ECLI:CZ:US:2006:3.US.457.06
sp. zn. III. ÚS 457/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. Ž., zastoupeného Mgr. Miroslavem Synkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Tyršova 7, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 2. 2006, č.j. 53 Co 479/2005-185, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud zrušil - pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") - v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž mu byla uložena povinnost k peněžitému plnění.
Z ústavní stížnosti a připojených listin se podává, že odvolací soud postupem podle §218a o.s.ř. odmítl odvolání stěžovatele jako opožděné, když dospěl k závěru, že lhůta k odvolání počala dnem prvotního (náhradního) doručení napadeného rozsudku, jehož účinky nastaly, i když si zástupce stěžovatele zásilku uloženou na poště v zákonné desetidenní lhůtě nevyzvedl. Na tom nic nemění, uvedl odvolací soud, že zástupci stěžovatele byl rozsudek soudu prvního stupně doručován opakovaně, neboť k dalšímu doručení již podle jeho názoru nebyl důvod, pročež na běh odvolací lhůty zůstalo bez vlivu.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že odvolací soud se nezabýval otázkou "správnosti doručování" ani možností prominutí lhůty k odvolání a zejména nepřihlédl k tomu, že při (prvním) doručování rozsudku bylo postupováno vadně tím, že při nepřítomnosti jeho zástupce (advokáta) nemohla být zásilka vydána "sekretariátu advokátní kanceláře". Soud prvního stupně zjevně právě proto, že pochybení při (prvním) doručení seznal, se rozhodl k doručení opakovanému; až teprve od něho má být - podle stěžovatele - zvažován běh odvolací lhůty.
Stěžovatel současně vyrozuměl Ústavní soud, že "hodlá postupovat současně dle §229 odst. 4 o.s.ř.", tedy podat proti rozhodnutí odvolacího soudu žalobu pro zmatečnost.
Z následného šetření učiněného u Městského soudu v Praze vyplývá, že stěžovatel skutečně dne 7. 7. 2006 (po podání ústavní stížnosti) napadl usnesení odvolacího soudu i žalobou pro zmatečnost podle §229 a násl. o.s.ř., a řízení o ní je u tohoto soudu vedeno pod sp. zn. 66 C 15/2006.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též §72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).
Podle §43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o.s.ř. může žalobou pro zmatečnost účastník řízení napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, jenž především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto či odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové (právní) námitky uplatnil stěžovatel v ústavní stížnosti, i když současně poukázal na to, že sleduje i podání tohoto (mimořádného) opravného prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží, což posléze skutečně učinil.
Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není samozřejmě splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě případného kasačního rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku (žaloby pro zmatečnost).
Z toho plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co řízení o této žalobě bude skončeno, a naopak, do tohoto okamžiku, je tudíž nutné ústavní stížnost považovat za nepřípustnou. Ústavní stížnost ostatně nemůže rozhodnutí o posledním opravném prostředku pominout; platí, že zásadně proti němu musí (též) směřovat.
Taková situace nastala v dané věci, neboť řízení o žalobě pro zmatečnost, směřující proti rozhodnutí, jež bylo napadeno posuzovanou ústavní stížností, dosud skončeno nebylo.
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již kupříkladu v usneseních Ústavního soudu ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05, sp. zn. III. ÚS 533/05, sp. zn. III. ÚS 129/06, nebo sp. III. ÚS 141/06 - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle shora citovaného ustanovení §43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.
Odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatele v jeho právech nepoškozuje, neboť podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu n e n í odvolání přípustné.
V Brně dne 14. září 2006
Vladimír K ů r k a v. r.
soudce zpravodaj