ECLI:CZ:US:2021:3.US.3182.20.1
sp. zn. III. ÚS 3182/20
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců a Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti Martiny Terezy Cechové, zastoupené JUDr. PhDr. Stanislavem Balíkem, advokátem, sídlem Kolínská 1686/13, Praha 3 - Vinohrady, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2020 č. j. 55 Co 212/2020-43 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 25. května 2020 č. j. 73 EXE 11080/2015-22, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 9, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti EOS KSI Česká republika, s. r. o., sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 - Braník, jako vedlejší účastnice řízení, zastoupené Mgr. Zuzanou Kyovskou, advokátkou, sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 - Braník, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod, jakož i práva podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
2. Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen "obvodní soud") usnesením ze dne 25. 5. 2020 č. j. 73 EXE 11080/2015-22 zamítl návrh stěžovatelky (povinné) na zastavení exekuce vedené na její majetek soudním exekutorem JUDr. Miloslavem Zwiefelhoferem, Exekutorský úřad Praha 3 (dále jen "soudní exekutor"), pro vymožení částky ve výši 26 366 Kč podle vykonatelného exekučního titulu - rozsudku pro zmeškání vydaného obvodním soudem dne 16. 5. 2013 č. j. 10 C 92/2012-27. Stěžovatelka navrhovala zastavení exekuce z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu. Obvodní soud k tomu uvedl, že rozhodčí nález JUDr. Jana Brože ze dne 1. 6. 2010 sp. zn. B2010/00079, od něhož odvozovala stěžovatelka důvod pro zastavení exekuce, byl sice zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 3. 2011 č. j. 41 C 211/2010-31, avšak posléze byl nahrazen shora uvedeným řádným, pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.
3. K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesením ze dne 24. 8. 2020 č. j. 55 Co 212/2020-43 rozhodnutí obvodního soudu potvrdil. K námitce stěžovatelky, že rozsudek pro zmeškání neměl být vydán, neboť předvolání k soudnímu jednání, z něhož následně tento rozsudek pro zmeškání vzešel, jí bylo doručováno na adresu trvalého bydliště, které bylo v sídle Úřadu městské části Praha 9, na němž se však nezdržovala, městský soud uvedl, že bylo její záležitostí zajistit si doručování pošty na jinou adresu. O uplatněném nároku vedlejší účastnice řízení (oprávněné) stěžovatelka nepochybně věděla, neboť rozhodčímu nálezu se aktivně bránila. Skutečnost, že soud nejednal s jejím dřívějším právním zástupcem, byla nepřípadná, neboť jeho zmocnění zaniklo skončením řízení o zrušení rozhodčího nálezu, které bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 2. Městský soud uzavřel, že předvolání k jednání, při němž byl vydán exekuční titul, bylo stěžovatelce doručeno v souladu s §46b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), na její adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel.
II.
Argumentace stěžovatelky
4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá porušení svých shora uvedených ústavně zaručených práv. Soudům vytýká nepřezkoumatelnost jejich rozhodnutí a přepjatý formalismus. Konkrétně namítá, že jí nebylo zasláno vyjádření vedlejší účastnice řízení k jejímu odvolání k případné replice. V této souvislosti namítá rozpor se zásadou kontradiktornosti řízení, přičemž poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2016 sp. zn. III. ÚS 1139/15 (N 33/80 SbNU 427; rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Dále namítá, že samotné napadené usnesení městského soudu nebylo doručeno ani jí, ani jejímu právnímu zástupci, nýbrž advokátovi, který stěžovatelku zastupoval v řízení před obvodním soudem. Městskému soudu konečně vytýká, že se nevypořádal s její odvolací argumentací. Dále se věnuje doručování předvolání k jednání a vydání samotného rozsudku pro zmeškání, který sloužil jako exekuční titul. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spatřuje v tom, že se městský soud nevyjádřil k její argumentaci a polemice ohledně doručování (zejména k tomu, že se na doručovací adrese nezdržovala, takže nemohla nastat fikce doručení), kterou doprovázela odkazy na judikaturu Ústavního soudu [např. nálezy ze dne 16. 9. 2004 sp. zn. II. ÚS 451/03 (N 131/34 SbNU 325) nebo ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111)]. Stěžovatelka konečně cituje nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019 sp. zn. II. ÚS 3194/18, podle něhož v exekučním řízení přísluší obecným soudům zabývat se zásadními vadami exekučního titulu a jsou povinny zastavit výkon rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. v případech, v nichž by vedl ke zjevné nespravedlnosti. V této souvislosti opakovaně poukazuje na to, že úvěrovou smlouvu, která byla titulem pro uplatnění nároku vedlejší účastnicí řízení, nikdy nepodepsala, přičemž soudy i v řízení, v němž byl vydán rozsudek pro zmeškání, přestože v něm tyto námitky nemohla uplatnit, měly zkoumat pravost jejího podpisu.
III.
Vyjádření účastníků a vedlejší účastnice řízení
5. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníkům řízení a vedlejší účastnici řízení. Od obvodního soudu si rovněž vyžádal příslušný spis (sp. zn. 73 EXE 11080/2015).
6. Městský soud se domnívá, že se řádně vypořádal s argumentací stěžovatelky včetně námitek týkajících se toho, že exekuční titul byl vydán v podobě rozsudku pro zmeškání, a rovněž uvedl, kterou část její argumentace nepovažuje za případnou. Zde zopakoval, že každý účastník řízení je zodpovědný za dostavení se k soudu i přebírání pošty. Dále podotýká, že judikatura zmiňovaná stěžovatelkou k doručování fikcí se vztahovala k dřívější právní úpravě. Výhrady k oprávněnosti vydání rozsudku pro zmeškání stěžovatelka měla a mohla uplatnit v rámci opravných prostředků, avšak v exekučním řízení k nim přihlížet nelze.
7. Obvodní soud ve vyjádření plně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.
8. Vedlejší účastnice řízení se podrobněji vyjádřila k námitkám stěžovatelky. Vyslovuje přesvědčení, že nezasláním jejího vyjádření k odvolání stěžovatelky k případné replice nebyly naplněny premisy obsažené v nálezu sp. zn. III. ÚS 1139/15, neboť vedlejší účastnice řízení ve svém vyjádření neuváděla žádné nové skutečnosti nebo důkazy, ale pouze se omezila na vyvracení stěžovatelčiny argumentace. Poskytnutí prostoru k replice by vedlo pouze k opakování již předestřených argumentů a k dalšímu prodlužování řízení. Vedlejší účastnice řízení se rovněž vyjádřila k argumentaci ohledně doručování předvolání k jednání a obecně k možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Stěžovatelkou zmiňovaný nález sp. zn. II. ÚS 3194/18 rovněž nepovažuje za přiléhavý, a to s ohledem na zcela odlišné okolnosti (uvedený nález se týkal posouzení přiměřenosti výše úroků, tedy spočíval na právním posouzení, v nyní posuzované věci stěžovatelka argumentuje tím, že úvěrovou smlouvu nepodepsala, tedy nesprávností skutkových zjištění).
9. Ústavní soud zaslal vyjádření stěžovatelce k replice, ta však v přípise ze dne 18. 1. 2021 uvedla, že této možnosti nevyužije.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupen v souladu s §29 až §31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario).
V.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
11. Ústavní soud úvodem připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.
12. Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti zamítnutí jejího návrhu na zastavení exekuce. Její námitky se však spíše než samotného exekučního řízení týkají věcné podstaty exekučního titulu (námitka, že úvěrovou smlouvu nepodepsala) a procesních pochybení souvisejících s vydáním rozsudku pro zmeškání (vadné doručování předvolání). Co se týče exekučního řízení, namítá, že jí nebylo k replice doručeno vyjádření vedlejší účastnice řízení k jejímu odvolání, ani samotné ústavní stížností napadené rozhodnutí městského soudu. K námitce nedoručení vyjádření k replice Ústavní soud v prvé řadě uvádí, že z žádného procesního předpisu tato povinnost nevyplývá (toto je ostatně uvedeno i ve stěžovatelkou citovaném nálezu sp. zn. III. ÚS 1139/15). Jakkoliv Ústavní soud v tomto nálezu připouští možné porušení práva na soudní ochranu, resp. práva na spravedlivý proces, způsobené nezasláním vyjádření protistrany k replice, děje se tak jen ve specifických situacích, kdy by toto vyjádření bylo schopno ovlivnit výsledek řízení. Z obsahu vyžádaného spisu (viz č. l. 35 a násl.) se nicméně podává, že vyjádření vedlejší účastnice řízení žádné nové skutečnosti nepřinášelo, vedlejší účastnice řízení v něm pouze vyvracela argumentaci stěžovatelky a reagovala na jí uváděnou nálezovou judikaturu Ústavního soudu. V tomto směru nelze spatřovat v postupu městského soudu žádný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky.Stěžovatelka dále poukazovala na to, že jí, resp. jejímu právnímu zástupci, nebylo doručeno samotné ústavní stížností napadené usnesení městského soudu. I když je pravdivé tvrzení stěžovatelky ohledně toho, že usnesení městského soudu nebylo soudním exekutorem doručeno v té době stěžovatelkou zmocněnému JUDr. PhDr. Stanislavu Balíkovi, nýbrž jejímu původnímu právnímu zástupci (Mgr. Tomáši Černému), je evidentní, že stěžovatelka, resp. její stávající právní zástupce, se s uvedeným rozhodnutím seznámili.
13. Namítala-li stěžovatelka pochybení v řízení, které vedlo k vydání rozsudku pro zmeškání, ať již v tom směru, že úvěrovou smlouvu nepodepsala, nebo pochybení spočívající ve vadném doručování, nelze přehlédnout, že tato pochybení měla vytýkat v tomto řízení. Přenášet námitky výše uvedeného charakteru do exekučního řízení není v zásadě přípustné. Stěžovatelkou zmiňovaný nález (sp. zn. II. ÚS 3194/18) není s ohledem na odlišné skutkové souvislosti přiléhavý. Uvedený nález spatřoval zásadní vadu exekučního titulu v přiznání úroků z prodlení ve zcela nepřiměřené výši, která již nebyla v souladu s ústavním pořádkem. Ve stávající věci však stěžovatelka vznášela námitky skutkového (nepodepsání úvěrové smlouvy) a procesního charakteru (nesprávné použití fikce doručení). Námitky skutkového charakteru vztahující se k nalézacímu řízení skutečně nelze v exekučním řízení uplatňovat. Co se týče fikce doručení, Ústavní soud tento postup aproboval v případě, že se doručuje na adresu podle §46b písm. a) o. s. ř., tedy na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (srov. nález ze dne 11. 6. 2013 sp. zn. III. ÚS 272/13 (N 106/69 SbNU 733). Ani v tomto tedy nelze spatřovat porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky.
14. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele, rozhodl o ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. února 2021
Radovan Suchánek v. r.
předseda senátu