ECLI:CZ:US:2003:3.US.500.02
sp. zn. III. ÚS 500/02
Usnesení
III. ÚS 500/02
Ústavní soud rozhodl dne 26. června 2003, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera, soudců JUDr. Vladimíra Jurky a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) M. K., 2) J. K., 3) J. K., 4) M. K., 5) M. K., a 6) F. K., zastoupených JUDr. J. K., advokátem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2001 sp. zn. 9 Co 550/2000, Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. března 1997 sp. zn. 9 C 295/93 a Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. dubna 2000 sp. zn. 24 Cdo 1126/99, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatelé, kteří se domáhali zrušení výše označených rozhodnutí, odůvodnili ústavní stížnost tím, že podle jejich přesvědčení soudy jako orgány veřejné moci upřely stěžovatelům právo na ochranu majetku, neprojednaly věc nezávisle a porušily tak čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Poukázali na okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva ohledně předmětných nemovitostí, jak byla stanovena jejich kupní cena a uvedli, že soudy jimi tvrzené skutečnosti ve svém rozhodování nevzaly v úvahu, když smlouvu ze dne 3. února 1966, uzavřenou ohledně pozemků p. č. 109/2 v k. ú. Ch., p. č. 316 v k. ú. Ž. a p. č. 302 v k. ú. D., zrušily.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů, když tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti. Senát, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, usnesením návrh odmítne, je-li zjevně neopodstatněný [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. 9 C 295/93 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2001 sp. zn. 9 Co 550/2000 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Soud II. stupně přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. března 1997 a v souladu s provedenými důkazy a s právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 12. dubna 2000 sp. zn. 24 Cdo 1126/99 je shledal správným, když vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, proč předmětná smlouva s ohledem na skutková zjištění vztahující se k plnění - k existenci úplaty, byla opodstatněně zrušena. Je třeba dodat, že Nejvyšší soud ČR v rozsudku, kterým dne 12. dubna 2000 zrušil rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 3. července 1998 sp. zn. 9 Co 389/97, přiléhavým způsobem vyložil, při aplikaci §8 odst. 4 zák. o půdě, právní názor k posuzování bezúplatnosti převodu zemědělských a lesních pozemků s ohledem na skutečnost, zda za ně byla či nebyla poskytnuta úplata, tj. odpovídající protihodnota - s tímto právním názorem se Ústavní soud ztotožňuje.
Pro výše uvedené byl návrh napadající rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. prosince 2001 odmítnut jako zjevně neopodstatněný, ve zbývající části pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e) a §72 odst. 1 písm. a) a odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. června 2003