ECLI:CZ:US:2011:3.US.1651.11.1
sp. zn. III. ÚS 1651/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky společnosti I. PARKAM HOLIDAYS s. r. o., se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 22, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 1001/3, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2011, č. j. 23 Cm 2/2011-8, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Ústavní soud zrušil v záhlaví označený směnečný platební rozkaz, kterým jí bylo uloženo, aby do tří dnů ode dne jeho doručení zaplatila žalobci (R. Š.) směnečný peníz 520 000 Kč spolu s úrokem 6% p.a. ode dne 14. 12. 2010 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1 733,30 Kč a náhradu nákladů řízení v částce 20 870 Kč nebo aby v téže lhůtě "podala proti platebnímu rozkazu u zdejšího soudu odůvodněné námitky, v nichž musí uvést vše, co proti tomuto směnečnému platebnímu rozkazu namítá".
Stěžovatelka v ústavní stížnosti poukazuje na to, že předmětný směnečný platební rozkaz byl do datové schránky zaslán 8. 3. 2011 a k náhradnímu doručení došlo dne 18. 3. 2011. Jednatel stěžovatelky P. P. N. bezprostředně po svém jmenování do funkce dne 22. 11. 2010 a zápisu uvedené skutečnosti do obchodního rejstříku dne 20. 12. 2010 požádal o vydání přístupových údajů k datové schránce, avšak obdržel je na pobočce Czech POINT až dne 5. 4. 2011, přičemž téhož dne se dozvěděl o vydání označeného soudního rozhodnutí a podal proti němu námitky; o nich doposud rozhodnuto nebylo. Z uvedeného stěžovatelka dovozuje, že k zásahu do jejího práva na spravedlivý proces došlo tímto způsobem doručování do datové schránky "v době, kdy jednatel neměl objektivně možnost se s rozhodnutím seznámit, a to v důsledku zmatečné činnosti státních orgánů při vystavování přístupových kódů".
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Právě z hlediska zásady subsidiarity ústavněprávního přezkumu pak nelze opomenout existenci prostředků ochrany tvrzeně dotčených práv již v řízení před obecnými soudy, jež stěžovatelce poskytuje ve vztahu k přiznané směnečné pohledávce, úrokům a směnečné odměně institut námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, upravený v ustanovení §175 o. s. ř., a vůči náhradě nákladů řízení pak odvolání podle §175 odst. 6 o. s. ř. ve spojení s §201 a násl. o. s. ř.
Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o těchto námitkách (resp. odvolání) bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je tudíž nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Ústavní stížnost ostatně nemůže rozhodnutí o posledním opravném prostředku pominout; platí, že zásadně proti němu musí (též) směřovat.
Taková situace vyvstala v dané věci, neboť stěžovatelka - jak sama uvádí - podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu a požádala o prominutí lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, příp. požádala, aby soud vydal rozhodnutí, že doručení směnečného platebního rozkazu do datové schránky není účinné a projednal její námitky. Řízení směřující proti rozhodnutí, jež bylo napadeno posuzovanou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo, resp. stěžovatelka nedoložila opak a petit ústavní stížnosti odpovídajícím způsobem nerozšířila.
Nelze tudíž než uzavřít, že i v dané věci je ústavní stížnost ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji podle citovaného §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona Ústavní soud soudcem zpravodajem odmítl.
K obdobným závěrům dospěl Ústavní soud v dalších stěžovatelčiných věcech vycházejících ze shodného skutkového a právního základu, a usneseními ze dne 21. 7. 2011, sp. zn. III. ÚS 1653/11, a ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. II. ÚS 1652/11, její ústavní stížnosti podle téhož ustanovení zákona o Ústavním soudu odmítl. Zde obsažené nosné důvody Ústavní soud uplatnil též kupř. v usnesení ze dne 15. 1. 2001, sp. zn. II. ÚS 579/2000, ze dne 7. 9. 2004, sp. zn. IV. ÚS 48/04, ze dne 2. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 402/07, ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 1905/07, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. IV. ÚS 901/09, a ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 1492/09. Stěžovatelku lze upozornit též na nález ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. III. ÚS 2012/08, usnesení ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. III. ÚS 1162/09, usnesení ze dne 15. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 487/09, a usnesení ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1371/09.
Důsledek v podobě nepřípustnosti ústavní stížnosti nastává bez ohledu na to, zda byl stěžovatelce směnečný platební rozkaz doručen řádně či nikoli. Pakliže byl doručen v souladu s procesními předpisy (což stěžovatelka zpochybňuje), platí, co řečeno shora s tím, že lze uvážit i existenci důvodu pro odmítnutí ústavní stížnosti též podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jakožto opožděně podané. Nestalo-li se tak, lhůta pro podání námitek (resp. odvolání) proti ústavní stížností napadenému směnečnému platebnímu rozkazu zůstává stěžovatelce zachována, neboť účinky doručení nemohly nastat (srov. též usnesení ze dne 2. 3. 2007, sp. zn. III. ÚS 402/07, a usnesení ze dne 14. 7. 2009, sp. zn. III. ÚS 1492/09).
K návrhu, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle §79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, se poznamenává, že by takový postup byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995, sp. zn. IV. ÚS 209/94, U 2/3 SbNU 313); pakliže je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh procesně její osud, a zvláštního výroku zde netřeba.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. srpna 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj