ECLI:CZ:US:2011:3.US.340.11.1
sp. zn. III. ÚS 340/11
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci návrhu A. H., proti rozsudkům Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 11. 2010, č. j. l Ans 6/2010-59, a č. j. 1 As 76/2010-58, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2010, č. j. 30 Ca 111/2009-32, a č. j. 30 Ca 121/2009-32, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 4. 2. 2011, se navrhovatelka domáhá zrušení shora označených rozhodnutí správních soudů, neboť jimi byla "nesporně porušena ústavně zaručená práva stěžovatele, zejména právo na spravedlivý soudní proces a to i zjevně protiústavním (ale i nezákonným) postupem a rozhodnutími" označených soudů.
Podání navrhovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§30, §31 zákona o Ústavním soudu).
K odstranění formálních a obsahových nedostatků podání, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vedena písemnou výzvou, doručenou jí dne 28. 2. 2011. Dostalo se jí tak náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí a byla současně upozorněna, že neodstraní-li nedostatky návrhu ve lhůtě 30 dnů, bude její návrh Ústavním soudem odmítnut.
Ačkoli bylo navrhovatelce vyhověno v žádosti (ze dne 30. 3. 2011) o prodloužení stanovené lhůty o dalších 30 dnů (sdělení o tom jí bylo doručeno dne 11. 4. 2011), nebyly ani v této - nové - lhůtě dříve vytknuté vady odstraněny.
Další žádosti navrhovatelky o prodloužení lhůty k odstranění vad (doručené Ústavnímu soudu dne 16. 5. 2011) již vyhověno nebylo s tím, že zákonná šedesátidenní lhůta je plně dostačující pro podání formálně perfektní ústavní stížnosti, a její faktické prodlužování stanovováním dalších lhůt k jejímu doplňování či odstraňování vad by mělo být výjimečné. Uváděné skutečnosti, pro které by měla být lhůta určená jí k odstranění vad znovu prodloužena, pak za onen výjimečný důvod považovat nelze, neboť navrhovatelka jen opakuje zcela všeobecné důvody, jež uvedla již v žádosti předchozí (nová žádost je zjevně její kopií); neodůvodněné prodlužování lhůty by navrhovatelku též neoprávněně zvýhodňovalo ve srovnání s jinými stěžovateli, kteří své zákonné povinnosti podat bezvadnou ústavní stížnost v zákonem stanovené lhůtě dostáli. Nelze ani odhlédnout od skutečnosti, že již při podání ústavní stížnosti bylo navrhovatelce z jiných řízení vedených u Ústavního soudu (a to již od roku 2004) známo, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, jakož i to, že v řízení před Ústavním soudem je vyžadováno povinné zastoupení advokátem.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh navrhovatelky odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2011
Vladimír Kůrka
soudce zpravodaj