ECLI:CZ:US:1997:3.US.25.97
sp. zn. III. ÚS 25/97
Usnesení
III. ÚS 25/97-7
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENI
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele S.M., zastoupeného advokátem JUDr. V.B., o návrhu ze 20. ledna 1997, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem, který Ústavní soud obdržel 22. ledna 1997, se stěžovatel domáhal přezkoumání postupu řízení o určení otcovství k nezletilému V.H. a zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. října 1996, sp. zn. 20 Co 585/93. Ve stížnosti uvedl, že soud rozhodl bez jeho účasti a tím, že jej o jednání nevyrozuměl, neumožnil mu vyjádřit se ke všem důkazům. Soud také neprovedl navržené důkazy a jeho postupem a rozhodnutím, vycházejícím z neověřených důkazů, došlo k porušení zákona a "k zásahu na ochranu ústavně chráněného zájmu na rodině, neboť byl určen nesprávně otcem nezletilého."
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou. Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná běžet dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání, soudce zpravodaj, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne. /§72 odst. 1 písm. a) a odst. 2, §43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb./
111. ÚS 25/97-8
Z obsahu rozsudku Krajského soudu v Brně z 15. října 1996, sp. zn. 20 Co 585/93, a záznamu o odevzdání návrhu k doručení bylo zjištěno, že citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 22. listopadu 1996, návrh byl podán u pošty jako orgánu, který má povinnost jej doručit, 21. ledna 1997.
Podle §72 odst. 2 zák. o Ústavním soudu lhůta k podání stížnosti počala v předmětné věci běžet dnem právní moci rozsudku, tedy dnem 22. listopadu 1996, a skončila uplynutím 60 dnů, tj. 20. ledna 1997. S ohledem na zjištění, že návrh byl podán až dne 21. ledna 1997, tedy po lhůtě zákonem stanovené, rozhodl Ústavní soud tak, jak ve výroku obsaženo. /§43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb./ Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že stěžovatel podal dne 20. ledna 1996 k Okresnímu soudu v Uherském Hradišti podání, označené jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti. Pro běh a zachování lhůty k podání návrhu k Ústavnímu soudu je nevýznamné, jestliže je podán jinak, než má na mysli ustanovení §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. a §57 odst. 3 obč. soudního řádu. Pokud zástupce stěžovatele vycházel z §218 odst. 2 obč. soudního řádu, pak ze znění ustanovení nepochybně vyplývá, že jde o úpravu, týkající se lhůt a podání odvolání - nikoliv stížnosti k Ústavnímu soudu. Pro odmítnutí stížnosti z důvodu jejího opožděného podání nevyzýval soud zástupce stěžovatele k odstranění dalších vad návrhu /zástupce stěžovatele byl vyzván k předložení napadeného rozsudku s vyznačenou doložkou právní moci/, když nesplňoval i jiné náležitosti, stanovené v §34 zák. č. 182/1993 Sb. /nebyl předložen potřebný počet stejnopisů stížnosti, návrh neobsahoval řádné odůvodnění a pod./.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně 18. února 1997
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj