ECLI:CZ:US:2004:3.US.369.04
sp. zn. III. ÚS 369/04
Usnesení
III. ÚS 369/04
Ústavní soud rozhodl dne 21. října 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci ústavní stížnosti Ing. K. H., zastoupeného JUDr. D. K. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 sp. zn. 7 To 185/2004 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 sp. zn. 10 T 281/2003 o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby a o ponechání ve vazbě, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 10. července 2004 se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 sp. zn. 7 To 185/2004 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 sp. zn. 10 T 281/2003 o zamítnutí žádosti o propuštění z vazby a o jeho ponechání ve vazbě. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen ve svých základních právech a svobodách, vyplývajících z čl. 3 odst. 3 ve spojitosti s čl. 14, dále z čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 5, čl. 36, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
Ze spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z ústavní stížnosti a z jejích příloh, bylo zjištěno následující:
Usnesením ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725 Městský soud v Brně zamítl žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a zároveň rozhodl o jeho ponechání ve vazbě ve smyslu ustanovení §67 písm. a) a c) a §71 odst. 6 tr. řádu. Stížnost do uvedeného rozhodnutí byla následně zamítnuta usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 č. j. 7 To 185/2004-754.
Dle názoru stěžovatele, obsaženého v předmětné ústavní stížnosti, byl postupem obou soudů zkrácen v právu na slyšení soudem, přičemž v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 573/02. Dále namítá neexistenci konkrétních skutečností, jež by odůvodnily naplnění podmínek ponechání ve vazbě dle ustanovení §67 písm. a) a c) tr. řádu.
Dle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud ústavní stížnost pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva odmítne z důvodu nepřípustnosti. Ústavní soud ve své konstantní judikatuře interpretuje podmínku subsidiarity pro podání ústavní stížnosti v materiálním smyslu, tj. pro její naplnění nepostačuje pouhé uplatnění procesního prostředku k ochraně práva ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytnost namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo nebo svoboda promítá.
Ze stížnosti Ing. K. H., směřující proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 12. března 2004 č. j. 10 T 281/2003-725, podané jeho jménem samostatně oběma jeho obhájci (spis Městského soudu v Brně sp. zn. 10 T 281/2003, č. l. 732-734, 737-739), Ústavní soud zjistil, že v ní stěžovatel námitku zkrácení v právu být příslušným soudem v daném řízení slyšen, neuplatnil.
Pro uvedené nelze, než z pohledu stížnostního bodu - porušení základního práva na slyšení soudem dle čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 5 odst. 4 a čl. 6 Úmluvy předmětnou ústavní stížnost v této části odmítnout dle §43 odst. 1 písm. e) ve spojení s §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, z důvodu nepřípustnosti.
Dle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný.
Obecné soudy při posuzování předmětné věci respektovaly kautely, plynoucí z tr. řádu, respektovaly příslušná procesní ustanovení a svoje rozhodnutí řádně a přiléhavě odůvodnily, přičemž v otázce důvodnosti vazby dle §67 písm. a) a c) tr. řádu adekvátně reagovaly na námitky stěžovatele. Napadenými rozhodnutími tudíž základní práva na nedotknutelnost osobní svobody, na spravedlivý proces a na obhajobu neporušily, pročež nutno posuzovat návrh stěžovatele na zrušení v ústavní stížnosti napadených rozhodnutí v této části za zjevně neopodstatněný, čímž byl naplněn důvod jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně , dne 21. října 2004