ECLI:CZ:NSS:2010:1.AS.76.2010:58
sp. zn. 1 As 76/2010 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců
JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: A. H., proti žalovanému:
Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 2, Hradec Králové,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2009, čj. 8587/RR/2009-3, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 3. 2010,
čj. 30 Ca 121/2009 - 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Žalobkyně požádala dne 4. 3. 2008 Městský úřad Jičín o vydání rozhodnutí ve věci
celkové opravy domu č. p. 192 v obci Sobotka. Městský úřad v rozhodnutí ze dne 3. 4. 2009,
čj. MuJc/2008/4797/SPP/Mez/46, konstatoval přípustnost navržených prací, přičemž současně
stanovil podmínky, které je třeba při přípravě a provádění prací dodržet. Jednou z podmínek bylo
zpracování standardního stavebně-historického průzkumu jako podkladu pro projektovou
dokumentaci k obnově budovy. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala, žalovaný však
rozhodnutím ze dne 4. 6. 2009, čj. 8587/RR/2009-3, odvolání zamítl.
[2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u krajského soudu. Následně
požádala o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů. V potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla, že její příjmy ze samostatné výdělečné
činnosti za rok 2008 činily 165 600 Kč, což doložila kopií daňového přiznání k dani z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období roku 2008. Stěžovatelka v dané době ještě nepodala daňové
přiznání za zdaňovací období roku 2009. Dávky nemocenského pojištění pobírala žalobkyně
v období od 19. 1. 2009 do 22. 3. 2009 a činily celkem 4884 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že nem á
žádný majetek vyšší hodnoty, který by mohl být nyní zpeněžen a použit k zaplacení soudního
poplatku, neboť veškerý majetek vyšší hodnoty včetně účtů je obstaven nezákonně nařízenými
a prováděnými exekucemi. Tyto exekuce brání žalobkyni v nakládání s majetkem, nejedná se
o disponibilní příjmy. Za služby spojené s bydlením včetně nájemného platí žalobkyně 12 388 Kč
měsíčně, což doložila kopií dokladu SIPO za měsíc únor 2010. Ž alobkyně dále uvedla, že u ní
i jejích blízkých dlouhodobě přetrvává nepříznivý zdravotní stav. Vykázaný skutečný příjem
nepokrývá ani nejnutnější reálné výdaje žalobkyně, za služby spojené s bydlením zaplatí v roce
2010 nejméně 148 656 Kč.
[3] Krajský soud žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce z řad advokátů v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl. Vyšel ze zjištění, že měsíční
příjem žalobkyně činil v roce 2008 částku ve výši 13 800 Kč. Životní minimum je dle §2 zákona
č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, 3126 Kč. Z toho je patrné, že příjmy
žalobkyně výrazně převyšují životní minimum. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti (soudní
spisy sp. zn. 30 Ca 95/2008, 30 Ca 96/2008 a 30 Ca 187/2008) známo, že žalobkyně vlastní
rozsáhlý nemovitý majetek, o němž se však v potvrzení nezmínila. V katastrálním území Sobotka
se jedná o dvě budovy bez čísla popisného, stavební parcely č. 838 a 839, pozemkové parcely
č. 622/2, 622/40, 622/41 (to vše ve spoluvlastnictví, podíl žalobkyně činí 1/2), dále o rodinné
domy č. p. 192 a 194 se stavebními parcelami č. 59 a 62 a pozemkovou parcelou č. 13 (to vše
ve výlučném vlastnictví) a v neposlední řadě o budovu č. p. 395, stavební parcelu č. 505
a pozemkovou parcelu č. 1508/5 (to vše ve spoluvlastnictví, podíl žalobkyně je 102/840).
V katastrálním území Rokytnice nad Jizerou je žalobkyně spoluvlastnicí (podíl 1/3) sedmi budov
bez čísla popisného a stavebních parcel č. 1067, 1068, 1069, 1070, 1071, 1072 a 1073.
V katastrálním území Mladá Boleslav je výlučnou vlastnicí se dmi budov bez čísla popisného
a stavebních parcel č. 127/1, 127/3, 127/4, 127/5, 128/2, 128/3, 128/4, 129/2 a 129/3.
[4] Krajský soud porovnal na jedné straně příjmy žalobkyně a její majetkové poměry včetně
uvedených výdajů a na druhé straně výši soudního poplatku. Dospěl k závěru, že příjmy
žalobkyně a její majetkové poměry jí nebrání v uplatnění práva na soudní ochranu. Žalobkyně
nedoložila, že by neměla dostatek finančních prostředků, aby nem ohla uhradit soudní poplatek
ve výši 2000 Kč. Exekuční postižení nemovitostí, které jsou ve výlučném vlastnictv í či podílovém
spoluvlastnictví žalobkyně, sice omezuje její dispoziční oprávnění k tomuto majetku, bez dalšího
však nemá pro posuzování jejích celkových majetkových poměrů význam. Zdravotní potíže
žalobkyně nikterak nespecifikovala, ale jelikož čerpala v letech 2005 – 2009 dávky nemocenského
pojištění jen po krátkou dobu, nemá tento aspekt významnější vliv na osobní poměry žalobkyně.
Právně irelevantní jsou případné výdaje žalobkyně vynakládané v souvislosti s jinými soudními
řízeními. Na závěr krajský soud dodal, že správnost jeho závěrů byla v minulosti opakovaně
potvrzena rozhodnutími Nejvyššího správního soudu (např. rozsudky ze dne 26. 8. 2009,
čj. 1 Ans 7/2009 - 75 a sp. zn. 1 As 68/2009). V případech již posouzených Nejvyšším správním
soudem navíc byl poměr mezi příjmy a výdaji pro stěžovatelku ještě nepříznivější než nyní.
II.
Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti
[5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti usnesení soudu kasační stížnost
z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b), c), d) a e) s. ř. s. Uvedla v ní, že v odůvodnění rozhodnutí
soudu jsou hrubě a účelově zkresleny i ty nejzákladnější rozhodné skutečnosti . Tím je potvrzena
důvodnost opakovaně vznášených námitek podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové
a jejich vyloučení z projednávání věcí stěžovatelky, stejně jako jejích blízkých. Dále tuto tezi
rozvíjí v tom směru, že je pro ni nemožné a ponižující domáhat se zajištění spravedlivé ochrany
práv a oprávněných zájmů u krajského soudu, čímž je znevážena i vý chova k zachovávání
zákonů, čestnému plnění povinností a úctě k právům jiných osob. Je zřejmé, že žalobkyně soudu
řádně prokázala splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků i ustanovení zástupce,
a proto znovu žádá o jejich důvodné přiznání a znovu důvodně namítá podjatost soudců
krajského soudu, tedy i dr. Rutsche. Navrhuje jejich vyloučení z projednávání dané věci
a přikázání věci jinému krajskému soudu. Navíc napadené usnesení dosud nebylo žalobkyni řádně
a účinně doručeno pro vady na straně doručujícího orgánu. Stěžovatelka v této souvislosti
navrhuje provedení důkazu obálkou podací číslo R1289 podanou k přepravě dne 9. 3. 2010.
Proto navrhuje, aby bylo neprodleně rozhodnuto, že doručení usnesení na č. l. 32 spisu je
neúčinné.
[6] Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti nebylo vyžádáno, neboť se jedná o věc týkající
se výlučně a osobně stěžovatelky.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil účinnost doručení napadeného usnesení
stěžovatelce, s čímž souvisí otázka včasnosti kasační stížnosti [III.A.]. Následně se zabýval
námitkou zmatečnosti řízení před krajským soudem [důvod dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
III.B.] a posléze posouzením podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků
a ustanovení zástupce z řad advokátů krajským soudem [důvod dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
III.C.].
III.A.
Účinnost doručení napadeného rozhodnutí stěžovatelce
[9] Otázkou neúčinnosti doručení rozhodnutí se Nejvyšší správní soud zabýval ve vztahu
ke stěžovatelce již v rozsudku ze dne 5. 5. 2010, čj. 1 As 24/2010 - 193 (všechna zde
cit. rozhodnutí NSS jsou přístupná na www.nssoud.cz). Nezbývá než zopakovat,
že „[p]ro doručování písemností v soudním řízením před správními soudy obecně platí, že soud doručuje písemnosti
primárně do datové schránky; není-li možné doručit písemnost tímto způsobem, doručuje ji soudním doručovatelem,
prostřednictvím držitele poštovní licence, popřípadě zvláštní poštovní licence nebo prostřednictvím veřejné datové sítě.
Ukáže-li se toho potřeba, může soud požádat o doručení i jiný státní orgán (§42 odst. 1 s. ř. s.). Pro způsob
doručování se obdobně užijí předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li soudní řád
správní jinak (§42 odst. 5 s. ř. s.).“ Dle §49 odst. 1 o. s. ř. se do vlas tních rukou doručují zásilky,
u nichž tak stanoví zákon (např. rozsudek) nebo nařídí-li tak soud. „Při doručování písemností určených
do vlastních rukou se postupuje podle §49 o. s. ř. Nezastihne-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost
uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne -li si adresát
písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této
lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí
písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti
do schránky. Z uvedené právní úpravy doručování písemností určených do vlastních rukou plyne, že není -li adresát
písemnosti zastižen, je písemnost uložena a adresátu písemnosti je zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Pokud si
v zákonem stanovené desetidenní lhůtě uvedenou písemnost nevyzvedne, nastává fikce doručení posledním dnem této
lhůty.“
[10] V posuzovaném případě nebyla datová schránka stěžovatelky nalezena (viz úřední záznam
ze dne 8. 3. 2010 na č. l. 36 soudního spisu sp. zn. 30 Ca 111/2009, který se týká rovněž
stěžovatelky a byl učiněn ve stejný den, kdy bylo vypraveno i usnesení čj. 30 Ca 121/2009 - 32),
proto bylo napadené usnesení stěžovatelce doručováno do vlastních rukou prostřednictvím
provozovatele poštovních služeb. Z doručenky založené na č. l. 35 soudního spisu je zřejmé,
že stěžovatelka nebyla v době doručování zastižena na adrese svého trvalého bydliště, proto byla
písemnost uložena v provozovně provozovatele poštovních služeb a připravena k vyzvednutí
dne 10. 3. 2010 a stěžovatelce byla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Stěžovatelka si
předmětnou písemnost v úložní době nevyzvedla, proto byla vložena do domovní schránky
dne 23. 3. 2010. Je nesporné, že zásilka byla uložena dne 10. 3. 2010. Desetidenní lhůta
pro vyzvednutí písemnosti uběhla v pondělí 22. 3. 2010. Následujícího dne byla písemnost
stěžovatelce vhozena do domovní schránky. Z výše popsaného skutkového stavu vyplývá,
že napadené usnesení bylo stěžovatelce doručeno fikcí v pondělí 22. 3. 2010. Námitka
nesprávného, resp. neúčinného, doručení proto není důvodná, neboť stěžovatelka neuvedla
žádnou konkrétní skutečnost předpokládanou v §50d o. s. ř., jež by účinnost doručení
napadeného usnesení zpochybnila.
[11] Kasační stížnost podala stěžovatelka faxem dne 6. 4. 2010, v zákonem stanovené lhůtě ji
doplnila písemným podáním (k poštovní přepravě podáno dne 6. 4. 2010, krajskému soudu
doručeno dne 8. 4. 2010). Stěžovatelka tedy podala kasační stížnost v poslední den dvoutýdenní
lhůty dle §106 odst. 2 s. ř. s. Kasační stížnost byla podána včas, tj. není ani předčasná,
ani opožděná, důvod pro odmítnutí kasační stížnosti dle §46 odst. 1 písm. b) ve spojení
s §120 s. ř. s. není naplněn.
[12] Z textu kasační stížnosti vyplývá, že stěžovatelka písemnost fakticky obdržela, zná
dokonce podací číslo a datum podání zásilky, které nelze běžně zjistit jinak než právě z obálky.
Stěžovatelka se seznámila s obsahem zásilky (usnesením krajského soudu), podala proti němu
perfektní a včasnou kasační stížnost. Nejvyššímu správnímu soudu tedy není zřejmé, v čem by
mělo spočívat stěžovatelkou tvrzené zkrácení na jejích právech.
III.B.
Zmatečnost řízení před krajským soudem
[13] Stěžovatelka namítla, že v dané věci rozhodl soudce vyloučený pro podjatost.
[14] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ústavní soud v nálezu
sp. zn. I. ÚS 370/04 ze dne 27. 10. 2004 (N 159/35 SbNU 181) uvedl, že nestrannost soudce je
především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům).
Kategorii nestrannosti je však třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní
ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu
pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý,
nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem
k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska
objektivního (viz též např. usnesení NSS ze dne 18. 12. 2009, čj. Nao 82/2009 - 157).
[15] Stěžovatelka založila námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Hradci Králové,
zejména pak předsedy senátu JUDr. Rutsche, na tom, že rozhodnutí o žádosti o osvobození
od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů je pro ni nepříznivé, nazákonné.
Dle §8 odst. 1 věty třetí s. ř. s. však nejsou důvodem pro vyloučení soudců okolnosti spočívající
v jejich postupu v řízení o projednávané věci nebo v jejich rozhodování v jiných věcech. Výtky
stěžovatelky napadající zákonnost rozhodnutí krajského soudu, stejně jako jeho postup v řízení
mohou být důvodem kasační stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a), resp. d) s. ř. s. Stěžovatelka
ostatně tuto námitku v hrubých obrysech uplatnila a soud se jí zabýval v další části rozsudku
(III.C.).
[16] Dále je třeba dodat, že o námitce podjatosti vznesené žalobkyní v kasační stížnosti
a upřesněné v podání ze dne 7. 5. 2010 rozhodl Nejvyšší správní soud usnesením ze dne
17. 6. 2010, čj. Nao 38/2010 - 47. Dospěl v něm k závěru, že soudci Krajského soudu v Hradci
Králové JUDr. Jan Rutsch, JUDr. Pavel Kumprecht a Mgr. Helena Konečná nejsou vyloučeni
z projednávání věci vedené pod sp. zn. 30 Ca 121/2009.
[17] Lze tak uzavřít, že kasační stížností napadené rozhodnutí nevydal vyloučený soudce,
řízení před krajským soudem nebylo zmatečné. Tato námitka je nedůvodná.
III.C.
Splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce
[18] Stěžovatelka dále uplatnila povšechnou námitku, že řádně prokázala splnění podmínek
pro osvobození od soudních poplatků. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 24. 8. 2010,
čj. 4 As 3/2008 - 78, uvedl, že „míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní
ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může
správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další
argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postup em by přestal být nestranným
rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ Tyto závěry se vztahují i na důvody kasační
stížnosti (kasační námitky) a míru podrobnosti přezkumu napadeného rozhodnutí Nejvyšším
správním soudem.
[19] Jelikož je námitka stěžovatelky zcela obecná, není z ní zřejmé, které konkrétní úvahy
krajského soudu jsou dle jejího názoru v rozporu se zákonem či předloženými listinnými důkazy,
mohl se jí Nejvyšší správní soud zabývat taktéž pouze ve zcela obecné rovině.
[20] Dle §36 o dst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dos tatečné prostředky, může být
na vlastní žádost usnesením předsedy senátu osvobozen od soudních poplatků. Dospěje-li však
soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.
[21] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že krajský soud se pečlivě zabýval výdělkovými,
majetkovými i osobními poměry stěžovatelky. Krajský soud zohlednil příjmy stěžovatelky, přitom
vycházel z jí uvedených údajů doložených daňovým přiznáním, do úvahy vzal i její v ýdaje spojené
s bydlením, to vše poměřil výší životního minima upraveného zákonem č. 110/2006 Sb.,
o životním a existenčním minimu, a výší soudního poplatku (2000 Kč). Přihlédl rovněž
ke zdravotním potížím stěžovatelky a řádně odůvodnil, proč tyto obtíže nemají významný vliv
na poměry stěžovatelky.
[22] Krajský soud dále poukázal, že stěžovatelka v potv rzení o osobních, výdělkových
a majetkových poměrech neuvedla, že je výlučnou vlastnicí či podílovou spoluvlastnicí něk olika
nemovitostí v katastrálních územích Sobotka, Rokytnice nad Jizerou (přesněji Horní Rokytnice
nad Jizerou) a Mladá Boleslav. Krajský soud se rovněž vypořádal s tím, že stěžovatelka není
oprávněna s nemovitostmi disponovat, jelikož jsou v důsledku exekuce obstavené. V této
souvislosti lze odkázat na závěry vyřčené v rozsudku NSS ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 39/2009 - 88
(publ. pod č. 1962/2010 Sb. NSS), dle nichž nevěrohodnost či neúplnost tvrzení stěžovatelky
ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje, aby bylo žádosti
vyhověno.
[23] Nejvyšší správní soud je toho názoru, že se krajský soud důkladně zabýval všemi
tvrzeními stěžovatelky relevantními z pohledu přiznání osvobození od soudních poplatků,
své závěry dostatečně odůvodnil. Porovnáním výše průměrného měsíčního příjmu stěžovatelky
s částkou životního minima, lze dospět k závěru, že náklady, je ž by stěžovatelka vynaložila
na zaplacení soudního poplatku, by ji nezatížily takovým způsobem, že by ve svém důsledku
znamenaly odepření možnosti dovolat se svého práva u soudu. Konečně je třeba poukázat
na rozsudky ze dne 26. 8. 2009, čj. 1 As 65/2009 - 81 a čj. 1 As 68/2009 - 123, v nichž se
Nejvyšší správní soud zabýval splněním podmínek pro osvobození od soudních poplatků
na straně stěžovatelky a dospěl k závěru, že tyto podmínky nejsou naplněny. V těchto
rozhodnutích navíc soud vycházel z nižších příjmů, než jaké stěžovatelka uvedla a doložila v nyní
posuzovaném případě.
[24] Jelikož je splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků podmínkou
ustanovení zástupce z řad advokátů, krajský soud zcela v souladu se zákonem zamítl i tento návrh
(shodně rozsudek NSS ze dne 13. 9. 2007, čj. 9 As 43/2007 - 77).
[25] Tato námitka je rovněž nedůvodná.
IV.
Závěr a náklady řízení
[26] Nejvyšší správní soud na závěr podotýká, že vzhledem ke specifické povaze napadeného
usnesení netrval na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost ani na zastoupení
stěžovatelky advokátem (viz k tomu detailně rozsudek NSS ze dne 24. 10. 2007,
čj. 1 Afs 65/2007 - 37).
[27] Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná, a proto ji dle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. Soud přitom neshledal žádnou vadu,
k níž by byl povinen přihlédnout i bez návrhu (§109 odst. 3 s. ř. s.).
[28] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud na základě
§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná,
a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v tomto řízení úspěšný,
žádné náklady nevznikly, a proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2010
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu