ECLI:CZ:US:1999:3.US.485.98
sp. zn. III. ÚS 485/98
Usnesení
III. ÚS 485/98
Ústavní soud rozhodl, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, dne 11. března 1999 v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Jurky, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vlastimila Ševčíka, ve věci ústavní stížnosti M.Š., zastoupeného JUDr. P.V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 1998, sp. zn. 30 Ca 21/97, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Návrhem, podaným ve lhůtě stanovené §72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. července 1998, sp. zn. 30 Ca 21/97. Uvedl, že odmítnutím opravného prostředku, kterým napadl rozhodnutí Pozemkového úřadu O.Ú., ze dne 9. prosince 1996, č. j. PÚ 2422/1992, se cítí dotčen na právech, zaručených v čl. 11, 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázal na to, že uplatnil restituční nárok podle zák. č. 229/1991 Sb., státní orgány byly povinny podle něj postupovat a jednat tak, aby újma, kterou oprávnění dříve utrpěli, mohla být alespoň částečně kompenzována. Podle jeho přesvědčení Krajský soud v Plzni nepostupoval v souladu s jeho zákonnými zájmy, vyplývajícími ze zák. č. 229/1991 Sb., a z §§5 a 43 odst. 1 věta druhá občanského soudního řádu, když mu v usnesení ze dne 12. května 1998 neposkytl řádné poučení, zejména když mu bylo známo, že není právně zastoupen a nemá právnické vzdělání. Konečně jeho podání ze dne 10. ledna 1997, ve spojení s podáním ze dne 28. června 1998, netrpělo takovými nedostatky, které by bránily věcnému vyřízení opravného prostředku proti rozhodnutí správního orgánu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Krajského soudu v Plzni sp. zn. 30 Ca 21/97 nebyl shledán zásah do práv, jichž se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolával. Označený soud poté, co stěžovatele dne 12. května 1998 vyzval k doplnění podání ze dne 10. ledna 1997, rozhodl usnesením, kterým opravný prostředek, nedoplněný dle výzvy soudu, odmítl. Své rozhodnutí obsáhle a přiléhavě odůvodnil a na toto vyčerpávající odůvodnění Ústavní soud odkazuje.
S ohledem na výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 1999