ECLI:CZ:US:2006:3.US.581.05
sp. zn. III. ÚS 581/05
Usnesení
III. ÚS 581/05
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. P. C., zastoupeného Mgr. Radkem Paštikou, advokátem se sídlem 120 00 Praha 2, Karlovo nám. 28, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2005 č. j. 24 Co 227/2005-1309 a Okresního soudu v Mělníku ze dne 28. 12. 2004 č. j. 42 P 40/2003-1119, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v Listině základních práv a svobod v čl. 2 odst. 2, v čl. 3 odst. 1, odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, odst. 4, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37 odst. 2, odst. 3 a čl. 38 odst. 2, dále v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod v čl. 6 odst. 1, čl. 13 a 14, jakož i v čl. 5 "Protokolu č. 7". Současně navrhl, aby Ústavní soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti stížností napadených rozsudků. V odůvodnění ústavní stížnosti poukázal na průběh řízení o výchově a výživě nezletilého syna, na své přesvědčení, že soudy postupovaly nezákonně a v rozporu s Ústavou České republiky, když nerespektovaly dohodu rodičů dítěte, dle které byly poměry dítěte uspořádány a nebyl proto dán důvod do těchto poměrů zasahovat rozhodnutím soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li návrh zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně v souladu s §50 zák. o rodině upravil práva a povinnosti rodičů k nezletilému, když bylo zjištěno, že tito spolu nežijí a o úpravě výchovy a výživy nezletilého se nedohodli. Z provedených důkazů a na základě jejich hodnocení, učiněného v souladu s §132 obč. soudního řádu, bylo rozhodnuto o svěření nezletilého do výchovy matky a o povinnosti otce přispívat na jeho výživu, jakož i o povinnosti nahradit náklady řízení, jež platil stát. Krajský soud v Praze, který rozsudkem ze dne 21. 6. 2005 změnil pouze výrok o výši dlužného výživného, o lhůtách splatnosti jak vyčísleného dluhu tak nákladů vynaložených ze státních prostředků na znalečné, v dalším rozsudek soudu I. stupně potvrdil, když opodstatněně odvolání otce neshledal důvodným. Ve svém rozhodnutí odvolací soud vycházel z vyčerpávajícího dokazování učiněného soudem I. stupně, závěrů znaleckých posudků vypracovaných k návrhu otce a z hodnocení všech provedených důkazů, z nichž bylo spolehlivě prokázáno, že rodiče nezletilého, kteří nebyli manželé, nevedou společnou domácnost, o jeho výchově a výživě se nedohodli a že lepší podmínky pro zajištění péče o dítě ve věku 7 let jsou u matky, nikoliv ve střídavé péči obou rodičů, jak se otec domáhal (§50, §26 zák. o rodině). Pokud jde o výživné, které byl otec zavázán rozhodnutími soudů nezletilému platit, v ústavní stížnosti proti určení jeho výše stěžovatel nic nenamítal. K jeho námitkám proti rozhodnutí o povinnosti k náhradě nákladů řízení, které platil na znalečném stát, lze odkázat na odůvodnění tohoto výroku, obsaženého jak v rozsudku soudu I. stupně tak soudu odvolacího - v řízení stěžovatel neprokázal svá tvrzení o neschopnosti matky zajistit řádnou výchovu nezletilého, a to ani znaleckými důkazy, které byly k jeho návrhu nařízeny a provedeny. Proto rozhodnutí o povinnosti zaplatit náklady státu vzniklé a uhrazené v souvislosti se znaleckými důkazy je důvodné dle §148 odst. 1 obč. soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odklad vykonatelnosti stížností napadených rozhodnutí důvody dány nebyly [§43 odst. 2 písm. a), §79 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. února 2006