ECLI:CZ:NS:2021:3.TDO.908.2021.1
sp. zn. 3 Tdo 908/2021-1981
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 9. 2021 o dovolání, které podal obviněný J. J., nar. XY, trvale bytem XY, XY , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 4 To 23/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 10/2020 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2021, sp. zn. 56 T 10/2020, byl obviněný J. J. uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle §329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 trestního zákoníku, jednak zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle §331 odst. 2, 4 písm. b) trestního zákoníku. Za to byl podle §331 odst. 4 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 1.500.000 Kč, vyměřený jako 300 denních sazeb, když jedna denní sazba činí 5.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání státního zaměstnance ve služebním poměru v orgánech Finanční správy České republiky na dobu deseti roků.
2. O odvolání obviněného proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 4 To 23/2020 , jímž podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání obviněného zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §331 odst. 4 trestního zákoníku a §43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na osm let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 trestního zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 trestního zákoníku a §68 odst. 1, 2 trestního zákoníku obviněnému dále uložil peněžitý trest ve výměře 1.500.000 Kč, vyměřený jako 300 denních sazeb, když jedna denní sazba činí 5.000 Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Apple. Podle §73 odst. 1, 3 trestního zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání státního zaměstnance ve služebním poměru v orgánech Finanční správy České republiky na dobu deseti roků.
3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu. Obviněný se domnívá, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Poukázal, že od začátku dubna 2011 trpěl zdravotními obtížemi, pro které mu bylo dne 14. 4. 2021 ošetřujícím lékařem vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Tento doklad manželka obviněného zaslala jeho obhájci, který jej dne 22. 4. 2021 předal u veřejného zasedání předsedkyni senátu odvolacího soudu. Zároveň sdělil omluvu obviněného a žádost o odročení veřejného zasedání. Předsedkyně senátu konstatovala, že předložená neschopenka obsahuje i povolené vycházky obviněného a tedy není důvod, aby se veřejné zasedání nekonalo. Obviněný se závěrem předsedkyně senátu nesouhlasí. Podle obviněného měla předsedkyně senátu zájem obviněného účastnit se veřejného zasedání ověřit a nikoli vyvozovat vlastní závěry bez hodnověrných podkladů. Je přesvědčen, že mělo být přerušeno veřejné zasedání a učiněn dotaz na ošetřujícího lékaře ohledně jeho schopnosti účastnit se veřejného zasedání. Postupem odvolacího soudu mu bylo upřeno právo hájit se v řízení včetně možnosti vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. K tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004.
4. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s §265k odst. 1 trestního řádu nejprve zrušil napadený rozsudek, jakož i rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o jeho vině a trestu, a v souladu s §265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu odvolacímu, aby věc znovu projednal a rozhodl. Nejvyššímu soudu dále navrhl, aby do doby, než o podaném dovolání rozhodne, odložil nebo přerušil podle §265o odst. 1 trestního řádu výkon tímto dovoláním napadeného rozhodnutí.
5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že námitkám obviněného nelze přiznat opodstatnění. Obviněnému byla poskytnuta reálná možnost se zúčastnit veřejného zasedání o odvolání. V důsledku vlastního zaviněného jednání se veřejného zasedání nezúčastnil, když jím zvolený přístup nelze označit za včasnou, resp. řádnou omluvu. Státní zástupce neshledává ani jiné relevantní překážky, pro které by nebylo možné veřejné zasedání konat.
6. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu.
7. Obviněný J. J. je podle §265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněnému uložen trest.
9. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu, na který je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 trestního řádu).
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Podle obviněného byl dovolací důvod naplněn tím, že odvolací soud konal veřejné zasedání o jeho odvolání přesto, že svoji účast omluvil a doložil lékařem vystavené rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Argumentaci obviněného lze sice z hlediska uplatněného důvodu dovolání považovat za relevantní, není však důvodná.
11. V projednávané věci byl obviněný o konání veřejného zasedání toliko vyrozuměn v souladu s §233 trestního řádu. Odvolací soud tedy nepovažoval přítomnost obviněného u veřejného zasedání za nutnou. Veřejného zasedání se účastnil pouze obhájce obviněného, který soudu až před zahájením veřejného zasedání předložil doklad o dočasné pracovní neschopnosti obviněného a tlumočil požadavek obviněného, že se chce veřejného zasedání účastnit. Omluvu obviněného však nelze vzhledem k okolnostem, za jakých byla učiněna, považovat za řádnou. Sám obviněný v dovolání uvedl, že zdravotními obtížemi trpěl od začátku dubna 2021. Již dne 14. 4. 2021 mu bylo ošetřujícím lékařem vystaveno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti. Tuto skutečnost však soudu s předstihem nesdělil a svému obhájci ji sdělil až odpoledne dne předcházejícího veřejnému zasedání. Ze strany obviněného nešlo o náhlou změnu zdravotního stavu zjištěnou bezprostředně před konáním veřejného zasedání, pro kterou mu nezbýval dostatečný časový prostor pro včasné vyjádření omluvy vůči soudu. Z předloženého rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti současně nevyplývalo, že zdravotní důvody obviněnému skutečně znemožňují účast u tohoto veřejného zasedání, že není schopen se v daném čase veřejného zasedání pro objektivní překážky zúčastnit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 6 Tdo 499/2002). Jeho obsahem nebylo sdělení ošetřujícího lékaře, že nedoporučuje účast obviněného na soudním jednání (jde o zcela jinou skutkovou situaci, než ve věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2004, sp. zn. 6 Tdo 932/2004, na něž obviněný odkazoval). Z pracovní neschopenky naopak vyplývalo povolení vycházek pro obviněného v rozmezí šesti hodin za den. To samo o sobě vytvářelo obviněnému dostatečný prostor pro účast u veřejného zasedání (ať už bez dalšího, či po domluvě na změně termínu veřejného zasedání či úpravě doby vycházek). Přístup obviněného nesvědčí o jeho skutečném úmyslu být veřejnému zasedání o odvolání osobně přítomen. Postup odvolacího soudu za popsané situace nemohl představovat pochybení zakládající dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) trestního řádu.
12. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 8. 9. 2021
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu