ECLI:CZ:US:2004:3.US.228.03
sp. zn. III. ÚS 228/03
Usnesení
III. ÚS 228/03
Ústavní soud rozhodl dne 14. ledna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelů 1) S. B. a 2) Mgr. V. B., zastoupených JUDr. M. K., advokátkou, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. února 2003 č. j. 32 Odo 675/2002-167, Krajského soudu v Praze ze dne 13. března 2002 č. j. 29 Co 97/2002-153 a Okresního soudu v Benešově ze dne 30. října 2001 sp. zn. 11 C 347/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčeni v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvedli, že žádali o osvobození od úhrady soudních poplatků v řízení o žalobě na splnění pohledávky, když z jejich strany se nejedná o bezúspěšné uplatňování práva - zamítnutím žádosti podané s ohledem na majetkové poměry a následným zastavením řízení jim však bylo v uplatnění práva zabráněno. Jejich dovolání proti usnesení soudu II. stupně nevyhověl ani Nejvyšší soud, který je odmítl z formálních důvodů.
Předseda senátu Nejvyššího soudu ve svém vyjádření ze dne 29. července 2003 uvedl, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou a poukázal na obsah rozhodnutí a jeho odůvodnění s tím, že ani stěžovatelé proti jeho správnosti žádné právně relevantní námitky nevznesli. Předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze v podání ze dne 3. července 2003 vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud svým postupem a rozhodnutím neporušil práva stěžovatelů, když se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, který navrhovatelům nepřiznal osvobození od placení soudních poplatků v žalobě o 268.492,40 Kč, řízení o jejich nové žádosti směřující k přiznání osvobození zastavil, stejně jako pro nezaplacení soudního poplatku zastavil řízení o žalobě.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Benešově u Prahy sp. zn. 11 C 347/99 a stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 13. února 2003 opodstatněně shledal, že podané dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, neboť je nelze podřadit pod ustanovení §§237, 238, 238a ani §239 odst. 1, 2 a 3 obč. soudního řádu - tomuto závěru konečně stěžovatelé ani ničeho nevytýkají. Pokud jde o usnesení soudu I. a II. stupně, proti nimž ústavní stížnost směřuje, nutno konstatovat, že k zastavení řízení o přiznání osvobození od placení soudních poplatků, o které žalobci opakovaně žádali, jakož i k zastavení řízení o jejich žalobě podané pro zaplacení částky 268.492,40 Kč, došlo v souladu s §103 a s §104 odst. 1 obč. soudního řádu a s §9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. - pro nové rozhodnutí o přiznání osvobození od soudních poplatků k žádosti žalobců nebyla zjištěna na jejich straně změna poměrů, nedošlo ke změně skutečností pro přiznání osvobození rozhodných a pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě pak byl dán důvod k zastavení řízení i o žalobě.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. ledna 2004