ECLI:CZ:US:2018:3.US.4005.17.1
sp. zn. III. ÚS 4005/17
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele P. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznice Jiřice, zastoupeného JUDr. Bc. Ladislavem Veselým, advokátem, sídlem Prvního pluku 206/7, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. prosince 2017 sp. zn. 12 To 213/2017 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 13. listopadu 2017 sp. zn. 2 T 75/2017, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 3 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Z obsahu ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí a vyžádaného spisu se podává, že Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou (dále jen "okresní soud") shora označeným usnesením rozhodl, že podle §31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), za použití §30 odst. 1 tr. řádu není předsedkyně senátu JUDr. Václava Marková vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení pro podjatost (v trestní věci vedené u okresního soudu pod sp. zn. 2 T 75/2017).
3. Stěžovatelovu instanční stížnost Krajský soud v Hradci Králové (dále jen "krajský soud") ústavní stížností rovněž napadeným usnesením podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jím vznesená námitka podjatosti je důvodná. Stěžovatel tvrdí, že mezi ním a soudkyní JUDr. Václavou Markovou (dále jen "soudkyně") "došlo k intimnostem", což podle něj potvrzuje okolnost, že tato soudkyně sice řečené popřela, avšak sama zmínila konkrétní penzion ("U Studny"). V protokolu o hlavním líčení toto uvedené není, a proto stěžovatel vznesl proti protokolaci námitky. Krajský soud nepoukázal na žádnou skutečnost, která by prokazovala, že stěžovatelovy související výhrady se nezakládají na pravdě.
5. Stěžovatel dále dovozuje, že jmenovaná soudkyně by měla být z úkonů trestního řízení vyloučena, jelikož rozhodovala o jeho vzetí do vazby v přípravném řízení ve věci posléze vedené krajským soudem pod sp. zn. 4 T 11/2014. Určitou "propojenost" věci projednávané v současnosti okresním soudem pod sp. zn. 2 T 75/2017 a věci vedené krajským soudem pod sp. zn. 4 T 11/2014 podle stěžovatele připustila i soudkyně v odůvodnění napadeného usnesení okresního soudu ze dne 13. 11. 2017 č. j. 2 T 75/2017-582.
6. Touto argumentací stěžovatele se krajský soud vůbec nezabýval, byť je důvodná. Stěžovatel je přesvědčen, že soudkyně neměla s ohledem na ustanovení §30 odst. 2 tr. řádu vykonávat úkony trestního řízení v nyní projednávané věci pod sp. zn. 2 T 75/2017 právě s ohledem na skutečnost, že v přípravném řízení ve věci, která je vedena krajským soudem pod sp. zn. 4 T 11/2014, rozhodovala o jeho vzetí do vazby.
III.
Vyjádření účastníků řízení
7. Ústavní soud vyzval účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.
8. Okresní soud konstatoval, že k žádným kontaktům soudkyně a stěžovatele mimo rámec trestních řízení nedošlo. Jestliže soudkyně zmínila v prvotní reakci na námitku podjatosti vznesenou stěžovatelem konkrétní penzion v Rychnově nad Kněžnou, užila názvu "U Zvonu", nikoli "U Studny", jak stěžovatel tvrdí v ústavní stížnosti. Penzion "U Zvonu" se přitom v dané obci (oproti restauraci "U Studny") nenachází. Okresní soud rovněž připustil "jistou provázanost" řízení vedených krajským soudem pod sp. zn. 4 T 11/2014 a okresním soudem pod sp. zn. 2 T 75/2017, kterou reflektoval vyčkáním na rozhodnutí o podané stížnosti proti rozhodnutí o nepodjatosti předsedkyně senátu 2 T.
9. Krajský soud ve svém vyjádření souhrnně konstatoval, že napadená rozhodnutí považuje za správná.
10. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků stěžovateli na vědomí, který na ně reagoval replikou, v níž zopakoval své námitky a na důvodnosti své ústavní stížnosti setrval.
IV.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
11. Ústavní soud před tím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.
12. Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 ve spojení s §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat. Princip subsidiarity je přitom nutno důsledně uplatňovat i ve vztahu k trestnímu řízení.
13. Ústavní soud již mnohokrát uvedl, že řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze zhojit jiným způsobem. Trestní řízení jako zákonem upravený postup poznávání, zjišťování a hodnocení skutečností, na kterých bude následně vybudováno meritorní rozhodnutí ve věci, představuje proces, v němž spolupůsobí a jenž průběžně kontrolují jednotlivé orgány činné v trestním řízení. V procesu, který probíhá, či teprve započal, lze případné vady napravit v rámci trestního řízení obvyklým a zákonem předvídaným způsobem, to znamená především samotnými orgány činnými v přípravném řízení, ale i soudním přezkumem. Intervence Ústavního soudu je v této fázi přípustná pouze výjimečně, a to za situace, v níž by šlo o zásah do základních práv a svobod, který by nebylo možno odčinit jinak (zejména vzetí do vazby). Pak by, po vyčerpání všech procesních prostředků, jež stěžovateli zákon poskytuje, mohla přicházet v úvahu ústavní stížnost. O takovou situaci však v posuzovaném případě nejde (obdobně viz např. usnesení Ústavního soudu ze 17. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 2602/11, pozn. rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná též na: http://nalus.usoud.cz).
14. Všechny procesní prostředky, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje, jím před podáním ústavní stížnosti vyčerpány nebyly. Ačkoliv stěžovatel nemůže podat žádný opravný prostředek bezprostředně proti rozhodnutím, která ústavní stížností napadá, nutno upozornit na možnost podání opravných prostředků proti rozhodnutím vydávaným ve věci samé. V těchto bude možno vznášet i ty námitky, že orgány činné v trestním řízení výrokem svých rozhodnutí o námitkách podjatosti v plném rozsahu nerozhodly. Ve stěžovatelově věci lze podotknout, že námitka, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, je i přímo předpokládána jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu (obdobně např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2773/08, sp. zn. II. ÚS 2930/14, sp. zn. II. ÚS 1451/15 a sp. zn. III. ÚS 665/15).
15. Stěžovatel neargumentuje ve prospěch závěru, že by Ústavní soud měl učinit výjimku podle §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a navzdory své ustálené praxi považovat ústavní stížnost za přípustnou; rovněž Ústavní soud nic takového neshledává.
16. S ohledem na výše uvedené soudce zpravodaj postupoval podle §75 zákona o Ústavním soudu ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) téhož zákona a návrh bez jednání odmítl jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2018
Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj