ECLI:CZ:US:2007:3.US.2461.07.1
sp. zn. III. ÚS 2461/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 5. listopadu 2007 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky P. K., právně zastoupené Mgr. Tomášem Kotrysem, advokátem se sídlem v Prostějově, Vrahovická 7, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 15. února 2007 sp. zn. 2 To 55/2007 a rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 13. 11. 2006 sp. zn. 2 T 112/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení článku 2 odst. 3 Ústavy ČR, článku 2 odst. 2, článku 36 odst. 1, článku 37 odst. 3 a článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a článku 6 odst. 1 a odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") - v záhlaví označená rozhodnutí.
Z připojených rozhodnutí obecných soudů se podává, že rozsudkem soudu prvního stupně byla stěžovatelka uznána vinnou trestným činem podvodu podle ustanovení §250 odst. 1, 2 tr. zákona a byl jí podle §205 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, který jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle §59 odst. 2 tr. zákona bylo stěžovatelce uloženo omezení spočívající v tom, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradila škodu, kterou trestným činem způsobila. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu bylo odvolání stěžovatelky podle ustanovení §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
Výše uvedeného trestného činu se stěžovatelka měla (zkráceně řečeno) dopustit tak, že dne 28. 7. 2003 na pobočce pošty v Olomouci na ulici Ladova č. 2 prostřednictvím poštovní šekové poukázky typu B, za pomoci předloženého občanského průkazu na jméno M. Š., jejž měla ve svém držení neoprávněně, a vydávajíc se za jmenovanou před pracovnicí pošty, vybrala na místo M. Š. a k její škodě částku 142.722,50,- Kč ze zrušené smlouvy, kterou si ponechala pro svoji potřebu a jmenované M. Š. tak způsobila škodu v uvedené výši.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatelka (zkráceně řečeno) uvedla, že obecné soudy učinily závěr o vině na základě neúplného dokazování, neboť opřely svá skutková zjištění toliko o nepřímé důkazy, jmenovitě o výpověď matky poškozené a o znalecký posudek z oboru písmoznalectví - specializace ruční písmo, vypracovaný Mgr. et Bc. K. P. Stěžovatelka vznášela námitky proti postupu nalézacího soudu, jenž odmítl provést jí navrhované důkazy, zejména výslechem poškozené M. Š., vyšetřovacím pokusem k ověření časových údajů uvedených v obžalobě, revizním znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví a výslechem stěžovatelky za použití fyziodetekčního vyšetření (tzv. detektorem lži).
V trestní věci stěžovatelky bylo rovněž podáno dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. června 2007 sp. zn. 6 Tdo 639/2007 tak, že je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl; dospěl k závěru, že ačkoli stěžovatelka ohlásila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení skutku), ve skutečnosti byly její námitky toliko polemikou se skutkovými zjištěními, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů, pročež její námitky pod dovolací důvody vyjmenované v §265b tr. ř. podřadit nelze. Nejvyšší soud přitom odkázal i na konstantní judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na usnesení ze dne 2. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 78/05, v jehož odůvodnění Ústavní soud konstatoval, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. řádu nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je podmínkou a zároveň i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Rozhodnutí dovolacího soudu stěžovatelka ústavní stížností nenapadla.
III.
Ústavní stížnost představuje procesní prostředek určený k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]; k tomu, aby byla způsobilá věcného projednání, je zapotřebí splnit formální i obsahové podmínky, jež jsou zakotveny především v ustanovení §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Platí také, že Ústavní soud je vázán tzv. petitem, jímž stěžovatel určil ta rozhodnutí obecných soudů, která stížností napadá; nad takto vymezený rámec je ústavněprávní přezkum vyloučen.
V posuzované věci stěžovatelka rozhodnutí dovolacího soudu nenapadla, z čehož lze usuzovat, že vyjadřuje srozumění se závěrem, jímž dovolací soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť jde o lhůtu kogentní.
Dle ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4).
Dovolání v trestním řízení (§265a a násl. tr. ř.) není vždy posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Bylo-li dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. proto, že bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., nestalo se tak "z důvodů závisejících na uvážení" dovolacího soudu. V případě dovolání podaného s odkazem na ust. §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž lze vytýkat nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ačkoliv ve skutečnosti šlo o polemiku se skutkovými zjištěními, byl de facto uplatněn tzv. nezpůsobilý dovolací důvod, kterým se dovolací soud nemůže věcně zabývat. V takovém případě dovolací soud prostor pro "uvážení" zjevně nemá, a proto neplatí (srov. ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), že lze podat ústavní stížnost proti rozhodnutí odvolacího soudu ještě ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí soudu dovolacího.
Tak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě, v němž "posledním procesním prostředkem k ochraně práva", opřeným o námitku nesprávného zjištění skutkových okolností, bylo již odvolání. Od doručení rozhodnutí odvolacího soudu počíná běh 60-ti denní lhůty k podání ústavní stížnosti (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); dobrodiní ustanovení §74 odst. 4 tohoto zákona se neuplatní, neboť "mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje", nebyl "odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení".
Z toho plyne, že bylo-li dovolání v dané věci podáno z jiného důvodu než uvedeného v §265b tr. ř., pak je následná ústavní stížnost napadající toliko rozhodnutí odvolacího a nalézacího soudu (bez ohledu na to, jak je odůvodněna), "návrhem podaným po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem", neboť běh této lhůty se odvíjí od doručení rozhodnutí odvolacího soudu, k němuž došlo dne 9. 3. 2007, jak Ústavní soud zjistil z vyžádaných fotokopií příslušných doručenek (zatímco ústavní stížnost byla podána dne 20. 9. 2007).
Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost jako opožděnou odmítnout [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. listopadu 2007
JUDr. Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj