ECLI:CZ:US:1997:3.US.279.97
sp. zn. III. ÚS 279/97
Usnesení
III. ÚS 279/97
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ.
Ústavního soudu České republiky
Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti navrhovatele M.H., zastoupeného advokátem JUDr. J.S., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 1 Cmo 488/95-84, ze dne 3. 4. 1997, s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho základních práv a svobod, zaručovaných čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatel se domáhal u Krajského obchodního soudu v Brně pod sp.zn. 6 Ro 1560/94 náhrady škody, která mu vznikla vadným provedením stavebních prací. Po vyměření soudního poplatku požádal o osvobození od tohoto poplatku. Svou žádost odůvodňoval tím, že částku vyfakturovanou za provedení stavby řádně uhradil, odstranění vad stavby mu způsobilo další výdaje, musí splácet vysoký úvěr a má, jako podnikatel, ekonomické potíže. Jeho celková situace mu tedy neumožňuje soudní poplatek ve výši 246 316,- Kč uhradit, aniž by tím byla výrazně ohrožena životní úroveň jeho samotného a jeho nezletilých dětí. Uhrazení poplatku by pro jeho podnikatelskou činnost znamenalo naprostý krach. Soud I. stupně osvobození od soudních poplatků nepřiznal. Odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobce si musel být vědom, jakou cenu žalovanému
III. ÚS 279/97
uhradí. Skutečnost, že plnění ze strany žalovaného mohlo být vadné a že z tohoto důvodu mohl vzniknout žalobci nárok na náhradu škody, ještě samo o sobě nemůže odůvodnit takové poměry žalobce, pro které by mohlo být přiznáno osvobození od soudního poplatku.
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, v němž opětovně poukázal na svou obtížnou situaci, když zastavil veškerý svůj majetek na zajištění úvěru u České spořitelny, z úvěru byly zaplaceny i vadně provedené stavební práce a splácení úroků z úvěru způsobuje, že stěžovatel není v současné době schopen, aniž by ohrozil existenci své živnosti, soudní poplatek uhradit.
Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, změnil svým usnesením, č.j. 1 Cmo 488/95-84, ze dne 3. 4. 1997, napadené usnesení Krajského obchodního soudu v Brně tak, že stěžovateli přiznal osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny, tedy co do částky 123 158,- Kč. Vrchní soud odůvodnil své rozhodnutí tím, že soudy jsou povolány k tomu, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků (§1 o.s.ř.). Proto nelze účastníkovi přístup k soudu odepřít jen pro nedostatek prostředků na zaplacení soudního poplatku. Jestliže vrchní soud nevyhověl odvolání zcela, pak jen proto, že rozhodoval s poměrně značným časovým odstupem od vydání napadeného usnesení. Za tuto dobu se mohly stěžovatelovy poměry i výrazněji změnit, jak ostatně sám v odvolání uvedl (v tom smyslu, že jeho hospodářské výsledky se postupně zlepšují).
Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel včas ústavní stížnost, v níž především poukazuje na to, že odvolací soud neměl pro své stanovisko, že rozhodoval se značným časovým odstupem a že se tedy mohly hospodářské výsledky stěžovatele zlepšit, dostatečné podklady a neučinil nic pro to, aby skutková zjištění soudu I. stupně nějak doplnil. Opak je přitom pravdou, mnohamilionový úvěr nemá doposud stěžovatel splacen a úhrada soudního poplatku by pro něj znamenala nepřiměřené zatížení a ohrožení jeho podnikání a životní
úroveň jeho rodiny. Postupem obou soudů bylo porušeno jeho základní právo na soudní ochranu, která je mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhl proto, aby usnesení Vrchního soudu v Praze, čj. 1 Cmo 488/95-84, bylo zrušeno.
III. ÚS 279/97
Ze spisu Krajského obchodního soudu v Brně, sp.zn. 6 Ro 1560/94, vyplývá, že soud se do současné doby meritorně žalobou nezabýval. Pouze vyzval stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, o kterém pak dále jednal, se závěrem, že osvobození od poplatku se nepřiznává. Vrchní soud pak rozhodl bez jednání a přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši jedné poloviny.
Na tomto místě je třeba uvést, že ústavní soud je si vědom skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.
Stěžovatel v dané věci namítá, že rozhodnutím Vrchního soudu v Praze bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu, která je mu zaručena čl. 36 odst. 1 Listiny. Tento článek stanoví, že každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Toto právo stěžovatele nebylo postupem obecných soudů porušeno. Stěžovateli bylo umožněno obrátit se se svou věcí na soud a soudy se žalobou zabývají. Pokud stěžovatel namítá (v odvolání proti usnesení Krajského obchodního soudu v Brně, nikoliv v ústavní stížnosti), že tím, že nebyl osvobozen od soudních poplatků, bylo mu znemožněno uplatnit jeho právo u soudu, je třeba konstatovat, že vrchní soud zvážil stěžovatelovy argumenty a rozhodl o 50% osvobození od soudních poplatků. Na osvobození od soudních poplatků není právní nárok (arg. slovy "...na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo z části osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka... - viz ust. §138 odst. 1 o.s.ř.). Při svém rozhodování postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními §132 o.s.ř.
Je na místě také odkázat na stávající judikaturu obecných soudů (např. usnesení sp. zn. 5 Cmo 429/93 Vrchního soudu v Praze) kde je přiléhavým a odpovídajícím způsobem (i z hlediska čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) rozhodnuto, a to se závěrem, že ani u podnikatelských subjektů nelze předem vyloučit možnost použití ustanovení.§138
111. ÚS 279/97
o.s.ř., nelze ovšem jeho prostřednictvím přenášet důsledky podnikatelského rizika z podnikatelů samotných na stát.
Na základě těchto skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo než stížnost podle ust. §43 odst. 1 písmeno c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. října 1997
JUDr.Vladimír JURKA
soudce Ústavního soudu