel ze znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, znaleckého posudku z oboru potravinářství, odvětví laboratorní zkoumání a analýzy potravin, lihu, tabáku a surovin pro jejich výrobu, jakož i ze znaleckého posudku z oboru toxikologie. Vycházel taktéž z celé řady listinných důkazů, a to především provedených odposlechů telekomunikačního provozu mezi jednotlivými obviněnými, protokolů o domovních prohlídkách a prohlídkách nebytových prostor, protokolů o ohledání místa činu, resp. bytů, kde byli nalezeni zemřelí poškození, včetně dokumentace, rozboru zajištěných tekutin, různých sdělení úřadů, odborných vyjádření, jakož i dalších listinných důkazů ve věci provedených, včetně rozhodnutí soudů ve věcech týkající se metanolu či nezdaněného lihu. Původ zdravotně závadného alkoholu, jeho cesta ke koncovým zákazníkům i způsob, jakým se do distribuce zapojil obviněný, je v rozhodnutích zevrubně popsán. Z napadených rozhodnutí jednoznačně vyplývá, proč nejsou namístě pochybnosti ohledně jednání obviněného, jak bylo popsáno v tzv. skutkové větě.
16. Přisvědčit nebylo možné ani námitce obviněného, podle které nalézací soud pochybil, když po zrušení rozhodnutí Nejvyšším soudem při novém projednání věci nepostupoval podle §219 odst. 3 trestního řádu. Obdobně podle tohoto ustanovení se sice postupuje i při opětovném projednání věci po kasačním rozhodnutí v řízení o dovolání, ovšem není tomu tak vždy. V každé konkrétní věci totiž bude záležet na rozsahu a důvodech vrácení věci soudu prvního stupně (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 1971, sp. zn. 7 Tz 49/71, uveřejněné pod č. 22/1972 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. tr.). V nyní projednávané věci Nejvyšší soud usnesením ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 3 Tdo 1206/2019, zrušil obě napadená rozhodnutí v částech týkajících se obviněných a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle Nejvyššího soudu již tehdy neexistovaly pochybnosti ohledně správnosti skutkových zjištění, jakož i rozsahu provedeného dokazování v řízení před soudy obou stupňů. Skutkový děj byl řádně prokázán, soudy se dostatečně vypořádaly s návrhy obviněných na doplnění dokazování a tzv. skutková věta popisující jejich jednání byla ustálena v souladu s pravidly vyplývajícími z §2 odst. 5, 6 trestního řádu. Důvodem zrušení napadených rozhodnutí byla toliko nesprávně stanovená právní kvalifikace činu. Nalézací soud tak při novém projednání věci nemusel a rovněž neprováděl další dokazování, došlo pouze ke změně právní kvalifikace jednání obviněného. Pokud nalézací soud za dané situace nepovažoval postup podle §219 odst. 3 trestního řádu za důvodný, nelze mu nic vytknout. Odkaz obviněného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 4 Tz 109/2008, není přiléhavý, jelikož v uvedené věci z odůvodnění zrušujícího rozsudku Nejvyššího soudu vyplývaly pro soud prvního stupně závazné pokyny k provedení nařízených procesních úkonů – doplnění dokazování a nové hodnocení důkazů.
17. Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b trestního řádu. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu