ECLI:CZ:US:2018:3.US.3829.17.1
sp. zn. III. ÚS 3829/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Zdenky Šillerové, zastoupené Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, sídlem 8. pěšího pluku 2380, Frýdek-Místek, proti postupu Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu, za účasti Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, Odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu
1. Návrhem podle §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručeným dne 7. 12. 2017 a doplněným dne 9. 1. 2018, brojí stěžovatelka proti níže specifikovanému postupu Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí, Odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu (dále jen "stavební úřad").
2. Stavební úřad vydal dne 31. 3. 2016 pod č. j. MUFO 10311/2016 společné územní rozhodnutí a stavební povolení na soubor staveb "Rodinný dům včetně přípojek sítí, žumpy, vsaku a zpevněných ploch" na pozemcích parc. č. X1 a X2 v katastrálním území Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí (dále též "rozhodnutí").
3. Stěžovatelka dne 4. 9. 2017 podala jako opomenutý účastník řízení proti výše uvedenému rozhodnutí odvolání, přičemž má stěžovatelka za to, že dnem podání tohoto odvolání pozbylo uvedené rozhodnutí právní moci. Nicméně dle tvrzení stěžovatelky práce na stavbě i přes tuto skutečnost pokračovaly a dle jejího názoru byly veškeré stavební práce po dni 4. 9. 2017 provedeny bez platného stavebního povolení, na což upozornila stavební úřad svými přípisy (žádostmi) ze dne 1. 9. 2017 a 2. 10. 2017.
4. S ohledem na skutečnost, že se stavební úřad dne 1. 9. 2017 na základě stěžovatelčiny žádosti dozvěděl o zahájení stavby předmětného rodinného domu a s ohledem na skutečnost, že dne 4. 9. 2017 obdržel stavební úřad odvolání stěžovatelky proti výše uvedenému rozhodnutí, má stěžovatelka za to, že stavební úřad postupoval protiústavně, když realizaci stavby nezakázal bezprostředně po obdržení jejího odvolání ze dne 4. 9. 2017 z důvodu pozbytí právní moci uvedeného společného územního rozhodnutí a stavebního povolení.
II.
Stěžovatelčina argumentace
5. Stěžovatelka spatřuje v nečinnosti stavebního úřadu v souvislosti s nezastavením realizace stavby na základě vydaného rozhodnutí v době řízení o podaném odvolání zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), konkrétně pak do práva na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Požadavek na projednání věci v přiměřené lhůtě navíc obsahuje v rámci požadavků na řádný proces též čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").
6. Stěžovatelka spatřuje přípustnost této ústavní stížnosti podle §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť nezastavením stavebních prací na pozemku parc. č. X1 a X2 v katastrálním území Nová Ves u Frýdlantu nad Ostravicí do doby, než bude rozhodnuto o jejím odvolání, vzniká jí vážná a neodvratitelná újma, která spočívá v odepření možnosti hájit si svá práva, týkají se věcného práva cesty pěší, vozové a hnaní dobytka. Jinou možnost, než požádat o intervenci Ústavní soud, stěžovatelka dle svého tvrzení nemá.
7. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález, kterým shledá, že postupem Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí byla porušena základní práva stěžovatelky, garantovaná čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Dále se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud rozhodl, že se Městskému úřadu Frýdlant nad Ostravicí zakazuje, aby v porušování práv stěžovatelky, spočívajících v nezastavení stavebních prací na konkretizovaných pozemcích (viz sub 2), pokračoval, a přikazuje se, aby obnovil stav, který tu byl přede dnem 1. 9. 2017, tj. před zahájením stavebních prací na těchto pozemcích. Stěžovatelka se domáhá také přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti ve výši 3 100 Kč.
III.
Posouzení přípustnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatelka podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje a které jsou konkretizovány v §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
9. Uvedená ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před obecnými soudy či jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud nebyly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000 sp. zn. III. ÚS 117/2000 (N 111/19 SbNU 79)].
10. Ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti a principu minimalizace zásahů do činnosti obecných soudů vyplývá, že rozhodovací činnost Ústavního soudu je primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci řízení samotného či cestou obecného soudnictví. Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.
11. Ústavní stížnost směřuje proti tvrzené nečinnosti správního orgánu v souvislosti s nezastavením realizace stavby, ke kterému mělo dle stěžovatelky dojít. Ústavní soud shledává, že stěžovatelka má v této procesní situaci právní prostředky ochrany, kterými se může tvrzenému zásahu do svých práv bránit a které před podáním této ústavní stížnosti nevyčerpala. Je to jednak postup k ochraně před nečinností správního orgánu ve smyslu ustanovení §80 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, případně také žaloba na ochranu proti nečinnosti správního orgánu podle ustanovení §79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k faktu, že stěžovatelka nevyčerpala odpovídající procesní prostředky v rámci správního řízení či cestou obecného soudnictví, nemůže být vzhledem k výše uvedenému ústavní stížnost přípustná.
12. Ústavní soud se pro úplnost zabýval rovněž naplněním podmínky ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, avšak splnění této podmínky neshledal. Stěžovatelka existenci důvodu popsaného v ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu namítala odkazem na text příslušného zákonného ustanovení, uvedením průtahů ve správním řízení a konstatováním, že jedině Ústavní soud ji může pomoci.
13. Podle ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce [tj. povinnost vyčerpání všech procesních prostředků], jestliže v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. K tomuto ustanovení Ústavní soud v usnesení ze dne 9. 4. 1998 sp. zn. III. ÚS 65/98 (U 28/10 SbNU 443) vyložil, že ke značným průtahům musí docházet v řízení o opravném prostředku v řádném instančním postupu, nikoliv v řízení o prostředku k ochraně práva vůbec, jak má na mysli ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V usnesení ze dne 30. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 740/06 (všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud dodal, že "opravným prostředkem není ve správních věcech správní žaloba, ale až (eventuálně) následně podaný opravný prostředek napadající rozhodnutí správního soudu. Tedy průtahy, o nichž hovoří citované ustanovení, nejsou průtahy vzniklými v řízení u soudu prvního stupně, nýbrž průtahy v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně". Výjimka ze zásady přípustnosti v §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu se tak týká jen řízení o opravném prostředku, nikoli o podaném návrhu, a už vůbec se tato výjimka nevztahuje na průběh správního řízení.
14. Od výkladu ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jak byl podán shora, neměl Ústavní soud důvod se jakkoliv odchýlit ani v projednávané věci. Po zjištění, že připuštění ústavní stížnosti bylo stěžovatelkou odůvodněno průtahy ve správním řízení (tedy nedošlo ani k řízení o správní žalobě, natožpak k řízení o opraveném prostředku proti soudnímu rozhodnutí), Ústavní soud musel konstatovat nenaplnění zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení §75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, což následně vedlo k závěru o nepřípustnosti ústavní stížnosti.
IV.
Závěry
15. Ústavní soud závěrem konstatuje, že v dané věci nedošlo k odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae), jelikož Ústavní soud bude případně povolán zabývat se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatelky (teprve) v rámci přezkumu pravomocného rozhodnutí ve věci samé, kterým bude řízení skončeno a ohledně kterého budou vyčerpány veškeré zákonem garantované procesní prostředky obrany (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2009 sp. zn. IV. ÚS 1353/09).
16. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle §75 odst. 1 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudcem zpravodajem usnesením odmítnuta.
17. V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Tento návrh Ústavní soud neshledal důvodným, a to jak podle §62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, tak podle §83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, neboť stěžovatelka nebyla procesně úspěšná a svůj návrh ani nikterak neodůvodnila.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2018
Jan Filip v. r.
soudce zpravodaj