ECLI:CZ:US:2001:3.US.145.01
sp. zn. III. ÚS 145/01
Usnesení
III. ÚS 145/01
Ústavní soud rozhodl dne 31. května 2001, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci navrhovatele Mgr. M.P., zastoupeného JUDr. I.H., o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. prosince 2000, sp. zn. 9 To 724/2000, a Okresního soudu v Domažlicích ze dne 6. prosince 2000, sp. zn. 2 T 26/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel, který se domáhal zrušení výše citovaných usnesení soudů, odůvodnil návrh tím, že podle jeho přesvědčení byla jimi porušena práva stěžovatele na spravedlivý proces, zaručený Ústavou ČR, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že vznesl námitky proti senátu Okresního soudu v Domažlicích jednajícím v trestním řízení vedeném proti jeho osobě, v těch poukázal na postup senátu, jejž označil za podjatý. Námitce vyhověno nebylo a odvolací soud stížnost proti rozhodnutí soudu I. stupně zamítl.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. prosince 2000, sp. zn. 9 To 724/2000, zásah do práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Označený soud se ve svém rozhodnutí vypořádal se všemi námitkami, které byly vzneseny proti usnesení soudu I. stupně, jímž nebyl senát jednající ve věci sp. zn. 2 T 26/97 vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Odůvodnění rozhodnutí soudu II. stupně je vyčerpávající a přiléhavé, a proto lze na ně zcela odkázat. Konečně nutno konstatovat, že v případném
odvolacím řízení proti rozsudku soudu I. stupně odvolací soud přezkoumá nejen zákonnost a odůvodněnost všech výroků rozsudku, proti němuž může odvolatel podat odvolání, ale také správnost postupu řízení, jež rozsudku předcházelo, přičemž přihlíží i k vadám, které nebyly odvoláním vytýkány (§254 odst. 1 trestního řádu).
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2001