ECLI:CZ:US:2002:3.US.131.02
sp. zn. III. ÚS 131/02
Usnesení
III. ÚS 131/02
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele JUDr. F. H., CSc., zastoupeného JUDr. V. T., advokátem, o ústavní stížnosti proti sdělení obvinění Policií České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem pod ČVS: KVSV-246/20-Hz-98, ze dne 1. března 2000, 12. září 2000 a 19. února 2001, a proti postupu a rozhodnutí Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2002, č. j. 2 KZv 221/98-2030, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se cestou ústavní stížnosti domáhal přezkoumání postupu Policie České republiky, Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem, když tato vznesla vůči němu obvinění z trestné činnosti dne 1. března 2000, to pak rozšířila 12. září 2000 a 19. února 2001. Uvedl, že podle jeho přesvědčení všechna vznesená obvinění trpí zásadními vadami, postrádají zásadní náležitosti, což pak zpochybňuje závěr, že jsou oprávněná. Pokud jde o vyřízení jeho žádosti o přezkum postupu vyšetřovatele v jeho věci Krajským státním zastupitelstvím v Ústí nad Labem, nesouhlasí se stanovisky obsaženými ve sdělení státní zástupkyně ze dne 8. ledna 2002, a proto ze všech uvedených důvodů tvrdí, že postupem označených orgánů státní moci došlo k zásahu do jeho práv, zakotvených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, která počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, přičemž za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení [§72 odst. 1 písm. a) odst. 2, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu "sdělení obvinění", která navrhovatel v ústavní stížnosti označil, jakož i z obsahu §160 odst. 1 tr. řádu je nepochybné, že jmenovaný úřad vyšetřování postupem vyplývajícím z citovaného ustanovení trestního řádu obvinění vznesl a současně zahájil trestní stíhání proti obviněnému. V tomto stadiu trestního řízení nejde tedy o rozhodnutí, proti němuž by byla přípustná ústavní stížnost, jak má na mysli §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Stěžovateli zákon k ochraně tvrzených práv dává možnost použití opravných prostředků proti těm rozhodnutím, jimiž trestní řízení vedené proti němu končí a jimiž se bude cítit dotčen. Proto byl návrh v uvedeném rozsahu jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e), §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Pokud jde o návrh směřující proti způsobu vyřízení stížnosti navrhovatele na postup vyšetřovatele a jeho opatřením, i zde stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje - které vyplývají z obsahu §16b odst. 5 zák. č. 283/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Proto i tento návrh byl odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. května 2002