ECLI:CZ:US:2020:3.US.4014.19.1
sp. zn. III. ÚS 4014/19
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Jaromíra Houžvičky a Jana Houžvičky, bez právního zastoupení, proti usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 2. října 2019 č. j. 6 Exe 349/2017-243, příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 29. dubna 2019 č. j. 067 Ex 17515/16-375 a příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 21. června 2019 č. j. 067 Ex 17515/16-418, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností, Ústavnímu soudu doručenou dne 16. 12. 2019, stěžovatelé brojili proti v záhlaví uvedeným rozhodnutím a namítali porušení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
2. Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady jejího meritorního posouzení stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V posuzované věci Ústavní soud shledal, že tomu tak není.
3. Ustanovení §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzickým a právnickým osobám ukládá povinnost, aby byly v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti. Podle §31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu v plné moci k zastupování podle §29 a §30 odst. 1 téhož zákona musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem.
4. Stěžovatelé při podání ústavní stížnosti nebyli a ani nyní nejsou řádně zastoupeni advokátem na základě plné moci splňující náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a ústavní stížnost nesplňuje ani další náležitosti stanovené v §34 a §72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.
5. Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatelé podali dosud již značné množství ústavních stížností a v mnoha případech nebyli od počátku řízení zastoupeni advokátem. V těchto případech pak byli vyzýváni k odstranění vad návrhu a poučeni o nutnosti zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti s tím, že jinak bude jejich ústavní stížnost odmítnuta. Řada jejich ústavních stížností byla odmítnuta pro neodstranění vad z důvodu, že stěžovatelé nebyli v řízení před Ústavním soudem zastoupeni právním zástupcem z řad advokátů.
6. Z mnoha řízení vedených před Ústavním soudem vyplývá, že stěžovatelé byli opakovaně o nutnosti zastoupení advokátem i o dalších náležitostech ústavní stížnosti poučeni (např. ve věcech vedených pod sp. zn. III. ÚS 2667/18, sp. zn. I. ÚS 44/15, sp. zn. IV. ÚS 3556/13, sp. zn. II. ÚS 1845/10, sp. zn. III. ÚS 557/08).
7. Stěžovatelé jsou tedy již dostatečně poučeni o tom, jaké náležitosti zákon pro podání řádné ústavní stížnosti vyžaduje. Bylo proto ve vlastním zájmu stěžovatelů, aby vady odstranili, resp. aby další jejich podání již tyto vady neobsahovalo. Přístup stěžovatelů, kteří naopak řízení prodlužují tím, že vyčkávají, až je Ústavní soud vyzve k odstranění vad, nesvědčí o jejich pečlivém zájmu o ochranu svých vlastních práv.
8. Podle §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.
9. Ústavní soud zastává názor, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v obdobných případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se s ústavní stížností nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem a v zákonné lhůtě, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.
10. Za těchto okolností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků za přiměřeného použití §43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu (stejně jako v řízeních o jiných ústavních stížnostech stěžovatelů - viz usnesení ze dne 4. 9. 2019 sp. zn. III. ÚS 2804/19, ze dne 10. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 1/19, ze dne 7. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 4307/18, veřejně dostupných na internetu v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz) odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. ledna 2020
JUDr. Radovan Suchánek, Ph.D., v.r.
soudce zpravodaj