ECLI:CZ:US:1995:3.US.31.95
sp. zn. III. ÚS 31/95
Usnesení
III. ÚS 31/95
Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti Z.H. a L.D., zastoupených advokátem JUDr. V.J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 1995, sp. zn. 6 A 188/93, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí, ze dne 25. 5. 1993, č. j. 1489-11-148/93, jímž bylo zamítnuto odvolání, podané proti rozhodnutí O.ú. O., ze dne 18. 2. 1993, č. j. 1068/93, o nepovolení obnovy řízení, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
I.
Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. ledna 1995, sp. zn. 6 A 188/93, kterým bylo zastaveno řízení o přezkoumání rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 25. 5. 1993, č. j. 1489-11-148/93, jímž bylo zamítnuto odvolání, podané proti rozhodnutí O.ú., ze dne 18. 2. 1993, č. j. 1068/93, o nepovolení obnovy řízení.
Vrchní soud v Praze v citovaném usnesení vycházel z ustanovení §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí správních orgánů procesní povahy. Rozhodnutí o obnově se ve správním řízení, dle názoru soudu, rozpadá do dvou fází, a to jednak do řízení o povolení obnovy, v němž správní orgán posuzuje zda jsou dány stanovené podmínky pro povolení obnovy a meritorně se věcí nezabývá (§63 správního řádu), a jednak do obnoveného řízení (§64 správního řádu), ve kterém se teprve rozhoduje ve věci samé. Rozhodnutí správních orgánů o návrhu na obnovu řízení (její nepovolení) tudíž Vrchní soud v Praze považoval za rozhodnutí procesní, tj. za rozhodnutí, jež nemůže být předmětem přezkoumání soudem, což bylo podle §250d odst. 3 o. s. ř. důvodem zamítavého rozhodnutí soudu.
Stěžovatelé argumentují vůči rozhodnutí Vrchního soudu v Praze především skutečností, že rozhodování o povolení obnovy řízení je přímo závislé na posouzení věcných momentů, jako například skutečností nebo důkazů, které nemohly být použity v původním řízení, a tudíž nejsou pouze procesní povahy. Dále tvrdí, že právní názor Vrchního soudu v Praze by znamenal, že i rozhodnutí správního orgánu o nepovolení obnovy řízení v případě, že rozhodnutí bylo dosaženo trestným činem (§62 odst. 1 písm. e) správního řádu), by bylo soudně nepřezkoumatelné, v čemž spatřují porušení §244 o. s. ř. Z hlediska ústavního se stěžovatelé rozhodnutím Vrchního soudu v Praze cítí být dotčeni na právu na soudní ochranu.
II.
Řízení o povolení obnovy je řízením o přípustnosti obnovy. V tomto řízení zkoumá proto správní orgán pouze zákonné podmínky přípustnosti obnovy. Správní orgán tady postupuje obdobně jako při zkoumání přípustnosti jiných procesních návrhů. Správní orgán v tomto stadiu "nezkoumá meritorně pravomocné rozhodnutí, ale jen rozhodne o tom zda se obnova povolí nebo nařídí" (D. H. a kol., Správní právo - obecná část. P., 1994, s. 166). Jakkoli se řízení o povolení obnovy může týkat i posouzení skutkových otázek, oprávněnost důvodů obnovy zkoumá správní orgán teprve v řízení o věci samé. Není proto vyloučeno, že nové rozhodnutí ve věci vyzní nakonec stejně jako rozhodnutí napadené.
Z uvedených důvodů, a to bez ohledu na konkrétní důvod obnovy řízení, nutno rozhodnutí o povolení obnovy považovat za rozhodnutí procesní povahy a nikoli rozhodnutí meritorní, tj. ve věci samé.
V rámci posouzení důvodů ústavní stížností je nutno zaujmout i stanovisko k ústavnosti §248 odst. 2 písm. e) o. s. ř., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí správních orgánů procesní povahy. Podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je rozsah soudního přezkumu rozhodnutí orgánů veřejné správy stanoven zákonem. Cit. ustanovení, a stejně i čl. 4 Ústavy České republiky, přitom určují, že z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí, týkajících se základních práv a svobod. Jelikož právo na soudní přezkum rozhodnutí správních orgánů procesní povahy nelze podřadit pod žádné základní právo či svobodu, nelze v posuzované souvislosti ani konstatovat protiústavnost stávající úpravy o. s. ř.
Z uvedených důvodů vyplývá zjevná neopodstatněnost návrhu, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.
V Brně 20. dubna 1995
JUDr. Pavel Holländer
soudce zpravodaj