ECLI:CZ:US:1994:3.US.135.94
sp. zn. III. ÚS 135/94
Usnesení
III. ÚS 135/94
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti M.P., zastoupeného advokátem JUDr. J.N., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 173/94, z 22. 6. 1994, kterým byla zamítnuta žaloba o zrušení rozhodnutí F.Ř. v B., ze dne 7. 4. 1994, č. j. 3167/93-1, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Navrhovatel se svým návrhem ze dne 9. 9. 1994 domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 173/94, z 22. 6. 1994, kterým byla zamítnuta žaloba o zrušení rozhodnutí F.Ř. v B., ze dne 7. 4. 1994, č. j. 3167/93-1.
Rozhodnutím F.ú. v H., č.j. VDa 105/93, ze dne 19. 7. 1993, byla navrhovateli vyměřena daň darovací ve výši 32 263,-Kč v souvislosti s kupní smlouvou, kterou uzavřel dne 6. 1. 1993 s prodávající A. K. F.Ř., svým rozhodnutím ze dne 7. 4. 1994, č. j. 3167/93-1, zamítlo odvolání navrhovatele ze dne 2. 8. 1993 proti rozhodnutí F.ú. v H., č. j. VDa 105/93, ze dne 19. 7. 1993. Své zamítavé rozhodnutí odůvodnilo skutečností, že v daném případě byla nemovitost převedena za cenu nižší, než je celková cena, zjištěná podle vyhlášky č. 393/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z čehož byl vyvozen závěr, že v daném případě došlo částečně k úplatnému a částečně k bezúplatnému převodu nemovitosti. Na základě interpretace §6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., poté dospělo F.Ř. k závěru, podle kterého dani darovací podléhá jakékoliv bezúplatné nabytí majetku (s výjimkou dědictví a s výjimkou majetku, jehož nabytí je dle citovaného zákona od daně darovací osvobozeno), a to bez ohledu na existenci či neexistenci úmyslu darovat. To znamená, že pro účely zdanění darovací daní nebyl jako podmínka vyžadován úmysl darovat, nýbrž pouze bezúplatné nabytí majetku.
Ve své žalobě, podané Krajskému soudu v Českých Budějovicích, se navrhovatel domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí F.Ř. poukazem na skutečnost, že pro stanovování cen nemovitostí platí zásada smluvní volnosti, a tudíž nelze rozdíl mezi cenou ujednanou a zjištěnou považovat za bezúplatný převod. Navrhovatel dále argumentoval nerovností účastníků daňového řízení v případě, byla-li sjednána cena vyšší, než je cena zjištěná, a konečně následnou změnou právní úpravy.
V odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích shledal námitku, že smluvní volnost při uzavírání kupních smluv při převodech nemovitostí vylučuje možnost považovat rozdíl mezi cenou zjištěnou a cenou ujednanou za bezúplatný převod mezi účastníky, za nepatřičnou, protože "z ustanovení §6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb., je zřejmé, že předmětem daně darovací bylo nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud k němu došlo zcela nebo zčásti bezúplatně. Účelem této právní úpravy bylo zamezit daňovým únikům a nikoliv omezovat smluvní volnost při uzavírání kupních smluv." Krajský soud odmítl rovněž námitku navrhovatele, týkající se nerovnosti, s poukazem, že i v případě ujednané ceny vyšší, než je cena zjištěná, je zjištěná cena základem daně. Námitku následné změny právní úpravy odmítl Krajský soud s odkazem na čl. II zákona č. 322/1993 Sb.
V ústavní stížnosti navrhovatel opakuje důvody, obsažené v žalobním návrhu, podaném Krajskému soudu v Českých Budějovicích, přičemž z hlediska ústavního shledává své dotčení na základních právech a svobodách porušením čl. 1 a čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
II.
Ústavní soud si od Krajského soudu v Českých Budějovicích vyžádal k ústavní stížnosti podle §42 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb. vyjádření. Ve svém vyjádření ze dne 22. 9. 1994 Krajský soud v Českých Budějovicích, kromě důvodů, obsažených již v odůvodnění svého rozsudku v dané věci, uvádí: "Argumentaci stěžovatele, že smluvní volnost při uzavírání kupních smluv při převodech nemovitostí vylučuje možnost považovat rozdíl mezi cenou zjištěnou a cenou ujednanou za bezúplatný převod mezi účastníky, nelze přisvědčit, když z ustanovení §6 odst. 1 cit. zákona vyplývalo, že předmětem daně darovací bylo nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud k němu došlo zcela nebo zčásti bezúplatně."
Ústavní soud si dále od F.ú. v H. a F.Ř. v B., dne 20. 9. 1994 vyžádal úplný spis ve věci, vedené pod sp. zn. VDa 105/93, a ve věci, vedené pod sp. zn. 3167/93.
Vzhledem ke skutečnosti, že shromážděné důkazy Ústavní soud považoval za dostatečný podklad pro rozhodnutí, jakož i z ohledem na skutečnost, že od ústního jednání Ústavní soud neočekával další objasnění věci, požádal podle §44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. účastníky řízení o souhlas s upuštěním od ústního jednání. Své souhlasné stanovisko s uvedeným návrhem vyjádřil právní zástupce navrhovatele dne 6. 10. 1994, za Krajský soud v Českých Budějovicích jeho předseda JUDr. M.S. a předseda senátu JUDr. J.T., dne 22. 9. 1994.
III.
Podle §6 odst. 1 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 18/1993 Sb. a zákona č. 322/1993 Sb., je předmětem daně darovací "nabytí majetku na základě právního úkonu, a to jinak než smrtí zůstavitele, pokud k němu dochází zcela nebo zčásti bezúplatně", přičemž na daný případ se vztahuje ustanovení čl. II zákona č. 322/1993 Sb., podle kterého nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla předmětem daně dědické, darovací a daně z převodu nemovitostí podle zákona č. 357/1992 Sb., ve znění zákona č. 18/1993 Sb., postupuje se podle těchto předpisů i po nabytí účinnosti tohoto zákona (a tudíž se nepostupuje podle §10 zákona č. 357/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Z uvedených ustanovení vyplývá, že podmínkou stanovení daně darovací byla skutečnost, že u určitého subjektu došlo k nabytí majetku na základě zcela nebo zčásti bezúplatného právního úkonu.
Pro posouzení věci je rozhodující, zdali je důsledkem smluvní volnosti při sjednávání cen nemovitostí skutečnost, že rovněž v případě nižší ujednané ceny, než je cena zjištěná, dochází k úplatnému převodu celé věci, a tudíž dochází k jejímu nabytí v důsledku jiného právního úkonu, než je právní úkon zcela nebo zčásti bezúplatný.
Podle §35 odst. 2 obč. zák. je třeba právní úkony, vyjádřené slovy, vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. V návaznosti na uvedené ustanovení §41a odst. 2 obč. zák. stanovuje, že má-li být právním úkonem zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný úkon, odpovídá-li to vůli účastníků, a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti.
Podstatným znakem úplatných právních úkonů je stejnost (resp. adekvátnost) hodnoty vzájemných plnění (viz Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému, red. F. R., J. S., Díl 4., Praha 1936, s. 321). V daném případě lze však konstatovat zjevný nepoměr mezi hodnotou vzájemných plnění, vyplývající ze zjevného nepoměru ceny ujednané a ceny zjištěné. Posuzovaný právní úkon nutno proto kvalifikovat jako výsledek disimulace, a tudíž za smíšený právní úkon (negotium mixtum cum donatione). Z uvedeného důvodu jej Krajský soud v Českých Budějovicích opodstatněně považoval za právní úkon zčásti bezúplatný a žalobu navrhovatele o zrušení rozhodnutí F.Ř. v B., ze dne 7. 4. 1994, č.j. 3167/93-1, zamítl.
Pravomocným rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 10 Ca 173/94, z 22. 6. 1994, proto nebyla porušena základní práva a svobody, vyplývající z čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod a Ústavnímu soudu tudíž nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., odmítnout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 3. listopadu 1994
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj