ECLI:CZ:US:2003:3.US.360.03
sp. zn. III. ÚS 360/03
Usnesení
III. ÚS 360/03
Ústavní soud rozhodl dne 16. října 2003 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele JUDr. J. J., zastoupeného Mgr. V. S., advokátem, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. dubna 2003 č. j. 29 Odo 693/2001-110 a Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2001 č. j. 7 Cmo 1106/2000-79, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, která jsou zakotvena v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na své postavení v souvislosti s přechodem majetku a nevypořádaných závazků subjektu AGB, investičního fondu II, a. s., jehož byl akcionářem, a vyslovil přesvědčení, že na něj i na ostatní "poslední" akcionáře přešel ze zákona a v odpovídajícím rozsahu majetek akciové společnosti, a proto nemůže být odmítán v civilním řízení, a tedy ani při včasném uplatnění opravného prostředku proti rozhodnutí soudu, tj. dovolání.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 2001 č. j. 7 Cmo 1106/2000-79 bylo zjištěno, že stěžovatel nebyl v odvolacím řízení proti usnesení Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 13. dubna 2000 č. j. 32 Cm 470/96-44 účastníkem řízení. Proto rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo dovolání stěžovatele jako osoby neoprávněné odmítnuto, zásah do práv, jichž se v návrhu dovolával, shledán nebyl a ústavní stížnost napadající usnesení Nejvyššího soudu ČR ve výroku, kterým se dovolání stěžovatele odmítá a není mu přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení, je zjevně neopodstatněná. Pokud jeho návrh směřuje proti dalším výrokům usnesení č. j. 29 Odo 693/2001-110 a proti výše označenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, nutno konstatovat, že jde o ústavní stížnost, podanou osobu neoprávněnou, když stěžovatel není osobou dotčenou výrokem, kterým se zamítá dovolání navrhovatele (T. B.) a rozhoduje o jeho nákladech a když stěžovatel, jak výše zmíněno, nebyl účastníkem řízení před Vrchním soudem v Praze, který dne 25. května 2001 rozhodl usnesením č. j. 7 Cmo 1106/2000-79.
Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. října 2003