ECLI:CZ:US:2020:3.US.1969.20.1
sp. zn. III. ÚS 1969/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Zemánkem o ústavní stížnosti stěžovatelky KM Beta MORAVIA s. r. o., sídlem Brněnská 619/59a, Hodonín, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou, sídlem Masarykovo nám. 120/22, Hodonín, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. března 2020 č. j. Nco 8/2020-847, za účasti Vrchního soudu v Olomouci, jako účastníka řízení, a 1) Josefa Škodáka a 2) Lubomíra Jančaříka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené usnesení z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že napadeným usnesením Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") rozhodl o námitce podjatosti vznesené stěžovatelkou ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 Cm 476/2011 tak, že soudkyně Krajského soudu v Brně JUDr. Hana Klimešová není vyloučena z projednání ve věci sp. zn. 50 Cm 476/2011. Vrchní soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že stěžovatelka shledává podjatost dotčené soudkyně ve způsobu jakým je vedeno řízení, podle §14 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), avšak okolnosti spočívající v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech důvodem pro vyloučení soudce být nemohou, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky. Stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by měl vyplývat vztah soudkyně k věci nebo k účastníkům řízení a takové okolnosti nevyplynuly ani z obsahu spisu. Soudkyně se navíc ke vznesené námitce vyjádřila tak, že nemá k věci ani k účastníkům žádný vztah.
3. Předtím, než mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, musel se zabývat otázkou, zda jsou k tomu splněny všechny předpoklady stanovené zákonem o Ústavním soudu. Podle §75 odst. 1 tohoto zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Takto vyjádřená subsidiarita ústavní stížnosti se po stránce materiální projevuje v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán.
4. Rozhodnutí nadřízeného soudu podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, že není dán důvod vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř., obecně nebrání tomu, aby byla námitka podjatosti vznesena i v dalších fázích řízení, jakož i v řízeních o opravných prostředcích. Předmětem rozhodování Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti se proto posouzení této námitky může stát teprve poté, co bude řízení ve věci samé skončeno, nebo kdy bude rozhodnuto o takovémto opravném prostředku (např. usnesení ze dne 18. 1. 2017 sp. zn. I. ÚS 359/16, usnesení ze dne 20. 2. 2018 sp. zn. I. ÚS 4079/17 nebo usnesení ze dne 17. 9. 2019 sp. zn. II. ÚS 2946/19; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).
5. Z těchto důvodů Ústavní soud podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako nepřípustnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. července 2020
Jiří Zemánek v. r.
soudce zpravodaj