ECLI:CZ:US:2018:3.US.1959.18.1
sp. zn. III. ÚS 1959/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Barborou Gaveau, LL.M., advokátkou, sídlem Stroupežnického 525/20, Praha 5 - Smíchov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. března 2018 č. j. 49 Co 51/2018-728, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a R. V., jako vedlejší účastnice řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení výše uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), neboť má za to, že jím byly porušeny jeho základní práva a svobody, jakož i ústavněprávní principy, zaručené zejména Ústavou, Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvou o právech dítěte. Konkrétně stěžovatel odkazuje zejména na princip demokratického právního státu, na ochranu rodičovství, soukromého a rodinného života a na právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného rozhodnutí.
2. Z ústavní stížnosti, jakož i z listin k ní přiložených, se podává, že Okresní soud Brno-venkov (dále jen "okresní soud") rozhodl usnesením ze dne 14. 8. 2017 sp. zn. Nc 161/2013, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 8. 2017, kromě jiného tak, že předběžným opatřením nařídil oprávnění stěžovatele stýkat se s jeho dcerou v každém kalendářním týdnu od úterý 7.30 hodin do středy 18.30 hodin a v každém sudém kalendářním týdnu od pátku 16.00 hodin do neděle 18.30 hodin.
3. Krajský soud pak ústavní stížností napadeným usnesením změnil rozhodnutí okresního soudu o nařízení předběžného opatření zejména tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilou dcerou každý kalendářní týden ve středu od 7.30 hodin do 18.00 hodin a každý sudý týden od soboty 9.00 hodin do neděle 18.00 hodin. Vyšel z toho, že stěžovatel má s dcerou nadstandardní vztahy a ty je potřeba posilovat i možností přespávání dcery u něj. Na druhé straně však nelze podle krajského soudu pominout, že předběžným opatřením lze poměry účastníků upravit pouze předběžně, což vztaženo na posuzovaný případ znamená, že pokud je předběžně upraven styk stěžovatele s nezletilou, nemůže tato předběžná úprava předjímat rozhodnutí ve věci samé, což stěžovatel podle krajského soudu do určité míry rozsahem, v jakém novou předběžnou úpravu požaduje, zamýšlí. Předběžným opatřením mají být ale zajištěny vzájemné kontakty v takovém rozsahu, aby vazby mezi stěžovatelem a dcerou mohly být udržovány a rozvíjeny do doby, než bude vydáno rozhodnutí ve věci samé. Takovému požadavku přitom podle krajského soudu zcela odpovídá rozšíření stávajících kontaktů stěžovatele s nezletilou tak, aby bylo umožněno víkendové přespávání nezletilé u stěžovatele s tím, že víkendy s nezletilou musí mít možnost trávit jak stěžovatel, tak matka nezletilé. Za důvod dalšího rozšiřování styku v rámci předběžné úpravy však nelze považovat skutečnost, že stěžovatel v mezidobí přihlásil nezletilou do mateřské školy v místě svého bydliště a chce, aby nezletilá tuto školu navštěvovala v rámci rozšířeného styku v průběhu běžného týdne. Docházky nezletilé do školského zařízení za situace, kdy se na nich rodiče neshodnou, totiž nelze řešit prostřednictvím předběžné úpravy styku dítěte s rodiči, nýbrž v návrhovém řízení podle §877 občanského zákoníku.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel úpravu provedenou krajským soudem v rozšíření styku považuje za nedostatečnou, když ve skutečnosti jde o rozšíření jen o 10 hodin týdně, z čehož připadá podle stěžovatelových výpočtů 5 hodin na periodu spánku. Stěžovatel pak v ústavní stížnosti rekapituluje vývoj úpravy styku s nezletilou a dovolává se nálezů Ústavního soudu týkajících se tzv. střídavé péče, když tento výchovný model považuje pro svoji dceru za nejlepší.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě jejího čl. 87 odst. 1 písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.
7. Ústavní soud v minulosti již také mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.
8. Ke stěžovatelově argumentaci je třeba nejprve poznamenat, že tato neobsahuje žádnou, natožpak ústavněprávní argumentaci; blanketní odkazy na nálezy Ústavního soudu týkající se střídavé péče za takovou argumentaci považovat nelze, a to už jen s přihlédnutím ke skutečnosti, že v dané věci zatím o rozhodnutí o péči nejde. Krajský soud svoji úpravu styku stěžovatele s nezletilou odůvodnil, byť stěžovatel na jeho důvody v ústavní stížnosti řádně nereaguje a nevypořádává se s nimi. Soudy jistě "nerozvracejí rovnost rodičů", jak tvrdí stěžovatel. Ten má se svojí dcerou velmi dobré vztahy a soudy jejich vzájemný styk postupně rozšiřují, aby se jejich vzájemné vazby posilovaly. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí jediný konkrétní argument, jak časové vymezení styku definované krajským soudem, ve srovnání s jeho představou zahrnující rovněž vzdělávání nezletilé v další mateřské škole, jeho výchovné možnosti vlastně narušuje.
9. Ústavní soud má za to, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadeným rozhodnutím byla porušena základní práva (svobody) stěžovateli zaručená ústavním pořádkem, a proto byla jeho ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Za této situace Ústavní soud samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), jelikož by to bylo zjevně neúčelné.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. července 2018
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu