ECLI:CZ:US:2003:3.US.375.03
sp. zn. III. ÚS 375/03
Usnesení
III. ÚS 375/03
Ústavní soud rozhodl ve věci navrhovatele Ing. V. M., o návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2002, čj. 14 Co 509/2002-101, návrhu na odložení vykonatelnosti rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 17. 1. 2002, čj. 11 C 19/2001-82, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, návrhu na určení, že oznámení o uložení anonymní zásilky není oznámením o uložení zásilky obsahující rozsudek čj. 11 C 19/2001-82, návrhu na zrušení §149 zákona č. 99/1963 Sb. a §30 (odst. 1) zákona č. 182/1993 Sb., návrhu na spravedlivé zadostiučinění ve výši 113.500,- Kč a návrhu na náhradu nákladů řízení ve výši 6.000,- Kč, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel podal Ústavnímu soudu návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který byl doručen Ústavnímu soudu dne 28. 7. 2003. Tímto návrhem brojil proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2003, čj. 21 Cdo 294/2003-144, a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2002, čj. 14 Co 509/2002-101, když tvrdil, že porušují jeho ústavně zaručená práva. V souvislosti se zmíněnou ústavní stížností učinil další návrhy tak, jak vyplývají ze záhlaví tohoto rozhodnutí.
Výše uvedené podání navrhovatel doplnil dopisem doručeným Ústavnímu soudu dne 24. 9. 2003. Z jeho příloh vyplynulo, že navrhovateli byl Českou advokátní komorou (ČAK) určen - za splnění určitých podmínek - advokát JUDr. T. K. (přípis ČAK ze dne 11. 8. 2003, čj. 04-3800/03), a dále, že mezi navrhovatelem a jemu ustanoveným advokátem nedošlo, pokud jde o převzetí zastoupení, ke shodě, neboť navrhovatel v rozporu s podmínkou ČAK odmítl povinnost hradit hotové výlohy, obě strany se rovněž neshodly na právním postupu v řízení o nyní posuzovaném návrhu.
Vzhledem k tomu, že určení advokáta prostřednictvím ČAK právní vztah zastoupení bez dalšího nezakládá, když takový vztah je založen smlouvou o zastoupení, jejímž dokladem je plná moc, dospěl Ústavní soud k závěru, že uvedený návrh nesplňoval podmínky stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon"), a tak navrhovatele vyzval k odstranění jeho formálních vad spočívajících v nedostatku právního zastoupení (§30 odst. 1 zákona). K odstranění formálních vad byla navrhovateli stanovena lhůta v trvání 30 dnů a současně mu bylo výslovně sděleno, že pokud vady návrhu neodstraní, tento bude bez dalšího odmítnut podle §43 odst. 1 písm. a) zákona. Podle poštovní doručenky tuto výzvu navrhovatel převzal dne 31. 10. 2003.
V takto stanovené lhůtě však navrhovatel předmětnou vadu svého návrhu neodstranil, přičemž z jeho vyjádření, doručeného Ústavnímu soudu dne 10. 11. 2003, vyplývá, že tak učinit nemíní, event. že již své povinnosti dostál, s čímž se Ústavní soud - vzhledem k výše uvedenému - nemůže ztotožnit. Proto Ústavnímu soudu nezbylo než předmětný návrh (jako celek), z důvodu neodstranění jeho vad, odmítnout [§43 odst. 1 písm. a) zákona], jak je z výroku tohoto usnesení patrno. K tomu je třeba dodat, že povinnost právního zastoupení v takovýchto případech, jak vyplývá z konstantní judikatury Ústavního soudu, za protiústavní pokládat nelze.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 11. prosince 2003