ECLI:CZ:US:1999:3.US.419.99
sp. zn. III. ÚS 419/99
Usnesení
III. ÚS 419/99
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 14. října 1999 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Vlastimila Ševčíka, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky, ve věci ústavní stížnosti J. O., zastoupeného JUDr. M. Č., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 1999, sp. zn. 3 To 317/99, a Městského soudu v Brně ze dne 15. dubna 1999, sp. zn. 6 Nt 506/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. dubna 1999, sp. zn. 6 Nt 506/99, a Krajského soudu v Brně ze dne 9. června 1999, sp. zn. 3 To 317/99, s tím, že je považuje za rozhodnutí, jimiž byla porušena jeho základní práva, zakotvená v čl. 36 odst. l a 39 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že nebylo vyhověno návrhu na obnovu trestního řízení vedeného proti jeho osobě, a tak mu bylo znemožněno, aby se jeho věcí opět zabýval soud, kterému v době původního rozhodování nebyly známy okolnosti, mající vliv na stanovení souhrnného trestu a tedy i na jeho výši.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 6 Nt 506/99 nebylo zjištěno porušení práv, jichž se stěžovatel v návrhu dovolává. V usnesení ze dne 9. června 1999, sp. zn. 3 To 317/99, se Krajský soud v Brně vypořádal se všemi námitkami, které ve své stížnosti proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 15. dubna 1999 navrhovatel - jako odsouzený, vznesl. Odvolací soud ve svém rozhodnutí vyložil, proč neshledal důvody pro povolení obnovy trestního řízení dle §278 odst. 1 trestního řádu a je třeba uvést, že se Ústavní soud s jeho závěry ztotožňuje.
S ohledem na výše uvedené byl návrh stěžovatele shledán zjevně neopodstatněným, a proto o něm bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. října 1999