ECLI:CZ:US:2005:3.US.173.05
sp. zn. III. ÚS 173/05
Usnesení
III. ÚS 173/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. dubna 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Michaely Židlické ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241, 500 03 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. prosince 2004 č. j. 1 Nc 2448/2004-102, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou, ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích s tvrzením, že se jím cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Dle stížnostních bodů návrhu mělo rozhodnutím o námitce podjatosti soudkyně JUDr. Jany Profousové, jíž byla přidělena k projednání žalobou stěžovatele zahájená věc o určení vlastnictví, dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jmenovaná soudkyně Okresního soudu v Chrudimi totiž v rámci procesního poučení (§5 o. s. ř.), poskytnutého s odkazem na §118a o. s. ř., vyzvala strany, aby se vyjádřily k možnému posouzení otázky vydržení. Tímto se, dle tvrzení stěžovatele, dopustila zásadního pochybení, když je poučila (resp. žalovaného) o hmotném právu, a to za situace, kdy se doposud žádná z nich vydržení nedovolávala. Stěžovatel je proto přesvědčen o tom, že uvedeným způsobem se soud nalézací "postavil na stranu žalovaného, čímž byl učiněn pravděpodobně nevratný zásah do rovnosti účastníků řízení, který má za následek, že stěžovatelova věc nebude spravedlivě a nestranně rozhodována". Vzhledem k tomu, že krajský soud nerozhodl o vyloučení této soudkyně z projednávání věci, domáhal se stěžovatel s poukazem na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Delcourt v. Belgie a nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 167/04 a II. ÚS 105/01, aby tento soud výše označené usnesení nálezem zrušil.
Napadené rozhodnutí Ústavní soud nepovažuje za vykročující z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních práv, jak je stěžovatel označil v ústavní stížnosti.
Klíčovým a výchozím bodem, od něhož odvíjí své úvahy o podjatosti soudkyně Okresního soudu v Chrudimi je její právní názor, nalézající odraz v obsahu poskytnutého poučení.
V tomto ohledu právě v reakci na námitky stěžovatele ve věci rozhodující Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích v ústavní stížností napadeném usnesení poukázal na kautelu předvídatelnosti rozhodnutí vyjádřenou v §118a o. s. ř., jež jisté předestření právního názoru soudu účastníkům nevylučuje. Konstatoval, že mu v jeho procesním postavení nesluší přezkoumávat, zda danému stadiu řízení odpovídalo použití citovaného ustanovení, jakož ani posuzovat správnost názoru soudkyně, opřeného o přesvědčení, dle něhož se musí z úřední povinnosti v daném případě zabývat tím, zda došlo k vydržení vlastnictví, pročež ve výzvě k doplnění tvrzení určené žalobci (usnesení Okresního soudu v Chrudimi ze dne 20. července 2004 č. j. 3 C 213/2002-92) zvolila formulaci, v níž se objevil výraz vydržení vlastnického práva. Vycházeje z §14 odst. 1 o. s. ř., usuzoval toliko, zda lze mít pro stěžovatelem uplatněné výhrady důvodné pochybnosti o nepodjatosti soudkyně JUDr. J. Profousové. Poté, co nejprve konstatoval, že napadený postup jmenované soudkyně nevycházel z poměru k věci, účastníkům či jejich zástupcům, z pohledu §14 odst. 4 o. s. ř. dovodil, že nelze přesvědčení soudkyně o jeho správnosti v řízení o konkrétní projednávané stěžovatelově věci kvalifikovat jako důvod k jejímu vyloučení.
Ústavní soud, který není další odvolací instancí v systému obecného soudnictví, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti, v tom rámci především orgánem ochrany proti svévoli ze strany obecných soudů, porušení ústavních práv, jichž se stěžovatel dovolával, neshledal. Pokud je totiž předmětem přezkumu v záhlaví uvedené rozhodnutí krajského soudu, vydané v průběhu zatím pravomocně neskončeného meritorního řízení nacházejícího se ve stadiu před nalézacím soudem, je nutno říci, že toto je řádně odůvodněno, z mezí ústavnosti nevybočuje a na racionální argumentaci v něm předloženou postačí odkázat. Z uvedeného vyplývá, že ani z hlediska objektivního testu, jak jej stěžovatel zdůraznil s poukazem na citovanou judikaturu, nebylo možno jeho námitkám přisvědčit, resp. vzít je s ohledem na konkrétní výše popsanou skutkovou a právní situaci se současným přihlédnutím k procesní pozici krajského soudu za relevantní.
Proto byla ústavní stížnost posouzena jako zjevně neopodstatněná a podle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 27. dubna 2005