ECLI:CZ:US:2011:3.US.3110.11.1
sp. zn. III. ÚS 3110/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti TEMPLUM - společenské hry s. r. o., se sídlem Radlická 49, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. července 2011 č. j. 12 Co 288/2011-78 a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. dubna 2011 č. j. 28 C 89/2010-45, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2011 a označeném jako ústavní stížnost, stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2011 č. j. 12 Co 288/2011-78 "v plném rozsahu" a "v napadeném 50% rozsahu" zrušil i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 26. 4. 2011 č. j. 28 C 89/2010-45. Současně stěžovatelka požaduje, aby Ústavní soud rozhodl, že náklady jejího právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem zaplatí stát.
Z podání stěžovatelky je zřejmé, že nebylo sepsáno advokátem, a přesto, že stěžovatelka připojila k návrhu plnou moc, kterou zmocnila k zastupování v řízení před Ústavním soudem JUDr. O. R., není tato plná moc jmenovaným advokátem akceptována.
Ústavní soud z důvodu procesní ekonomie nevyzýval stěžovatelku k odstranění vady návrhu spočívající v nepřiložení řádné plné moci (§30 odst. 1 a §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a také ve skutečnosti, že její návrh nebyl sepsán jí zmocněným advokátem, neboť ověřil, že stěžovatelka byla již v řadě dalších řízení před Ústavním soudem (např. řízení vedená pod sp. zn. II. ÚS 1599/10, I. ÚS 2032/10, III. ÚS 2341/10, I. ÚS 2831/10, III. ÚS 317/11 a II. ÚS 1730/11) opakovaně poučována o podmínkách a náležitostech stanovených zákonem o Ústavním soudu pro řízení o ústavní stížnosti. Stěžovatelka byla před podáním předmětného návrhu také velmi dobře obeznámena s následky neakceptování výše uvedených podmínek, neboť i když se jí od Ústavního soudu dostalo již v minulosti podrobného poučení, jakým způsobem odstranit vady jejích podání, aby splňovala formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, stěžovatelka se jím neřídila. Tyto ústavní stížnosti proto musely být pro neodstranění vad ve stanovené lhůtě Ústavním soudem odmítnuty.
Stejný postup Ústavního soudu tedy mohla stěžovatelka předpokládat i v projednávané věci, pokud mu vědomě doručila vadnou a nekvalifikovanou ústavní stížnost.
Za dané situace bylo proto neúčelné, aby Ústavní soud zcela formalisticky vyzýval stěžovatelku k odstranění vad podání a poskytoval jí k takovému postupu přiměřenou lhůtu.
Ústavní soud proto, za přiměřené aplikace ustanovení §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2011
Jan Musil
soudce zpravodaj