ECLI:CZ:US:2001:3.US.377.2000
sp. zn. III. ÚS 377/2000
Usnesení
III. ÚS 377/2000
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. C., zastoupené JUDr. J. V., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2000, sp. zn. 5 To 189/2000, a rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. září 1999, sp. zn. 4 T 111/98, mimo ústní jednání dne 4. 4. 2001 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, podanou včas (§72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§30 odst. 1,
§34, §72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka pravomocné a doručené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. března 2000 (5 To 189/2000-94), jímž bylo zamítnuto její odvolání do rozsudku soudu I. stupně (§253 odst. 1 tr. ř.) a tvrdila, že tímto rozhodnutím porušil zmiňovaný obecný soud jako soud odvolací její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a jemu obsahově obdobné právo plynoucí z Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (čl. 14 odst. 1). Podle odůvodnění ústavní stížnosti k porušení označených ústavně zaručených práv došlo tím, stručně shrnuto, že odvolací soud zamítl odvolání stěžovatelky jako opožděné, ačkoli pro takový postup nebyly dány zákonné podmínky. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud rozhodnutí obecných soudů, jak vpředu jsou označena, svým nálezem zrušil.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Podle obsahu trestního spisu, který byl Ústavnímu soudu k jeho žádosti předložen, rozsudek obecného soudu I. stupně byl v opakovaně neodůvodněné nepřítomnosti stěžovatelky (č. l. 79, č. l. 113) vyhlášen dne 24. září 1999 (č. l. 83) a následně v písemném vyhotovení doručen dne 20. února 2000 (doručenka na č. l. 85); odvolání proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka bianco formou osobně u obecného soudu I. stupně dne
1. března 2000 (č. l. 88), dne 6. března 2000 po předložení plné moci ze dne 2. března 2000, do spisu nahlédl obhájce stěžovatelky (č. l. 89, 90), který stěžovatelčino formální odvolání odůvodnil podáním adresovaným přímo odvolacímu soudu dne 17. dubna 2000.
Spis týkající se stěžovatelky byl obecným soudem I. stupně s ohlášeným odvoláním předložen odvolacímu soudu dne 13. března 2000 (č. l. 91) a dne 14. března 2000 bylo
o stěžovatelčině odvolání rozhodnuto zamítavým výrokem a spis byl nalézacímu soudu vrácen dne 23. března 2000.
Podle protokolu ze dne 17. března 2000 (č. l. 95), tedy poté co o odvolání stěžovatelky bylo již rozhodnuto, byl bez předvolání a z podnětu obhájce odvolacím soudem vyslechnut policista České republiky npor. M. H., který potvrdil, že stěžovatelce na požádání nalézacího soudu doručil rozsudek nikoli dne 20. února 2000 (neděle), ale až dne
22. února 2000. Obdobné údaje vyplývající z dalších důkazů provedených obecným soudem
I. stupně (č. l. 101, 102, 104), jakož i z výslechu stěžovatelky ze dne 7. dubna 2000 (č. l. 96).
Za tohoto stavu je zřejmé, že stěžovatelce, resp. jejímu obhájci, muselo být nejpozději dne 6. března 2000 zřejmé, že odvolání, byť pro omyl v datu na doručence, je stěžovatelkou samotnou podáno opožděně, a bylo proto na ni, aby svůj omyl neprodleně napravila procesně předvídaným způsobem (§61 odst. 1, 2 tr. ř.) a - před podáním ústavní stížnosti - vyčerpala v řízení před obecnými soudy procesní prostředek, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje.
Jestliže stěžovatelka možnost žádosti o navrácení lhůty k podání odvolání (§61
odst. 1, 2, tr. ř.) pominula, založila tím procesní překážku nepřípustnosti ústavní stížnosti
(§75 odst. 1 zákona), a proto o takto podané ústavní stížnosti bylo rozhodnuto odmítavým výrokem [§43 odst. 1 písm. e) zákona], jak ze znělky tohoto usnesení je patrno.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 4. dubna 2001