ECLI:CZ:US:2003:3.US.28.03
sp. zn. III. ÚS 28/03
Usnesení
III. ÚS 28/03
Ústavní soud rozhodl dne 22. května 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele R. K., zastoupeného JUDr. S. K. advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2002 sp. zn. 2 To 161/2002, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí soudu, jímž byl po zrušení výroku soudu I. stupně uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody. Vyslovil přesvědčení, že jak v odvolacím řízení, tak v řízení před Krajským soudem v Brně ve věci sp. zn. 10 T 11/2000 byla porušena jeho práva, zakotvená v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, když nebyly provedeny důkazy v souladu s §88 odst. 4 věta první tr. řádu a když tak byly porušeny zásady trestního řízení, obsažené v §2 odst. 1 tr. řádu - poukázal na to, že soudy vycházely ze záznamů telekomunikačního provozu mobilního telefonu, z obsahu zaznamenaných rozhovorů, aniž pro použití takových důkazů byly splněny podmínky, vyplývající z citovaného ustanovení §88 odst. 4 tr. řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci bylo zjištěno, že označený soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně dle §254 odst. 1, 3 a 4 tr. řádu a pokud šlo o námitky zpochybňující zákonnost užití důkazu záznamem telekomunikačního provozu, v rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč po doplnění dokazování v odvolacím řízení bylo možno správnost rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit, když soud II. stupně neshledal důvody k pochybnosti o tom, že se skutek, z něhož byl stěžovatel uznán vinným, stal tak, jak byl uveden ve výroku. Na obsah označeného odůvodnění lze proto v dalším zcela odkázat, a to i pokud jde o hodnocení postupu soudu v souvislosti s §88 odst. 4 tr. řádu.
Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 22. května 2002