ECLI:CZ:US:2023:3.US.3332.22.1
sp. zn. III. ÚS 3332/22
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Svatopluka Bartoše, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Národní 973/41, Praha 1 - Staré Město, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. srpna 2022 č. j. 72 Co 126/2022-106 ve vztahu k nároku týkajícímu se finančního zadostiučinění a nákladů řízení v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. února 2022 č. j. 45 C 204/2020-77, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení části v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho práv zaručených zejména čl. 10 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel zároveň navrhl, aby Ústavní soud posuzovanou ústavní stížnost projednal přednostně.
Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že stěžovatel se po České republice - Ministerstvu spravedlnosti žalobou domáhal omluvy a finančního zadostiučinění ve výši 23 333 Kč za nesprávný úřední postup spočívající ve zveřejňování citlivých údajů stěžovatele v Centrálním registru oznámení z důvodu jeho působení jako veřejného funkcionáře (v období do 31. 12. 2020). Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem č. j. 45 C 204/2022-77 ze dne 2. 2. 2022 žalobu zamítl, neboť postup ministerstva nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), neshledal.
Městský soud v Praze ústavní stížností napadenou částí svého rozsudku prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
Stěžovatel namítá, že soudy měly přímo aplikovat Listinu i Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, navíc chybně vyložily odklad vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17 ze dne 11. 2. 2020 způsobem, který vyprazdňuje obsah ústavně zaručených základních práv a podřizuje je bez dalšího zákonné úpravě. Podle stěžovatele byla vykonatelnost nálezu odložena, aby Parlament nahradil neústavní úpravu ve lhůtě stanovené Ústavním soudem, a nikoli, aby jiné orgány státu mohly porušovat ústavně zaručená základní práva a svobody až do posledního dne odložené vykonatelnosti. Odpovědnost státu za nesprávný úřední postup je přitom odpovědností objektivní bez možnosti liberace, stát se jí tudíž nemůže nijak zprostit.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Stručně řečeno, v posuzované věci jde především o účinky nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, kterým byl uplynutím dne 31. 12. 2020 zrušen §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění účinném od 30. 6. 2018. Soudy řešily otázku, zda má nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 za následek nesprávnost postupu Ministerstva spravedlnosti jako správce registru oznámení, které podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů v rozsahu stanoveném zrušenou zákonnou úpravou přede dnem vykonatelnosti tohoto nálezu umožnilo každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti; jinými slovy, zda šlo o nesprávný úřední postup tohoto ministerstva ve smyslu §13 zákona č. 82/1998 Sb.
Ústavní soud se totožnou problematikou zabýval mimo jiné ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22 ze dne 29. 11. 2022, kterým byl překonán právní názor vyslovený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 579/22 ze dne 18. 10. 2022. Podle pléna Ústavního soudu nález sp. zn. Pl. ÚS 38/17 neměl za následek nezákonnost postupu Ministerstva spravedlnosti, které jako správce registru oznámení v období od vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů do dne jeho vykonatelnosti dále umožňovalo podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů každému bezplatně nahlížet do registru oznámení prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném uvedeným zrušeným ustanovením (výrok I). Samotné umožnění nahlížení do oznámení veřejných funkcionářů uvedených v §2 odst. 1 zákona o střetu zájmů v období do 31. 12. 2020 způsobem podle §13 odst. 3 věty první a druhé zákona o střetu zájmů, tedy bezplatně prostřednictvím veřejné datové sítě bez předchozí žádosti v rozsahu stanoveném v §14b odst. 1 písm. a) až c) zákona o střetu zájmů, tak podle pléna nezakládá právo těchto veřejných funkcionářů vůči státu na náhradu nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu §13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. (výrok II).
Došlo-li k odkladu vykonatelnosti nálezu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, nemohou na důsledcích tohoto odkladu, jak byly vyloženy ve stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 57/22, nic změnit ani argumenty ohledně přímé aplikace Listiny či Úmluvy. Za dané situace tak Ústavní soud považuje za dostačující na odůvodnění citovaného stanoviska (které bylo přijato na návrh vzešlý z řízení o ústavní stížnosti fyzické osoby, která byla zastoupena stejnou advokátkou jako stěžovatel v nynější věci) odkázat a konstatovat, že s ohledem na jeho závěry lze ústavní stížnost odmítnout mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k uvedenému Ústavní soud už ani nevyzýval k odstranění nedostatků plné moci (podobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1488/17 ze dne 30. 5. 2017 či sp. zn. II. ÚS 3614/15 ze dne 9. 8. 2016). K přednostnímu projednání posuzované ústavní stížnosti Ústavní soud důvod neshledal.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. ledna 2023
Jiří Zemánek v. r.
předseda senátu