ECLI:CZ:US:2012:3.US.3737.12.1
sp. zn. III. ÚS 3737/12
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 26. listopadu 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti Z. S., zastoupené Mgr. et Mgr. Václavem Sládkem, advokátem Sládek & Partners, advokátní kancelář, v. o. s. se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, 150 00 Praha 5, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. srpna 2012 č. j. 20 Co 335/2012-183, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 27. 9. 2012 a po výzvě Ústavního soudu doplněné podáním ze dne 20. 11. 2012, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, a tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení základních práv a svobod ve smyslu čl. 36 odst. 1 čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR.
Ke skutkové stránce věci stěžovatelka uvádí, že v současné době je před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 25 Nc 270/2012 vedeno řízení o úpravě poměrů k nezletilým synům stěžovatelky, F. S. a D. S. pro dobu před a po rozvodu manželství jejich rodičů, které dosud trvá. Návrh na úpravu poměrů k nezletilým podal jejich otec poté, co se stěžovatelka odstěhovala i s nezletilými z jejich společného bydliště mimo obvod působnosti Obvodního soudu pro Prahu 9, což prý učinila, jak tvrdí, "z důvodné obavy o své zdraví a zdraví svých dětí".
Stěžovatelka dne 31. 5. 2012 podala návrh na přenesení místní příslušnosti soudu prvního stupně, kterému nebylo vyhověno.
Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že nevzal při svém rozhodování v úvahu její důvody, nerespektoval názor kolizního opatrovníka, který jí měl doporučit odchod ze společné domácnosti, k němuž došlo již před zahájením řízení. Stěžovatelka následně změnila i své trvalé bydliště, takže podle jejího názoru není důvod k tomu, aby ve věci nadále jednal a rozhodoval dosud příslušný Obvodní soud pro Prahu 9. V zahájeném řízení bylo prý provedeno jen minimum důkazů, takže podle jejího názoru nelze očekávat, že by přenesením příslušnosti na jiný soud podle nového místa bydliště nezletilých a stěžovatelky došlo k nedůvodným průtahům v řízení. Odvolací soud za této situace prý rozhodl jen velmi formalisticky, neboť nepřihlédl k jejím námitkám a odůvodnění napadeného usnesení nerespektuje povinnost soudu své rozhodnutí řádně odůvodnit.
II.
Z připojeného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 8. 2012 č. j. 20 Co 335/2012-183 se zjišťuje, že Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 4. 6. 2012 č. j. 25 Nc 270/2012-89 zamítl návrh stěžovatelky na přenesení místní příslušnosti na Obvodní soud pro Prahu 4. Soud prvního stupně vycházel ze skutečnosti, že řízení na úpravu poměrů k nezletilým je komplikované, neboť každý z rodičů trvá na své představě, kterému z rodičů by měli být nezletilí svěřeni do péče. Stěžovatelka odůvodnila svůj návrh tím, že se od 28. 5. 2012 i s nezletilými syny zdržuje na nové adrese v P. kde se přihlásila k trvalému pobytu. Soud prvního stupně však vycházel ze skutečnosti, že v době zahájení řízení měli oba rodiče i nezletilí společné bydliště v P. Soud již provedl výraznou část dokazování, takže rozhodnutí stěžovatelky opustit i s nezletilými společné bydliště celé rodiny nezakládá podle jeho názoru důvod pro změnu soudní příslušnosti.
Odvolací soud rozhodl za použití ustanovení §177 odst. 2 věta první o. s. ř. a §88 písm. c) o. s. ř. a v souladu se zjištěním soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v projednávané věci nenastala změna okolností, podle nichž se posuzuje příslušnost soudu ve věci péče o nezletilé, a tudíž nejsou dány zákonné podmínky pro přikázání věci jinému soudu.
III.
Ústavní soud zvážil námitky stěžovatelky ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud k obsahu práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny uvádí, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Princip zákonného soudce představuje v demokratickém právním státě jednu z garancí nezávislého a nestranného soudního rozhodování. Dodržení obecných zákonných podmínek určení příslušnosti soudu je zárukou toho, že nedojde k libovolnému určování příslušnosti soudu, jehož cílem by mohlo být ovlivnění výsledku soudního rozhodování. Tento ústavní imperativ jednak dotváří a upevňuje soudcovskou nezávislost, současně však pro každého účastníka řízení představuje ústavní záruku, že k rozhodování v jeho věci jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených pravidel tak, aby byla zachována zásada přidělování soudní agendy podle pevného rozvrhu práce, čímž je vyloučen výběr soudců a soudů "ad hoc". Rozhodování každé věci příslušným (tedy zákonným) soudem a soudcem je tedy neopomenutelnou podmínkou spravedlivého procesu (sp. zn. III. ÚS 2853/07, N 83/49 SbNU 197 aj.).
Ústavní soud zdůrazňuje, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace věci jinému příslušnému soudu je pouze výjimkou z této zásady, kterou je vždy třeba vykládat restriktivně (sp. zn. I. ÚS 144/2000, N 172/24 SbNU 281). Že jsou si téhož restriktivního přístupu obecné soudy vědomy i v případě přenášení příslušnosti podle §177 odst. 2 občanského soudního řádu, je Ústavnímu soudu známo ze všech případů, které v analogických věcech doposud projednával (sp. zn. III. ÚS 3183/10, II. ÚS 2777/10, II. ÚS 2312/07 a III. ÚS 570/99).
Podle ustálené rozhodovací činnosti obecných soudů lze podle ustanovení §177 odst. 2 občanského soudního řádu přenést příslušnost soudu, jestliže se změnily okolnosti, podle nichž se posuzuje příslušnost, a za současné další podmínky, že je to v zájmu nezletilého. Nemusí být v zájmu nezletilých přenést příslušnost v době, kdy věc může snadněji a rychleji rozhodnout na základě dosavadních výsledků řízení soud dosud příslušný (stanovisko Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. Cpj 228/81 ze dne 10. května 1981). Ústavní soud nemohl přehlédnout, že řízení ve věci péče o nezletilé před obecnými soudy bylo původně zahájeno právě před Obvodním soudem pro Prahu 9, neboť v době zahájení řízení šlo o obecný soud nezletilých. Skutečnost, že se stěžovatelka z tohoto bydliště odstěhovala i s nezletilými, nemění nic na okolnostech, z nichž by bylo možné dovozovat splnění zákonných podmínek pro přenesení působnosti soudu ve smyslu již citovaných ustanovení občanského soudního řádu.
Napadené usnesení odvolacího soudu je ostatně v této souvislosti dostatečným způsobem odůvodněno.
Ústavní soud proto neshledal, že by došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka odmítl jako zjevně neopodstatněnou, podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. listopadu 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu