ECLI:CZ:US:2003:3.US.308.03
sp. zn. III. ÚS 308/03
Usnesení
III. ÚS 308/03
Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného mimo ústní jednání ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. P., zastoupené JUDr. Z. R., advokátem, proti průtahům Okresního soudu v Nymburce ve věci sp. zn. 10 C 841/95, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1, §34, §72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona], brojila stěžovatelka proti průtahům Okresního soudu v Nymburce ve věci sp. zn.
10 C 841/95 a porušování ústavně zaručeného práva obsaženého v čl. 36 odst. 1 a čl. 38
odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podle odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdila - stručně shrnuto - že od podání žaloby dne 31. července 1995 nebylo dosud, tedy za období téměř osmi let, dosaženo alespoň rozhodnutí soudu I. stupně. Stěžovatelka má za to, že soud nepostupoval v souladu s ust. §6 o. s. ř., dle kterého je soudu stanovena povinnost zvolit takový postup, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. Jako důvody uvádí pozdní nařizování jednání, špatnou volbu délky jednotlivých jednání, jakož i jejich nedostatečnou přípravu. S odkazem na to, že je věcí státu, aby své soudnictví vhodným způsobem organizoval, navrhla stěžovatelka, aby Ústavní soud zakázal pokračovat v porušování jejího ústavně zaručeného práva a uložil Okresnímu soudu v Nymburce projednat věc bez zbytečných průtahů.
Stěžovatelka k ústavní stížnosti přiložila kopii stížnosti na průtahy v řízení ze dne
11. dubna 2001, podanou předsedovi Okresního soudu v Nymburce, vyjádření předsedy tohoto soudu, že určité průtahy byly způsobeny změnou referujícího soudce a že bude vyřizování dané věci průběžně kontrolovat. Dále pak kopii nové stížnosti ze dne
18. prosince 2001 a odpověď předsedy soudu ze dne 16. ledna 2002, že věc byla přidělena z důvodu dlouhodobé pracovní neschopnosti a následné mateřské dovolené jiné soudkyni.
Účastník řízení, Okresní soud v Nymburce, proti jehož postupu ústavní stížnost směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§42 odst. 4 zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu Mgr. Petry K. (§30 odst. 4 zákona) tak, že poukázal na to, že určité průtahy v řízení byly způsobeny jednak nedostatečným personálním obsazením označeného soudu, jednak vysokou rozpracovaností na civilním úseku. Na průběh řízení měly vliv i opakované změny v osobě referujícího soudce, když daná věc vyžadovala poměrně rozsáhlé studium jak po skutkové, tak po právní stránce. Účastník však nesdílí názor stěžovatelky, že vhodnost postupu soudu může být posuzována podle počtu ústních jednání a doby, která uplynula mezi jednotlivými jednáními. Referující soudkyně spis obdržela v říjnu 2002 a spis měl 642 stran. Dále účastník rozvádí, jaké úkony byly učiněny po přidělení spisu s poukazem na nutnost přerušení řízení v důsledku smrti žalovaného. Soud má za to, že jeho současný postup je účelný, bez průtahů a směřuje k vyřízení věci. Po sdělení okruhu dědiců účastník rozhodne
o tom, s kým bude v řízení pokračovat. Až bude mít navíc k dispozici znalecký posudek, bude podle názoru soudu možné ve věci po nařízeném jednání rozhodnout. Dále účastník poukazuje na ust. §72 odst. 2 zákona s tím, že ústavní stížnost byla podána 17. června 2003 a že za průtahy by se dal označit postup soudu před dobou rozhodně podstatně delší než je
60 dnů před 17. 6. 2003. Z uvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost jako opožděnou a zjevně neopodstatněnou odmítl, popř. ji jako bezdůvodnou zamítl.
Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 10 C 841/95 a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti a vyjádření účastníka řízení, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z připojeného spisu Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 10 C 841/95 se podává, že dne 1. srpna 1995 byl tomuto soudu doručen návrh stěžovatelky na zahájení řízení o zaplacení částky 1,555.120,- Kč s přísl. proti žalovanému M. H. Uvedenou částku žádala stěžovatelka z titulu náhrady za užívání nemovitostí (stěžovatelka a žalovaný jsou podílovými spoluvlastníky nemovitosti - hotelu H., domu čp. 35/3 se stavební parcelou č. 2011
v P.). Ze spisu dále bylo zjištěno, že do doby rozhodnutí o ústavní stížnosti nebylo vydáno meritorní rozhodnutí soudem I. stupně.
Dále bylo z tohoto spisu zjištěno, že v době vydání rozhodnutí o této ústavní stížnosti je řízení přerušeno. Řízení bylo přerušeno usnesením Okresního soudu v Nymburce ze dne
4. srpna 2003 z důvodu úmrtí žalovaného dne 27. dubna 2003. Označený obecný soud dospěl k závěru, že v daném případě je možné v řízení pokračovat s dědici žalovaného (§107
odst. 2 o. s. ř.), okruh dědiců není přes dotazy soudu znám a nelze proto pokračovat v řízení (č. l. 576). Tato skutečnost je objektivní povahy a obecnému soudu I. stupně podle přesvědčení Ústavního soudu za této situace nezbývalo nic jiného, než řízení přerušit.
I přes předchozí tvrzené průtahy v řízení, které ostatně přiznává i účastník řízení, je však v době rozhodnutí o ústavní stížnosti řízení ve stavu, kdy již průtahy v řízení aktuální nejsou. Podle konstantní judikatury Ústavního soudu (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 26/03, IV. ÚS 145/03, a další) a nauky (srov. Filip, Holländer, Šimíček: Zákon o Ústavním soudu, Komentář 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2001, str. 296 a násl.) platí, že v takovém případě by vyslovení požadovaného výroku postrádalo jakoukoliv funkci. Jinými slovy řečeno, za této procesní situace by šlo o zásah Ústavního soudu postrádající co do svého obsahu svůj rozumný smysl a ve svém důsledku by byl eo ipso zjevně nadbytečný, neboť v době rozhodování Ústavního soudu k průtahům v předmětném řízení prokazatelně nedochází.
Z vyjádření účastníka řízení je zřejmé, že po vyjasnění okruhu účastníků (žalovaných) a po vypracování již zadaného znaleckého posudku bude po provedení tohoto důkazu a s přihlédnutím k dosavadnímu výsledku řízení ve věci meritorně rozhodnuto. Pokud by průtahy v řízení vznikly po zjištění okruhu dědiců, nebrání nic stěžovatelce zákonem předvídaným způsobem se budoucím průtahům v řízení bránit.
Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost [§43 odst. 2 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. září 2003