ECLI:CZ:NS:2007:3.TDO.964.2007.1
sp. zn. 3 Tdo 964/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 12. září dovolání obviněných M. B. a A. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 4 To 31/2007, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 5/2004, a rozhodl takto:
Dovolání M. B. a A. B. se podle §265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 33 T 5/2004 byli obvinění M. B. a A. B. uznáni vinnými jako spolupachatelé pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák.
Za tento trestný čin byl M. B. odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem.
A. B. byla za tento trestný čin odsouzena podle §250 odst. 4 tr. zák. za použití §40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Výkon tohoto trestu jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. stanovena zkušební doba 5 let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. B. H., a. s., P. odkázán se svým nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu prvního stupně, podrobně uvedené ve výroku citovaného rozsudku dle bodů I. /1 – 23 a II/ 1 – 29.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podali oba obvinění odvolání, kterým se zabýval ve veřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2005 Vrchní soud v Praze. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 55/2005 podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že oba obviněné uznal vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., za který oběma obviněným uložil podle §250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. byl u obou obviněných výkon tohoto trestu podmíněn odložen na zkušební dobu 5 let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. B. H., a. s., P., se sídlem P., B., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu druhého stupně uvedené ve výroku uvedeného rozsudku pod body I/1 – 23 a II/1 – 29.
Nejvyšší státní zástupkyně (dále jen „státní zástupkyně“) a prostřednictvím své obhájkyně oba obvinění podali ve lhůtě podle §265e tr. ř. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. 5. 2001 sp. zn. 3 Tdo 230/2006, bylo jednak podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání M. B. a A. B. odmítnuto, jednak (na podkladě dovolání nejvyšší státní zástupkyně) byl podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 10. 2005, sp. zn. 4 To 55/2005 a podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vrchnímu soudu v Praze bylo podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze věc znovu projednal ve veřejném zasedání konaném dne 24. 8. 2006. Svým rozsudkem sp. zn. 4 To 40/2006 z podnětu odvolání obžalovaných byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. rozhodl Vrchní soudu v Praze znovu tak, že M. B. a A. B. uznal za skutky uvedené pod body I a II výroku tohoto rozsudku vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
M. B. i A. B. byli podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzeni k trestu odnětí svobody na 2 roky, jehož výkon byl u obou odsouzených podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený O. B. H., a. s., P., se sídlem P. B., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Ve lhůtě podle §265e tr. ř. podala proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 4 To 40/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 33 T 5/2004, dovolání nejvyšší státní zástupkyně (dále jen „NSZ“).
Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 3 Tdo 1471/2006 byl rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2006, sp. zn. 4 To 40/2006, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušen v celém rozsahu. Současně byla podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušena i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vrchnímu soudu v Praze bylo podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Vrchní soud v Praze tedy znovu projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2007 odvolání M. B. a A. B. proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 5. 2005, sp. zn. 33 T 5/2004, a svým usnesením sp. zn. 4 To 31/2007 podle §256 tr. ř. jejich odvolání zamítl.
Prostřednictvím své obhájkyně podali M. B. a A. B. proti tomuto usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ve lhůtě podle §265e tr. ř. dovolání, ve kterém napadají usnesení soudu druhého stupně s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku tvrdí, že neměli v úmyslu faktoringovou společnost uvést v omyl, že v trestním řízení jim nebyl prokázán úmysl uvést společnost O. B. H. v omyl a vylákat finanční prostředky, na které neměli právo. V tomto směru odkázali na skutkové okolnosti s tím, že tyto vyhodnotily soudy obou stupňů nesprávně, a proto také samotné právní hodnocení skutku uvedeného v citovaných rozhodnutích neumožnilo soudům dospět k přesvědčení, že posuzované jednání dovolatelů naplnilo subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu. Při vědomí, že dovolací soud při rozhodování o podaném dovolání nehodnotí učiněná skutková zjištění, potom namítli, že soudy prvního i druhého stupně se důsledně nezabývaly zjištěním skutečné výše škody způsobené jednáním dovolatelů. To s tím, že vyčíslená škoda neodpovídá dle jejich názoru škodě, kterou poškozené společnosti způsobili předkládáním fiktivních nebo navýšených faktur, které jim byly z větší části v rámci faktoringu propláceny. Poukázali i na §250 tr. zák. spáchaného vylákáním věci podvodným slibem zaplacení dohodnuté částky, kdy je nutno vycházet ze skutečné hodnoty věcí a nikoli z výše dohodnuté částky. Citovali při tom rozhodnutí č. 42/1990 Sb., Sbírky rozhodnutí trestních. Mají za to, že do výše škody, mající vliv na stanovení příslušné trestní sazby, nelze započíst úroky ani faktoringové poplatky, které mohou být pouze předmětem občanskoprávního řízení. Pokud by soudy respektovaly uvedené, musely by jednání dovolatelů právně kvalifikovat jako jednání, kterým byla způsobena škoda značná (§250 odst. 1, 3 písm. b/ tr. zák.) a nikoli škoda velkého rozsahu (§250 odst. 4 tr. zák.), a takto vycházet i z příslušných trestních sazeb. Přitom soudy nebraly v potaz, že jak úroky, tak i faktoringové poplatky (uvedené v „zúčtovacím kontu F. C. spol. s r. o.“) byly uvedeny i za období, které nebylo předmětem obžaloby. Dále bylo v rámci podaného dovolání poukázáno i na složité a tísnivé poměry obou dovolatelů z hlediska trestu, který byl uložen M. B. s tím, že i v jeho případě bylo na místě při ukládání jeho trestu užít ustanovení §40 odst. 1 tr. zák. a trest mimořádně snížit pod dolní hranici příslušné trestní sazby.
V petitu svého dovolání obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni sp. zn. 33T 5/2004 a na něj navazující usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 4. 2007, sp. zn. 4 To 31/2007, a současně aby podle §265o odst. 1 tr. ř. byl odložen výkon rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Vyslovuje názor, že převážná část obsahu podaného dovolání se neslučuje se zákonnými dovolacími důvody, neboť se jedná o polemiku dovolatelů s učiněnými skutkovými zjištěními, přičemž zásah do nich v rámci dovolacího řízení je možný pouze v případě, že mezi nimi a právním posouzením skutku je dán extrémní nesoulad, který také dovolatel namítne. Tato situace však v posuzovaném případě zjevně dána není a nebyla ani namítnuta. Má za to, že jediná námitka, kterou obvinění uplatnili v souladu s jimi zvoleným dovolacím důvodem, je ta, že došlo k nesprávnému zjištění skutečné výše škody, neboť do této není možné započítávat úroky ani faktoringové poplatky a že škoda tak, jak byla vyčíslena, nepředstavuje majetkovou hodnotu, o kterou byl trestným činem zkrácen majetek poškozeného. K tomu uvedla, že k podvodnému jednání došlo v rámci faktoringu, což je nástroj, který umožňuje urychlení hotovostních toků při podnikání a jeho smyslem je chránit podniky pro případ nezaplacení. Jeho podstata spočívá v cesi, tedy v postupování krátkodobých pohledávek v obchodním styku, a to před dobou jejich splatnosti. Jde o jednu z forem krátkodobého financování, kdy faktoringová společnost financuje pohledávky vznikající z dodávek zboží nebo služeb na obchodní úvěr bez jakéhokoli dalšího jištění. Z právního a účetního hlediska jde o službu postavenou na postoupení pohledávek, kdy ve faktoringové smlouvě se klient zavazuje, že všechny pohledávky za specifikovanými odběrateli bude postupovat faktoringové společnosti, čímž dochází k zásadní změně věřitele. Faktoringová společnost se tak stává novým a výhradním majitelem pohledávky, včetně jejích příslušenství, s cílem zajistit řádné a včasné inkaso, a tím zabránit vzniku problémových pohledávek. V případě nedodržení splatnosti potom zajišťuje upomínkové řízení a právní vymáhání. V posuzované věci šlo o regresní faktoring, kdy faktoringová společnost zálohově financuje pohledávky před jejich splatností a po dobu tzv. regresní lhůty také upomínkuje a vymáhá plnění po odběrateli. Po jejím uplynutí navrací faktor pohledávku zpět dodavateli k obchodnímu řešení. V dané věci byla výše způsobené škody stanovena jako výše faktoringových záloh v jednotlivých případech a její výše se pohybovala v rozpětí od 70 % do 90 % z výše úplaty z postoupené pohledávky, kterou tvořila cena uvedená na faktuře, včetně daně z přidané hodnoty. Škoda tedy byla stanovena určitým procentem z neoprávněně fakturovaných částek ke každému zápočtovému listu. Zálohy ve sledovaných případech se potom pohybovaly ve výši 75,52 % až 87,09 % z vyfakturované částky. Právě v uvedeném rozsahu byla faktoringová společnost podvodně krácena na svém majetku, neboť pohledávky, které byly postoupeny na společnost O. B. K. nebyly podloženy reálnou směnou zboží za peníze, případně šlo o faktury, které byly za odběrateli nadhodnocené. Škoda tak, jak byla v dané věci stanovena, tak odpovídá faktickému zmenšení majetku poškozeného a námitky vznesené dovolateli jsou tak v uvedeném směru zjevně neopodstatněné.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti považuje státní zástupkyně podané dovolání ze zjevně neopodstatněné, a proto navrhuje jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, směřuje proti rozsudku, jímž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest a soudem druhého stupně byl zamítnut jejich řádný opravný prostředek. Obvinění jsou osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku, ten byl podán včas, prostřednictvím obhájce a za splnění i dalších, pro podání dovolání, zákonem vyžadovaných náležitostí.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Poukazem na uvedený dovolací důvod se nelze v zásadě domáhat přezkoumání učiněných skutkových zjištění, pokud ovšem jsou tato takového obsahu a rozsahu, že na jejich základě lze přijmout jim adekvátní právní závěry. Skutkový stav je tak při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy, byly správně právně posouzeny v souvislosti s provedeným dokazováním a následně právně kvalifikovány v souladu s příslušným ustanovením hmotného práva.
V dané věci z hlediska popisu předmětných skutků, které jsou obsaženy v příslušném výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelé namítli absenci subjektivní stránky předmětného trestného činu a nesprávné stanovení výše způsobené škody. V tomto směru však oba soudy zejména i v důvodech přijatých rozhodnutí podrobně a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vycházely a k jakým právním závěrům na jejich podkladě dospěly, vycházeje především z celé řady označených svědeckých výpovědí i listinných důkazů. Soudy rovněž tak přesvědčivě odůvodnily proč jednání dovolatelů pokládaly za úmyslné (i s ohledem na četnost jednotlivých případů), kdy právem dospěly k závěru, že uváděli poškozenou společnost v omyl, inkasovali proto neoprávněně finanční prostředky ve formě záloh při vědomí, že nebudou následně ze strany jejich odběratelů poškozenému zaplaceny a takto způsobili škodu. Za daných okolností je tak zjevné, že svým jednáním naplnili dovolatelé skutkovou podstatu trestného činu podvodu i co do její subjektivní stránky. Za právně relevantní námitku lze mít tu, která spočívá v tvrzení, že došlo k nesprávnému zjištění skutečné výše škody s tím, že do ní nelze započíst úroky ani faktoringové poplatky. V tomto směru lze (pro stručnost) odkázat plně na závěry obsažené ve vyjádření nejvyšší státní zástupkyně k podanému dovolání, se kterými se dovolací soud shoduje s tím, že škoda takto v dané věci stanovená, odpovídá skutečnému zmenšení majetku poškozeného, a proto uvedená námitka je v tomto směru zjevně neopodstatněná.
K námitce stran druhu a výše trestu, který byl uložen M. B. je namístě uvést, že argumentace vedená stran užití ustanovení §40 tr. zák. (mimořádné snížení trestu) neodpovídá zvolenému dovolacímu důvodu, když ostatně pro takový postup nejsou dány ani zákonem vyžadované podmínky.
S poukazem na uvedené tak dovolacímu soudu nezbylo, než takto podaná dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, jako zjevně neopodstatněná. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání. S ohledem na uvedené potom o žádosti dovolatelů podle §265o odst. 1 tr. ř. již nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 12. září 2007
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Jurka